z Ü. Poprosil jsem ho, aby okamžik posečkal, a šel jsem ke svému guruovi, abych mu ukázal psaní a sdělil mu ústní poslovy zprávy. Guru pohlédl na okamžik na psaní a řekl: „Thöpago, zdá se, že je tvá matka velice pomstychtivá. Tolik lidí zemřelo a teď ti poroučí, abys udělal krupobití! Jaké příbuzné to máš na severu?ÿ „Dodnes jsem o žádných nevěděl,ÿ odpověděl jsem, „a psaní je velmi tajemně psáno. Vyptával jsem se poutníka, ale on o nich nic neví.ÿ Guruova paní byla obdařena nadpřirozeným rozumem, neboť byla vtělená dákiní. Pročetla dopis a pak mi poručila přivést poutníka. Rozdělala krásný velký oheň, podala čhang a poprosila poutníka, aby si svlékl plášť, který nosil. Se čtveráckou tváří si ho oblékla a chodila světnicí sem a tam: „Lidé, kteří bez jiného šatu na ramenou, než je tento, mohou kamkoli jít, musí být opravdu šťastní.ÿ A tanečními kroky s pláštěm na ramenou vyšla ze světnice. Na střeše domu rozstřihla záplaty, vyňala zlaťáky, záplaty zase našila jako předtím a když se vrátila do světnice, dala poutníkovi jeho šat. Pak mu nabídla večeři a poslala ho do jiné místnosti. Když dobře poutníka opatřila, zavolala si mne: „Thöpago, tvůj učitel tě volá, abys k němu přišel.ÿ Když jsem k ní přišel, ukázala mi sedm zlaťáků a vyprávěla, že je nalezla v poutníkově plášti. „Thöpaga musí mít velmi prohnanou matkuÿ, řekla, „údolím, hledícím k severu, byl poutníkův plášť. Neboť jako nemůže slunce zářit v severně položeném údolí, tak nemohly sluneční paprsky proniknout ani poutníkovým šatem. Černý mrak vztahuje se na černou záplatu. Souhvězdí pak na vyšívání a sedm příbuzných na sedm zlaťáků. Její dvojsmyslná poznámka, že se nemáš ptát nikoho jiného než poutníka, vztahuje se na to, že poutník nosil tento plášť. Poznámka měla obrátit tvou pozornost k jeho osobě, u něho jsi měl hledat.ÿ Můj učitel byl tím velmi uspokojen a řekl: „Vy ženy jste příslovečně bystrého rozumu a vtipní pozorovatelé; podala jsi o tom zase nový důkaz.ÿ
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178554
Z částky, která tak přišla do mého vlastnictví, dal jsem poutníkovi desetinu zlaťáku, z čehož měl velkou radost. Učitelově paní nabídl jsem sedm desetin a svému učiteli jsem dal tři zlaťáky s prosbou, aby mne naučil přivolávat krupobití, jak to žádá moje matka. Abych se naučil tomuto kouzlu, poslal mne zpátky k mému dřívějšímu guruovi, lamovi Jungtön Thogjalovi. Vybaven nezbytným dopisem, jenž doporučoval splnit mé přání, a se šerpou vrátil jsem se zpět do Jarlung-kjorpa. Když jsem přišel zpět ke svému guruovi, odevzdal jsem mu psaní a šerpu od Khulung Jöntän Gjamccha a nabídl jsem mu tři zlaťáky, které mi ještě zbyly. Ptal se mne na výsledek mých dosavadních studií a já jsem mu řekl, že jsem měl úspěch a že jsem zahubil pětatřicet lidí. Vyprávěl jsem mu také o psaní, které žádalo o krupobití, a prosil ho, aby vyšel vstříc mé žádosti. „Dobře,ÿ řekl a naučil mne tomu kouzlu; nařídil mi, abych provedl obřady s tím spojené ve staré odlehlé komůrce (jedné poustevny).* Po sedmi dnech jsem viděl, jak se shlukují v chatě mraky, zažíhají blesky a slyšel jsem rachotit hrom. Domníval jsem se, že je teď na čase řídit svými prsty směr krup. Můj učitel souhlasil a řekl: „Teď jsi schopen vyvolat krupobití.ÿ Přitom se zeptal, jak vysoký je teď asi ječmen. Vyprávěl jsem mu, kdy se obvykle seje, kdy asi vzchází mladé osení a kdy je dost veliké, aby se v něm ukryli holubi, a kdy je čas k pletí plevele. Učitel mi naslouchal a mínil, že je ještě příliš záhy. Přišel později a tázal se mne na stav ječmene. Říkal jsem mu, kdy se objevují klasy a kdy nalévají. Tu řekl, že je na čase, abych poslal krupobití. A dal mi s sebou zkušeného žáka, o němž jsem se již zmínil. * Počasí je možno ovládat nejen zaklínáním, ale i změnami duševních stavů
za předpokladu, že člověk dovede spojit „dech nervůÿ s „dechem přírodyÿ. Za takových okolností se mění počasí podle stavu nálady, ovšem jen v mezích normálního počasí. Výjimečné změny je možno vyvolat průpověďmi nebo zaklínáním.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178554
Převlékli jsme se za poutníky a odebrali jsme se do mé vsi. Obilí bylo toho roku tak krásné, že ani nejstarší lidé nic podobného nepamatovali. Proto bylo nařízeno, že toho roku nikdo nesmí sklízet podle svého dobrého zdání a že po několika dnech všichni začnou společně a zároveň59 . Tu jsem postavil nástroje, které byly nezbytné k provedení kouzla, na skalách nad údolím a začal jsem zpívat kouzelné průpovědi. Ale neshlukl se ani mráček. Volal jsem jména božstev, vypočítával jsem jim námi vytrpěná bezpráví a krutost sousedů, tepal jsem zemi složeným šatem a trpce jsem plakal. Skoro současně se shlukly na nebi veliké černé mraky, a když zhoustly, začalo divoké krupobití a zničilo na poli každý jednotlivý klásek. Troje krupobití následovalo po sobě. Vyrylo do svahů kopců hluboké rokle. Vesničané, oloupení nyní o své žně, začali naříkat, plni zoufalství a bolesti. Po krupobití přišla veliká průtrž mračen a ledový vítr, div jsme oba nezmrzli. Vyhledali jsme si jeskyni ležící na severu, rozdělali z křoví oheň a bylo nám až příliš horko, když jsme zaslechli hlasy několika místních lidí, kteří honili zvěř, aby slavili obvyklý dík za žně. Říkali si mezi sebou: „Ten Thöpaga přinesl našemu kraji tolik běd jako nikdo jiný. Hleďte, kolik lidí zabil! A teď je nejkrásnější žeň nadobro zničena. Kdyby nám teď padl do rukou, nebyla by ještě dost velká pomsta, kdybychom ho na kusy rozsekali a rozdělili se kousek po kousku o jeho maso a kapku po kapce o jeho krev.ÿ Za těch slov šli právě kolem naší jeskyně a jeden ze starších řekl: „Buďte tiše a nemluvte nahlas. Vidím tam naproti v jeskyni kouř a nevíme, kdo se tam skrývá.ÿ Jeden z mladších odpověděl: „To je jistě Thöpaga. Nemohl nás vidět. Pospíšíme dolů do vsi a svoláme muže, abychom ho obklíčili a zabili, aby nepřinesl vsi ještě více neblahých věcí!ÿ Po těch slovech se vrátili do vsi. Můj průvodce mi řekl: „Rychle odejdi; budu tě ztělesňovat a ztropím si z nich blázny.ÿ Pak jsme se
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178554