nejintenzívněji právě v době počínajícího se rozkladu tělesného života, to je před umíráním a při něm. Je zajímavé, že i ve snech lze poznat, zdali žijeme v neshodě s duchovnem. Zdůrazňování vyhraněného jáství a sobectví je provázeno nepříznivými sny, v nichž člověk zažívá mnoho strachu a pronásledování nebo nepříznivých zakončení, nebo dokonce sny, které nevstupují do vědomí, ačkoli se dostavuje ranní zemdlenost, která dokazuje snový život. Při potlačování duchovnosti sobectvím se ztrácí Světlo kladného vnitřního života i světlo života vyšší úrovně (cit a ideální nazírání). To je veliké nebezpečí pro blaho složek, vyzařujících z těla po smrti člověka, složek, v nichž se skrývá naše vyhraněné, vědomé já. Přemohou‑li člověka následky takového počínání, podobá se to pádu do pekel, to je do života plného utrpení. Přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou drahocenné masti, a jak ležel u stolu, vylila mu ji na hlavu. 26, 7 Bible mluví tak, jako by šlo o skutečnou událost a my k tomu nemůžeme zaujmout stanovisko. Ale tento verš mluví též o mystériu pomazání, které se děje tomu, kdo jde cestou správného zahloubání a soustředění, to je správně chápajícímu praktickému mystikovi. I on na jistém stupni prožije toto pomazání, doprovázené vnitřním vytržením do sféry blaženosti a poznávání s ještě jinými posilujícími prožitky, včetně čichových vjemů vůně. Je to asi tak, jako by soustředění a zahloubání, postihující nejvyšší možné stavy bytí, způsobilo, že naše vědomí bude prostupovat sférami, v nichž vstoupí do styku s novými smyslovými skutečnostmi; ty jsou stále čistší a vznešenější podle toho, jak vysoko člověk je. Poslední skutečností je vyrovnanost ve světle neohraničeného vědomí. Když vylila tuto mast na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 26, 12 To znamená, že „pomazání“ odpovídá vrcholu dramatu tzv. mystické smrti, totiž definitivnímu vyhlazení vyhraněného (osobního) jáství. Tímto aktem dospívá člověk k opětnému zrození v sobě, jak káže zákon bytí. Podle tohoto zákona nic nemůže na světě zemřít s konečnou platností; vše se jen přepodstatňuje v nové formy. A mystická smrt je devízou nového zrození v nitru. Znovuzrození vyššího, jestliže mystická smrt zasáhne člověka v nejvyšším upětí mysli na konečné kladné hodnoty jsoucnosti, nebo nižšího, jestliže ho mystická smrt zasáhla v upětí mysli na skutečnosti dočasné, byť to byly skutečnosti božské. V obou případech však prožije mystik „pomazání“.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178580