„O čem se to bavíte?“ zajásal Honza. „Ále, o Jacku Londonovi,“ řekl Pijér a obrátil se ke mně. „Jestlipak víš, že ve čtyřiceti spáchal sebevraždu?“ Nebylo mi ani trochu dobře a teď se mi udělalo ještě hůř. „No, neber si to tak. Honza o něm dělá do příštího čísla článek. Vyšťoural docela zajímavý věci.“ „Jasně,“ zazubil se Honza. „Víte, jaký knížky si s sebou vzal, když se vypravil jako zlatokop do Klondiku?“ Kroutím nepřítomně hlavou. A v kapse nahmatám… „To je přece notoricky známý. Darwina O původu druhů a první díl Marxova Kapitálu.“ …docela sežmoulanou, propocenou fotku z dnešní noci, Kodak paper, a přesto zteřelou, jakoby právě vyjmutou ze dna egyptské hrobky. Nějaká ženská — markantní snaha o extravagantní image, sama sobě vizážistkou na prahu stárnutí — se na té fotce psovsky otáčí na zavolání kohosi, na rozkaz, sladký a hustý a lepkavý jako med, do něhož se už už začíná propadat jako do šumavského močálu. Na zadní straně je Magdinou rukou načmáraná adresa a telefon. Sušice, 0187… Její strýček měl v baráku u náměstí, půlka patřila jemu a půlka jejím rodičům, cukrárnu. Tam bydlela, s výhledem na věž kostela, hvozdy, blata, rašeliniště, močály — v dívčím pokojíčku jako dlaň. Nad postelí visel plakát Pamely Anderson. Na gauči se válela Annonce, ale jinak nikde ani prášek, ani smítko. Pokojík i Majdalenka jako ze škatulky, a v kuchyni babička, dvířka vesele zavrzají, vkládá do trouby domácí sekanou. Sladké nepeče. Majdalenka nechce přibrat, zlobí už odmala s jídlem, sotva si u oběda zobne. A přitom je holka jak lunt, hudruje dobrácky stařičká Magdaléna Novotná. Z toho bylo evidentní, že se ke své vnučce nikdy netiskla na parketu v Áčku:
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178074