v jistých ohledech. A pak už je pozdě na snahu věci si jinak uspořádat. Někdy se stává, že požadavky obou stran jsou nekompromisní, ale většinou na to doplácí ten, kdo mystickým úsilím už svůj život poznamenal, protože když se chce podřídit, trpí bez konce. A ani druhá strana, když se u ní vyskytuje dobrý cit, nebývá svým „vítězstvím spokojena. Proč tedy navrhuji návrat k světskému životu, když se se svým manželem nedomluvíte: nejste dosud na tom tak, abyste byla lhostejnou, když se pod náporem Vaší snahy všechno kolem Vás rozpadne. A ten návrh můj je reakcí na to. – Ovšem samozřejmě musíte sama dobře uvážit, zda nauka bude pro Vás tak cenná, že vzdát se jí jednoduše se pro Vás stane pramenem nekončící nespokojenosti. V tom případě Vy sama musíte vyvinout úsilí prosadit pro sebe pozici, která by Vám umožnila pracovat na sebepřetváření. Nezdá se mi, že je tu kromě možnosti nechápat něco tak nejasného nebo podezřelého, před čím si musí Vaše okolí dát pozor. Potřebuje-li snažící žít v prostředí, kde se respektuje jeho úsilí o pocit štěstí udržovaný výhradně z jeho vlastní vůle, pak je to podle mne požadavek minimální, který prospěje i druhé straně. Pak, když takový požadavek druhá strana nechce splnit, pak, když se na to dívám z duchovního stanoviska, je v tom rozpor přirozeností v jejich samém základu. O tom však nechci nic dalšího říkat. Ale také bych se nechtěl dívat na to, jak jsem přispěl k nějakému rozvratu. Musíte tedy vzít všechno na sebe. Zařiďte se, jak Vás poučí Vaše moudrost, ale – není radno zahazovat hřivnu, kterou cítí hledající, že má na dosah. – Jsou to jistě pro lidi určitého typu věci bezvýznamné, ale kolik to pekla přivedly na svět ty nicotnosti, jež třetí osoba tak dobře prohlédá právě jako nicotnosti. . . . Bylo by tedy dobré, kdybyste se se svým manželem dohovořila. Z toho by mohlo vzejít dobro pro Vás, pro něho, pro oba, abych mluvil buddhisticky. Já sám se opravdu nechci dívat, jak se Vaše manželství eventuálně rozpadá – nikdy mi takové pohledy nevyhovovaly. Domnívám se, že požadavky jsou minimální, a když já mám u toho osobně být, musí být splněny.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177824
*179 20. 10. 1955 Co se týče Vaší vnučky, dívám se na to vždycky tak jako na karmické vztahy, které by mohly být potlačeny pouze určitým správným postojem rodičů. Jenže lidé žijí tak, jak je žene jejich přirozenost, a z té příčiny se musí smiřovat s osudy, které je potkávají. Metoda správného postoje je bohužel nevyzkoušena, protože klade na každého člověka mravní požadavky, a proto mé hledisko můžete přijmout pouze jako jeden z mnohých názorů na tuto věc. Přesně řečeno by to chtělo, aby rodičové žili jako bytosti odevzdané Bohu tak, že tímto postojem potlačí všechna duševní vzdutí, která se v nich vyskytují následkem tlaku jejich přirozenosti; když jejich nitro bude zcela podrobeno pravou odevzdaností Bohu, pak prostředí, které tím kolem sebe vytvoří, bude působit na jejich bezprostřední okolí tak, že se v něm rozvine více harmonie než nepříjemných věcí. Přijměte toto vysvětlení jako upřímné vyjádření se k věci podle pravdy.
*191 22. 9. 1969 Nejprve pan *: Odcizení nebo sblížení je vždy podmiňováno kvalitativní blízkostí partnerů. S tím „dobrá vůle nemá co dělat. Proto když se dva „najdou a v dalším životním běhu se ukáže, že jeden se životními zkušenostmi vyvíjí rychleji než druhý, pak se ještě v tomto životě rozejdou. Myslím na cestu životních zkušeností. Na té se musí ukázat mystický růst člověka; mystické zážitky jako např. stigmatizace, křty, symboly znovuzrození, mystické svatby atd. nemají cenu, i když jsou ukazateli vnitřní proměny. Jenže těmto věcem rozumí každý po svém. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177824
Kolik jsem to již viděl mystiků omilostněných všelijakými mystickými zážitky? A všichni se vyznačovali elementárně lidským myšlením a nazíráním. Že si jeden druhého pro tyto zážitky považoval nebo jeden druhému záviděl nebo mu raději nevěřil, aby se nemusel doznat, že je za ním pozadu? – To všechno jsou světské marnosti. . . . A nyní paní **: Odcizování nebo sbližování je záležitost vnitřních hodnot člověka. Jsem dalek toho vést kohokoli cestou iluzí. Musí jít cestou životních zkušeností. A životní zkušenosti nejsou vlídní činitelé. Jako rozvážný abstinent si neoblíbí notorického alkoholika, tak duchovně vyrostlý člověk nepouští do své blízkosti primitiva, leda dočasně, hnut soucitem, aby mu pomohl z jeho duchovní nebo intelektuální bídy. Cesta, jíž jsem ochoten kohokoli vést, je cesta životních zkušeností. Mystika je v ní zasazena duševními tendencemi. V těchto záležitostech musím nutit lidi, aby si udělali pořádek, neboť vím, co zmatku se vytvořilo komentováním podstaty mystického úsilí. A výsledek všeho? – Mystikové jsou blázni v očích světských lidí; to se o mně neodváží tvrdit žádný světský člověk. Pravda: u mystiků zdánlivě „par excellence je to cosi strašného být takový, jako jsem já, ale neprorokoval jsem snad dobře všem těmto mystikům? Proč jsem s takovým úspěchem těmto lidem prorokoval? Protože mystika vždy jim byla pozlátkem na špinavém kabátě světského života. Ale už dost o tom. Nebyla by to Vaše chyba, kdyby následkem Vašich mystických prací došlo mezi Vámi dvěma k odcizení. Síly života Vás vlečou nyní a budou Vás vléct po celou mystickou cestu, dokud neprocitnete ve stavu buddhy. Tyto síly samy vytvářejí životní a osudové okolnosti. V tom tedy to je. Ostatně máte možnost od všeho, co se mnou souvisí, utéci. . . . Čekám na Vaši reakci; s následky mystického úsilí to ovšem myslím velmi vážně. Suďte tedy sami.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177824