tu rutinu narušit. Tak mi to naposledy říkala na klinice ta paní. Řekla: „Někdy se sám překvapte, prolomte návyky.“ Takže to možná udělám dneska. Možná si dneska koupím Daily Gleaner nebo Morning Star nebo London Times nebo Manchester Guardian. Ta paní říkala, že bych sem už neměl chodit vůbec, ale myslím, že to nevadí, když stejně jenom procházím. Asi i ona by řekla, že to je v pořádku, když do regálů jenom tak na rychlovku nakouknu cestou, když si jdu koupit noviny… kdo ví, které. Aha, a měl jsem dojem, že tam mají nové video, ale jenom zpřeházeli zboží, anebo si tu epizodu někdo třeba prohlížel a pak ji vrátil na špatné místo. I tak mě to přimělo, abych se zastavil, protože vím, že hřbet kazety vlevo nahoře je vždycky žlutý, ze čtvrté řady seriálu, jenomže teď byl oranžový, což je ze třetí řady. Musel jsem se zastavit. Jinak bych se nezastavil, ale tohle byl nepořádek, takže bych jim s tím mohl pomoct a dát kazetu, kam patří. Napadlo mě, jestli to není nové video, právě vydané. Ale jak jsem věděl, říkali mi, že další už nebudou. To mi říkali posledně. Že nemusím chodit každý den, protože žádné další epizody už nevyjdou. A stejně, nepůjdu se ptát k pultu, nezajdu se ptát, jestli něco vyšlo, protože posledně říkali, že nic nevyjde. A stejně bych se nevyptával, protože dneska je za pultem ta zrzavá. Já minule slyšel, jak vzdychá. A byla na mě neurvalá. Nemá co na mě být neurvalá, jsem zákazník a mám právo se ptát, co nového vyšlo. Byla na mě neurvalá. Ne že by něco řekla, ale jak se koukala, a když jsem uslyšel, jak vzdychá, bylo mi to jasné. No ale dneska se jí vyptávat nebudu. Možná mě tu uvidí a bude čekat, že za ní půjdu a začnu se ptát, ale já jí předvedu, že mě vůbec nezná, že tohle už vůbec nedělám. Prostě si jdu koupit noviny. Ještě nevím které. Koupím si noviny 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177503
a pak tudy možná projdu cestou na autobus. Třeba bude na obědě. Třeba tam místo ní bude ten kluk s nohama po obrně; ten není neurvalý nikdy. A stejně mám dojem, že o zboží ví víc než ona.
18 Když bylo Kurtovi jedenáct, míval vždycky v pátek večer celý dům pro sebe. Rodiče odešli do klubu, starší sestra se stavila u kamarádky – a on zůstal doma a zbaštil všechny lupínky a čokoládu, co jen žaludek snesl. Ležel na pohovce, ani si nesundal cvičky, navzdory zákazu balancoval sklenicí s colou na dralonové područce a díval se na Profesionály. Jenže přes zvuk z telky slyšel jiné zvuky – tikání hodin, hučení ledničky, hřmotné praskání schodů – a byl si prakticky jistý, že ho dům pozoruje. Chodíval z pokoje do pokoje, rozsvěcel, někdy křičel, ale ten nepřátelský pocit nemizel. Pak ustoupil do postele a ležel a upadal do spánku a zase se budil, čekal, kdy uslyší otcův klíč v zámku, a věděl, že ho něco sleduje i pod peřinou. Cítil, jak ho to nemilosrdné něco tiskne. Druhý den ráno vykládal mamince, jak Bodie zase zrušil další auto, a na linu v kuchyni předvedl pár Doylových chvatů, ale o domě ani o zvucích nebo svém strachu neřekl nic. A příští pátek se to celé odehrálo zase a znovu. Když mu bylo dvanáct, rodina se přestěhovala do nového domu a tohle všechno přestalo, ale i teď někdy v mrtvolných a vleklých hodinách mezi třetí a pátou ráno, když vysedával sám v kanceláři ochranky, uslyšel za zády nějaký zvuk nebo ucítil jasně Nancyinu vůni – a vrátil se mu ten starý, napjatý pocit. Kurt jedl sendviče se sardinkami a rajčatovým protlakem a díval se na svůj odraz ve ztemnělém skle stě99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177503
ny kanceláře. Napadlo ho, jestli se od Nancyiny smrti hodně změnil jeho vzhled: vlasy má pořád stejné, snad jen trochu šedivější; pořád vypadá utrápeně, jenom teď možná víc. Podíval se na svoje boty a říkal si, jestlipak by se jí líbily. Tohle nikdy neodhadl. Dělicí čára mezi tím, co se Nancy hrozně líbilo a co nesnášela, pro něj někdy bývala neviditelná. V obchodě zkusmo vzal do ruky svetr a ona v hrůze couvla a sykla: „Koukej na ty švy!“ Nancy říkala, že Kurt nemá vůbec smysl pro nuance. Kurt řekl, že Nancy je cvok, protože vždycky přijde s nějakou směšně esoterickou námitkou. Jednou šla vrátit blůzu, kterou jí koupil, protože jí připadalo, že knoflíkové dírky jsou prostřižené ve špatném úhlu. Kurt měl podezření, že se nějaké chyby dopustil i při koupi těchhle svých bot – nějak si nebyl jist rozmístěním oček pro tkaničky. Úplně ztratil víru ve vlastní úsudek, ale už se nemohl spolehnout na nikoho jiného. Když Lisa sjela do obchodu, zjistila, že mu teď vévodí dvanáct reklamních panelů s Největšími hity Queen, první díl a druhý díl. Ráno tu byly čtyři a ona si myslela, že to je přehnané, ale při stručném, leč barvitém rozhovoru s Crawfordem se jasně ukázalo, jak naprosto odlišný názor na to mají. Konečně se dostala k pultu, jen o pět minut později, než měla vystřídat Dana, aby mohl jít na oběd. První zákaznicí byla paní středního věku, která měla obočí tužkou zvýrazněné až vysoko na čelo. „Prosím vás, děvenko, ať to nemusím hledat,“ řekla. „Kde je to od těch Queenů?“ Lisa ji dovedla k jednomu z osmi panelů s Queeny, kolem kterých musela dotyčná paní cestou k pultu nevyhnutelně projít, a říkala si, jestli ta zákaznice není slepá, což by zároveň vrhlo nové světlo i na ta špatně nakres100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177503