„O čem se to bavíte?“ zajásal Honza. „Ále, o Jacku Londonovi,“ řekl Pijér a obrátil se ke mně. „Jestlipak víš, že ve čtyřiceti spáchal sebevraždu?“ Nebylo mi ani trochu dobře a teď se mi udělalo ještě hůř. „No, neber si to tak. Honza o něm dělá do příštího čísla článek. Vyšťoural docela zajímavý věci.“ „Jasně,“ zazubil se Honza. „Víte, jaký knížky si s sebou vzal, když se vypravil jako zlatokop do Klondiku?“ Kroutím nepřítomně hlavou. A v kapse nahmatám… „To je přece notoricky známý. Darwina O původu druhů a první díl Marxova Kapitálu.“ …docela sežmoulanou, propocenou fotku z dnešní noci, Kodak paper, a přesto zteřelou, jakoby právě vyjmutou ze dna egyptské hrobky. Nějaká ženská — markantní snaha o extravagantní image, sama sobě vizážistkou na prahu stárnutí — se na té fotce psovsky otáčí na zavolání kohosi, na rozkaz, sladký a hustý a lepkavý jako med, do něhož se už už začíná propadat jako do šumavského močálu. Na zadní straně je Magdinou rukou načmáraná adresa a telefon. Sušice, 0187… Její strýček měl v baráku u náměstí, půlka patřila jemu a půlka jejím rodičům, cukrárnu. Tam bydlela, s výhledem na věž kostela, hvozdy, blata, rašeliniště, močály — v dívčím pokojíčku jako dlaň. Nad postelí visel plakát Pamely Anderson. Na gauči se válela Annonce, ale jinak nikde ani prášek, ani smítko. Pokojík i Majdalenka jako ze škatulky, a v kuchyni babička, dvířka vesele zavrzají, vkládá do trouby domácí sekanou. Sladké nepeče. Majdalenka nechce přibrat, zlobí už odmala s jídlem, sotva si u oběda zobne. A přitom je holka jak lunt, hudruje dobrácky stařičká Magdaléna Novotná. Z toho bylo evidentní, že se ke své vnučce nikdy netiskla na parketu v Áčku:
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178074
do svého idolu nad postelí měla opravdu daleko. Zkrátka šumavské děvče krev a mlíko, žádná vysušená egyptská mumie, bledá záhadná zombie. A byla tak… hebounká, hedvábná, celá měkká, jakoby vypolstrovaná… Když jsem ji včera v noci obejmula, zaplavil mě pocit bezpečí, jako kdybych se po letech, po bezmála čtyřiceti letech, vrátila domů. Kristepane. „…nemáš představu,“ potil se Honza, „co o tom vědí ty dnešní intelektuální páprdové, co maj z literatury jenom vysezený hemeroidy a heslo v lexikonu… Jack, to je jiný kafe,“ zařval. Mulatka se usmála. „S mlíčkem, nebo bez?“ „Bez!“ odpověděl za Honzu Pijér s těžce čitelnou dvojsmyslností, která náušnici zcela jistě unikla. „Roznášel noviny, rozvážel led, zametal putyky. Stal se z něj ústřicovej pirát. Nechal se najmout námořní policií a chytal zloděje garnátů…“ „Čeho?“ zeptal se Pijér. „To náhodou vím,“ přebiju. „Díky Jakubovi se v těchhle potvorách vyznám. Garnát je mořskej ráček, má moc dobrý masíčko. Jednou jsme si je opejkali na ohni ve Španělsku.“ „Dřel v továrně na konopí, lovil tuleně, házel lopatou uhlí v elektrárně…“ Kdyby tak oba věděli… že jsem se dnes v noci poprvé líbala se ženou. A že jsem pak sbalila cizího chlapa na zastávce, pozvala ho domů a nechala se třikrát ošukat. Teda cizího, to zas tak docela ne. Byl to Luboš, po deseti letech. Kdosi si opřel svou kulatou hlavu o zábradlí našeho balkonu a bezelstně civěl na naše nahá těla. Měsíc. Nevím, ale když jsem se konečně doplazila do baráku, byla ve mně už jenom čirá úzkost z budoucnosti, možná
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178074
jen vztek, ale rozlehlý a pustý jako mezihvězdný prostor. Teprve si hledal adresáta. Pod ruku mu padla ta užvaněná baba odvedle. „Dobrý den. Už to víte, co se stalo dneska v noci?“ vybafla na mě. Celá se třásla konečně nasycenou dychtivostí. A smrděla, strašně. Do okruhu tří metrů vydávala pach shnilotiny, shnilého jícnu, černý díry, v který zmizí beze stopy bolest, láska, radost, umírání… všechno. Ještě pořád ve mně vězela ta dvojsečná Pijérova pochvala za rozhovor s Jitkou, vzpříčená v krku jak kůstka z garnáta. To víš, že vím, babo, co se dneska v noci stalo: tancovačka s Magdou, šukačka s Lubošem a chlastačka s vycházející porno star, která mě začala tak zdařile alternovat. „Ten opilec z přízemí…“ Zatrnulo mi. Igor? Můj Jouda z Máslovic, co opravuje nemocný auta? V tu ránu ho zahlédnu. Vlastně — pouze jeho nohy v umaštěnejch montérkách, vyčuhující zpod sousedovic škodovky. Leží pod autem, podezřele nehybně, chtěla bych spatřit jeho hlavu, výraz tváře… Spí snad, ožralej pod obraz, pod autem? Nebo… Nevím. Vidím jen to jeho groteskní torzo. „Co je s ním?“ „Je po smrti. Přijela záchranka, ale doktor mu už nepomoh. Udusil se prej zvratkama. Vsadil se s kamarádem o auto, že vypije na ex… Chudák žena. Maj dvě děti.“ Vyhrnula jsem si rukáv. „Co to tam máte?“ přistoupila ke mně zvědavě. „Tetování? To je teď moderní, že jo? Moje vnučka…“ „Ne. To je obyčejnej obtisk od žvejkačky. Myšák Mickey. Made in Hollywood.“ Konečně jsem za sebou zabouchla dveře od bytu. Vyhulila jsem si Woodstock na plný koule. Strhala ze sebe
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178074