98
Pronikavý vhled
stupni rozvoje těchto vlastností se pozorování stává vhledem a později hlubokým vhledem. Hluboký vhled nenachází náš, tj. smyslový svět, jak jej nachází člověk vybavený jednoduchým smyslovým vnímáním. Všechny hmotné, zdánlivě tak stabilní útvary, se začnou hlubokému vhledu jevit jako proces, jenž má podobu kvant, tj. podmíněně stabilních útvarů. Postupně dospívá i k poznání, že jejich existence je podmíněna konkrétními příčinami, jež se zdají být jejich původem. Ještě později člověk uzří skutečnost, že každý jev je projevem mohutného vesmírného přetvářecího procesu, takže všechny dohromady postrádají individualitu ve smyslu věčné, Bohem stvořené duše. Vše existující je pouhý proces, jehož vlastnosti jsou určovány jeho orientací. To ve vztahu k člověku znamená, že když tato orientace tíhne k pomíjejícnu, jež je vyjádřeno touhou smyslově se vyžívat, pak to, co je v tomto procesu ústředním faktorem, směřuje k realizaci stavu mrtvé hmoty. Když však orientace člověka tíhne k jevům kvalitativně nadřazeným, jako je např. světlo, jas a bdělost vědomí, v nižším smyslu i blaženosti, pak tento ústřední faktor podmíněného bytí směřuje k realizaci stavů transcendentních. Tímto ústředním faktorem se jeví já, do něhož člověk zahrnuje celou svou duševnost. Toto já se však také nejeví jako cosi trvalého; i ono hluboký vhled poznává jako vznikající, a proto i zanikající.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178557
KAPITOLA PÁTÁ
CESTA
Nejvýraznější nauka tibetského buddhismu, která zaujímá zvláštní místo v tajných učeních, se vztahuje na „přechod mimo“.39 Tato nauka je založena na pradžňa páramitá, jíž je zasvěceno velké dílo Nágárdžunovo. Pojmu pradžňa páramitá dali Tibeťané stejně jako Číňané smysl velmi se lišící od pojetí indických mahájánských autorů, které převzala většina západních orientalistů. Podle nich pradžňa páramitá znamená: vynikající moudrost, nejlepší, nejvyšší moudrost. Přestože tento překlad je gramaticky oprávněn, Tibeťané a Číňané to pochopili jinak a mají rovněž dobré důvody, aby podepřeli svůj výklad. Především při přepisu slova páramitá v tibetských znacích je Tibeťané psali bez dlouhého á na konci, totiž páramita. Dále soudili, že páramita nepředstavuje jedno slovo ale dvě, totiž mimo nebo na druhý 39 Stručně jsem jej uvedla již v Lamaistických zasvěceních (Iniciations lamaiques).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178557
100
Pronikavý vhled
břeh a jíti (páram a ita). Číňané pak překládají páram ita slovy jíti na protilehlý břeh. Nechci se vměšovat do diskuse patřící do oboru učených znalců sanskrtu. Omezím se na zjištění, že překlad Tibeťanů a Číňanů naprosto není chybný a že je kromě toho podepřen mantrou zvanou „mantra pradžňapáramita“, recitovanou ve všech zemích vyznávajících mahájánský buddhismus: v Tibetu, Číně, Japonsku, Mongolsku, Zabajkalí atd. „Ó moudrosti, jdoucí mimo, jdoucí mimo, mimo, budiž ti vzdána pocta!“ (Gaté, gaté paramgaté, parasamgaté Bódhi, sváhá!) Přesto je zde ještě nutno uvést poznámku. Ačkoli mantra nám ukazuje moudrost „jdoucí mimo“, tibetský překlad pradžňapáramita je jdoucí mimo moudrost: šerabkji pharoltu čhinpa.40 Druhý pád kji nepřipouští žádnou pochybnost o tom, jaký smysl překladatelé zamýšleli. Aby se vyjádřilo, že moudrost vyvolává činnost jíti, bylo by nutno psát kjis. Avšak více než mluvnické úvahy nám smysl upřesní duch, v jakém Tibeťané chápou pojem pradžňapáramitá, že totiž celá nauka je ve skutečnosti založena na předpisech jak „přejít mimo“. „Přejít mimo“ je nauka o svobodě. Jestliže na nižší úrovni je překážkou svobody sobectví a skutky 40 Tibetským pravopisem: šes-rab-kji pha-rol-tu phjin-pa. „Ph“ se v tibetštině vyslovuje jako „p“ s lehkým přídechem, nikoli jako „f“ ve francouzském slovu fotografie.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178557