Rottne. Její dopis končil příkazem, že pánové mají na talířích nechat přiměřenou část snídaně. O zbytek se postará Buster. Alan pánům popřál dobré ráno a oni jeho přání opětovali. Načež Julius dodal, že tak uvažoval, že by na Sjötorpu měli zůstat ještě jednu noc, poněvadž je tu naprosto kouzelné okolí. Alan se ho vzhledem k vášním, jichž byl předcházejícího večera svědkem, zeptal, jestli na něj náhodou během snídaně jejich soukromý řidič nevyvíjel nátlak. Julius odpověděl, že nejenom jedl topinky a vajíčka, ale opravdu taky vyslechl řadu Bennyho argumentů, proč by radši měli zůstat na Sjötorpu celé léto, ale závěr si přesto vyvodil sám. Kam by se ostatně vydali, kdyby se opravdu někam vydali? Potřebují ještě jeden den na rozmyšlenou. Pokud budou chtít zůstat, musí se jenom shodnout na nějaké přijatelné historce na téma, kdo jsou a kam mají namířeno. A samozřejmě získat Krásčin souhlas. Benny jejich rozhovor sledoval se zájmem a určitě doufal, že to skončí ještě jednou nocí na stejném místě. Jeho city ke Krásce od předcházejícího dne nijak neztratily na intenzitě, naopak byl zklamaný, že se s ní nesetkal, jakmile sešel dolů na snídani. Ale Kráska do dopisu v každém případě napsala „Díky za včerejší večer“. Že by měla na mysli báseň, kterou jí Benny zarecitoval? Kéž by se brzy vrátila! Přesto trvalo skoro ještě hodinu, než Kráska zahnula s autem na dvůr. Když vystoupila, Benny uviděl, že je ještě krásnější, než když se viděli naposled. Červenou teplákovou soupravu vyměnila za šaty a Bennyho napadlo, jestli nebyla u kadeřníka. Udělal k ní několik horlivých kroků a zvolal: „Má krásko! Vítej doma!“ Těsně za ním stáli Alan a Julius, pobavení projevy lásky, které se jim odehrávaly před očima. Ale když Kráska promluvila, všem zmrzl úsměv na rtech. Kráska nejdřív prošla kolem Bennyho, potom kolem zbývajících dvou, načež se zastavila na 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177974