s rozvinutým utilitarismem, jenž se hodnotí jako projev zdravého a osvíceného dobře rozvinutého rozumu. Nezdá se mi, že je dobré o tomto hledisku vůbec uvažovat jako o správném nebo nesprávném. Když však obrátíme pozornost k mystice jako k nauce o osvobození lidského ducha a o jeho vyproštění z věčně nás tísnící tvrdé strasti, pak buď pro nás správným poučením to, že duchovním úsilím musíme řešit problém strasti, jako by přesahovala celý náš život přes jeho dva nejdůležitější okamžiky, totiž přes narození a smrt. V dobře pochopené nauce se totiž soudí, že je-li už někdo postižen naléhavou strastí, vleče ji s sebou bez ohledu na okamžik znamenající jeho smrt. V tomto případě duchovní nauka nemá žádných technických problémů; jde tu pouze o postoj k světu a okolí. Kdo se světa vzdá, ten už problém osobní strasti vyřešil. Neboť jen vztah k světu probouzí v nás požadavky, jež když svět nesplní, budí v nás bolest. A okolí? – To je čarodějná kuchyň, kde se nám nabízí ukájet se, ale nezdá se, že vždy bezvýhradně, a to je také příčinou utrpení. Tak lpění na světě a společenské a sociální požadavky jsou příčinou strastí a na nich se pojící nevědomosti. Když budete vidět celý problém mystického vývoje v tomto lpění a v těchto zdánlivě tak přirozených požadavcích, když jen toto budete řešit, pak se vyřeší i to, o čem jsem se zmínil v dopise pro Vás. Je to jistě jako únik od konkrétního k abstraktnímu, ale když z nějakých důvodů začnete obracet svůj zájem k mystice, pak jste už také utekla od toho, co se považuje za konkrétní, k něčemu abstraktnímu; vždyť přece člověk, než dosáhne podstatných úspěchů na mystické cestě, neví vlastně ani, co od mystiky chce. Je však proto lépe utéci od snah mystických, když se člověk tak mnoho pohybuje na okraji chimér? – Je to nedefinovatelná strast, která člověka trápí, když pomineme to jednodušší stanovisko k životu, kdy člověk touží po ,,ženě a zlatu”. Jsem přesvědčen, že odtud Váš sklon k mystice nebo touha poznat ji nepramení. Proto patříte mezi ty, kdo chodí po světě s nedefinovatelnou strastí. – Když se vyřeší problém této nedefinovatelné strasti, člověk už nenáleží našemu, konkrétnímu světu, nýbrž některému z božských, jež souvisejí s absolutnem. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178619
Tyto skutečnosti svědčí o tom, že nauka působí nad úrovní problémů lidských příbytků. Z toho důvodu se lidé s dobře vyvinutým lidským rozumem nemohou dopátrat pravých problémů duchovních nauk. Takoví lidé totiž žijí na zemi, kdežto mystikové jsou už za touto sférou, takže vidí svět z jiného zorného pole. Někdy to jistě znamená postižení mystiků na zdravém duchu, ale někdy – to když je všechno v naprostém pořádku – jako mystiky najdeme lidi se skvělým rozumem, který už překročil oblast zvanou svět. Jen to však nám smí být vzorem. Budete asi také muset pochopit, že řešení životních problémů pomocí mystiky vyžaduje udělat z osobních problémů zbytečnou záležitost, a pak se Vám už podaří proniknout i to, co se mi zdá závadného na Vašem manželství. Proto Vás veď při mystických snahách jen myšlenka, že neřešíte problémy okamžiku, domácnosti, nýbrž nekonečného času, v němž člověk vždy nějakým způsobem existuje.
* Manželé Josef a Marie Pavlovi 23.11.1972 Úmrtím dr. Kováře ,,prořídly řady” našich mystiků, neboť on to byl, kdo vytvářel možnost vysvětlovat mnohem hlouběji nauku, než to bylo jinak možné. A když se k tomu přičte můj zdravotní stav, pak to podle mne vyžaduje mou rezignaci na všechno. Je zbytečné vysvětlovat do podrobna, proč tak uvažuji. Nikdy jsem netrpěl žádnou iluzí, a proto jsem už dlouho pomýšlel na zanechání nauky zde na světě prostřednictvím mladé generace. Jenže se nezdá, že by se od mých mladých let něco změnilo. I dnes jsem narážel na to samé, co bych charakterizoval u té mládeže jako nevědomost spojenou s nepřiměřeným sebevědomím. Právě z tohoto nešťastného sepětí nedobrých vlastností musí každý mladý člověk svůj život dokonale zkazit a teprve potom je ochoten nabídnout svou důvěru nauce jako – jak jsem kdy100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178619
si jednomu mladému muži psal – bezmocní starci své krhavé oči Bohu. Není dávno, co mi psal p. Studený s důvěrou, že ta nadějná mladá generace by se mohla vytvářet právě u jeho syna. Je to důvěra nezkušeného, jenž neví, jak málo stačí na to, aby i hořící mládí bylo uhašeno celkem bezvýznamným nedostatkem, ponejvíce povahy mravní. V tom směru mé veliké a mnohé zkušenosti z minula mne činí absolutně skeptickým. ... Dr. Kovář je pryč a já vím o jeho životě, snažení a výsledcích skutečně všechno. To je poučné, ale pouze pro mne. Jestliže jeho dobrý génius mu umožnil neztroskotat, pak je to proto, že obsahově se nepodobal té dnešní mládeži, která je hloupá, protože je vychovávána tak, aby chytrá být nemohla, a sebevědomá, protože též výchova se o vývoj jejího sebevědomí příliš dobře stará. Výsledkem je pokažení mravů v širokém měřítku; dříve to byly jevy výjimečnější. Z tohoto důvodu je dnešní mládež méně připravená pro mystiku, než byla, když jsem byl ještě mlád. Kdyby Ivan Studený, Váš syn a další v záloze šli pouze za jedním cílem až k potvrzení nebo vyvrácení slibů nauky, byl by to začátek lepší doby.
* Ladislav Sekerák 8.2.1972 Paní Ilonka se ptala, zda jsem ve ,,védantě” musel tak zdůraznit nevzdělanost jako podmínku nejhlubšího poznání. – Musel! – Předpokladem pro nabytí nejvyššího poznání je mysl zcela utišená. U nevzdělance obvykle utišena je, protože nevzdělanec ji nedovede používat jako vzdělanec, totiž k vytváření někdy logických, jindy nelogických mentálních konstrukcí, což je pouze náhražkou pravého poznání. Dosáhl-li např. dr. K. vědění Sáriputty, vytvářel k němu předpoklady z těch chvil a momentů, kdy jeho mysl nevycházela ze sebe 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178619