Vrhnout (Ukázka, strana 99)

valivého toku zahlédli jste embrya svých starců.

Klepali se, jektajíce nad gumovým rohlíkem, a to nejzákladnější rozechvění vám plivli do očí s drobty své suché vlhkosti.

Adoruji život v kruzích. V nemazlivém toku svých protipohybových spirál. Valivá řeka vašeho kriploidního města vyhřezla v jediné možné smysluplnosti: v nadživotním pohybu napojené spirály.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178958

Zpěv vydutému Postteplotní agónie, to nechutenství v četbě řádků, vznikla s příchodem odporného, co se vtíral do stínu mandloní na konci éry lesních plodů. Odporný Pampalini na výstavě svého obřího falu, tlemí se jak nejposlednější debil. Jeho mluva nemá žádnou myšlenku, smysl v jeho očích je falešná zpráva o vnímavosti. Překrývá tupost a jednostrannou malomyslnost v důvěře, že ještě může být lepě pociťován.

Sebeklatba starých mládenců utkvělých mezi homo- a hetero-, posvátnou monogamií a posvátnou polygamií, dospěla tu k ničemu zcela bez prefixace.

V odvracejícím se pohledu závist a strach z nepoznané intimity. Zastaven v harému smrdutých koček a mrouskajících se kocourů. Každonočně buzen polucí. Se sny pedofilních zřítelnic a nekrofilních hmatů. Schopen jen třít chladná těla statuí. S odvahou do výšky kolen liliputů maže si hovno kolem úst, každé ráno, když se probouzí s rukou v řiti.

Chudák – a není mu pomoci. Ženám k zvracení, mužům vbrzku k posměchu. Zvláštní existence plná odhodlaného strachu z žití. Osvojil si základní sociální schopnosti a návyky. Dere se do spolčení.

Odhodlanost blbého se psím pohledem čeká na poplácání. Rád by po prdelce; ale zas jen po ramenou.

Shluk infantilnosti, umělé naivity a neznalosti, falešné nevědomosti, nesrozuměnosti.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178958

Uměle zelektrizovaný porost hlavy trčí v suché mastnosti a dva body dutých očí. Jak blbé děcko – ví, že bude nakopnuto cizím. Jen matka může slízat rány; po pětatřiceti letech už ne tolik samozřejmě.

Jen matka olíže, i když cit se přelévá pod hranici kladných bodů. Olíže, přestože pak tajně musí flusat svou nenávist. Přirozeně pocítila, že nahrazovat intimitu již není možno.

Připravili jsme se na příchod nového mesiáše, nositele sympatie ke všemu vyššímu. Ale mohli jsme konstatovat jenom: „Hm…“ Plazil se po kolenou před našimi zraky. To pro vás a pro tebe. Vskutku se plazil sám sobě v impresivním gestu, jež tak dobře zná – odmala prahnoucí vyráchat se ve sračkách. Při západu slunce splývat ve výkalech všeho vyššího.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178958