dobro (jež značí činnost harmonickou v zjevném a v okamžitém účinku). Taková chyba je však možná vždycky. Přestane-li člověk posuzovat své činy a jejich příčiny z mravního hlediska, navykne si posuzovat všechno, co od něho pochází, jako nejlepší, neboť kořeny toho vidí kdesi u Pána Boha, na něhož při konání poněkud myslí. A tímto nesprávným sebeujišťováním může ubližovat jiným lidem, aniž si toho je vědom. Činy a jejich příčiny musíme vždy hodnotit z vyššího mravního hlediska. Musíme pozorovat, jak působí na celek, a snažit se pracovat tak, abychom svým konáním způsobili co nejméně zla. Jenom tehdy, když se disharmonickým (zlým) činům nemůžeme vyhnout, jenom tehdy se takových činů smíme dopustit. Ale přitom si musíme dávat pozor, abychom způsobili co nejméně zla. Toho docílíme tím, že potlačíme všechna osobní hlediska při vykonávání podobných činů. Koná-li člověk činy, které prospívají jenom jemu, vykonává zlo a nemůže se vyhnout následkům těchto činů, i když si již uvědomil, že mají pro ostatní lidi zlé následky. Musel by se jich přestat dopouštět a neodvolávat se na svou nevědomost, slabost, nezbytnost takového konání atd. Každý člověk, sledující mystickou stezku, musí v první řadě přijmout morální povinnosti. Tím postupně usmrtí osobnost a odstraní nutnost konat zlé skutky, k nimž ho existence osobnosti nutí. Opomíjí-li však morální povinnosti, neodstraní potřebu zlého konání a to zase znemožňuje, aby mohl rozvinout ctnosti, které již třeba pokládá za nezbytné. Z rozporu mezi povahou konání a nezbytností ctnosti vznikají konflikty, jež jsou nepřímým uznáním viny, za níž vždy následuje odplata. Bude dobře, když poukážu na následky odevzdávání se do vůle boží, které člověk chápe tak, že přestane kontrolovat vnitřní procesy ve své bytosti i povahu vykonávaných činů. Tím se přirozeně otevře vlivům, pocházejícím ze sféry, v níž se duševně nalézá právě pro své činy.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177425
Kdo své lidské vědomí nepřemístí do vědomí Absolutna, sídlí jakožto vnímající bytost v sousedství nejnižších sil. Útvary těchto sil jej obklopují a dotírají na něho svými vlivy a přirozenou silou se snaží do něho vniknout. Když se jim to podaří, vyvolají v jeho bytosti napětí; to se pak vybíjí činy, které odpovídají povaze těchto útvarů. Domnívá-li se, že se odevzdává do vůle boží, i když pracuje pro vlastní prospěch, k čemuž byl takto inspirován, a přitom spojuje toto konání s myšlenkou, již lze vyjádřit slovy „pracuji pro BohaA, klame se a poškozuje, neboť dobrovolně upadá do pasivity. Tímto stavem úplně otevře dveře svého nitra nižším silám, jež do něho okamžitě vniknou. Když se v něm rozvíjejí, začnou působit na jeho vůli jako vnuknutí, jež pokládá za božská. Pak může konat dílo ďábla v domnění, že koná dílo boží. Proto se nikdo nesmí lehkomyslně otevírat cizím vlivům, i když to jiní lidé doporučují jako projev odevzdanosti do vůle boží. Je nejhroznější klam, domnívá-li se někdo, že myšlenka na Boha, na to, že se mu cele odevzdává, ho stačí ochránit před nižšími vlivy, v jejichž prostředí se otevřel. Objasním vám to na příkladu. Budete-li hluboko pod vodou v nějaké ponorce a otevřete-li záklopku, vnikne do ponorky voda hloubková, ať na to myslíte a věříte, nebo ne. Musíte vystoupit k povrchu a tam teprve záklopku otevřít, chcete-li, aby do ponorky vnikla voda povrchová. To vám potvrdí zkušenost a zdravý rozum. V duševních a duchovních oblastech naleznete analogii tohoto příkladu. Člověk, který žije zcela běžným životem, je chráněn před vlivy neviditelných sfér. Vyplývá to z jeho karmických dispozic, přirozeného sebevědomí, vůle a mravních sklonů, jež vznikly z předpokladů, které vyvolal jednáním v některém z předchozích životů. To všechno tvoří jeho ochrannou zeď na duševní úrovni. Jakmile ji však zboří (chybným pojetím
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177425
odevzdanosti do vůle boží), aniž předem očistí a pozvedne své myšlení, tužby, představy a zájmy, otevře se vlastně v nižším prostředí. Jeho síly, jimž svým duševním postojem umožnil vstup, pak jen zhorší jeho mravní a duchovní situaci. Je třeba, aby dbal o nejvyšší duševní čistotu. Potom si může myslit, že vystoupil nahoru (do vyšších sfér), kde otevřít se znamená pochopit „vůli božíA. Odevzdá-li se do ní za těchto okolností, bude mu to pramenem dobra a karmického zlepšení. Jestliže se člověk odevzdá do vůle boží ve vyšším prostředí, nezíská nižší astrální zkušenosti, ale určitě získá poznatky o běžně prožívaném (reálném) životě a o zákonech, jimiž se řídí vesmír. Tzv. mystické stavy, které působí v citovém a smyslovém životě, jsou jen následky toho, že se člověk otevřel v nižším prostředí. To je fakt, jímž se vysvětluje, proč žáci mystiky, kteří se snaží odevzdávat se do vůle boží, snadno dosahují mystických zkušeností. Vyhnou se cestě, která je v plánu pravých mystických nauk – v něm je předepsáno, že mystických výsledků je třeba dosáhnout překonáním sebe v činnosti – ale chopí se snadnějšího duševního uvolnění právě v prostředí, v němž se nalézají v současném okamžiku. Tím dosahují vjemů, jež považují za mystické zkušenosti. Protiklady jsou si však podobny. Můžete se otevřít pro astrální vlivy tím, že upadnete do duševní nečinnosti, a dosáhnete vjemů, pocházejících z jiných světů, nebo své duševní napětí zvyšujete tak, až sami sebe překonáte v činnosti, čímž dosáhnete podobných vjemů. Jedny i druhé zdánlivě pramení z téhož zřídla. Přece však je mezi nimi velký rozdíl, pohlížíme-li na to z hlubšího hlediska. Spatřujeme totiž, že vjemy, které jsou podmíněny úmyslnou pasivitou, se vždy neshodují s poznatky, jichž dosáhneme nezaujatým rozumem. Proti tomu poznatky, k nimž dospíváme překonáním sebe samých v činnosti, odpovídají pravdě, jak ji chápe rozum při neutrálním postoji.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177425