Jack se zastavil u dveří a podíval se na mě. „Líbíte se mi, Ello. Oceňuji, jak pomáháte své sestře. Většina lidí by na vašem místě vycouvala a vyhnula se riziku. Nevadí mi pomáhat někomu, kdo se ze všech sil snaží udělat správnou věc.“ Zatímco byl Jack pryč, postarala jsem se o Luka. Potom jsem ho vzala do náruče a procházela se s ním po bytě. Podívali jsme se do ložnice, kde stála mosazná postel s přehozem ze starožitné krajky, ratanová truhla sloužící jako noční stolek a viktoriánská skleněná lampa. Položila jsem Luka na matraci a usedla vedle něho s mobilem v ruce. Zvolila jsem Tařino číslo. Ozvala se mi hlasová schránka. Nechala jsem sestře vzkaz. „Ahoj, zlato… Luke a já si vedeme skvěle. Po příští tři měsíce zůstaneme v Houstonu. Právě jsem na tebe myslela a říkala si, jak se asi máš. A Taro…“ Hrdlo se mi sevřelo dojetím a něhou. „Už si dokážu představit, čím procházíš. Jak je těžké o tom mluvit… Myslím o mámě a naší minulosti. Jsem na tebe hrdá. Děláš správnou věc. Budeš v pořádku.“ Když jsem hovor ukončila, zaštípalo mě v očích. Avšak smutek mě rázem přešel, neboť jsem si všimla, že ke mně Luke otočil hlavu a prohlíží si mě bezelstnýma očima. Naklonila jsem se k němu a mazlila se s jeho hlavičkou pokrytou hedvábným chmýřím. „I ty budeš v pořádku,“ slíbila jsem mu. A jak jsme tak vedle sebe leželi, zčistajasna jsme usnuli. Luke se ponořil do svých nevinných snů, já do svých divokých. Spala jsem mnohem tvrději, než jsem očekávala anebo zamýšlela. Když jsem procitla, byla v místnosti tma. Zarazilo mě, že mě Luke neprobudil. Natáhla jsem se pro něho a nahmatala prázdný prostor. Zachvátila mě panika. „Luku!“ Zvedla jsem se z lůžka a zalapala po dechu. „Klid…“ Jack vstoupil do ložnice a rozsvítil. „V pohodě, Ello. Nic se neděje.“ Hovořil konejšivě a tiše. „Probudil se dřív než vy. Vzal jsem ho vedle, abyste si mohla odpočinout. Dívali jsme se na baseball.“ „Plakal?“ zahuhlala jsem. Protírala jsem si oči. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177357
„Pouze když si uvědomil, že Astros vypadnou hned v prvním kole. Ale vysvětlil jsem mu, že plakat kvůli našemu týmu není žádná hanba. Nás, kluky z Houstonu, to sbližuje.“ Pokusila jsem se o úsměv, ale byla jsem příliš vyčerpaná a dosud ne zcela při smyslech. A ještě něco. Jakmile Jack přistoupil k posteli, k mé nesmírné hrůze jsem pocítila instinktivní potřebu vztáhnout k němu ruce. Jenže nebyl to Dan a nehodilo se to. Děsilo mě vědomí, jak strašně mě to k němu táhne. Trvalo čtyři roky, než jsme s Danem dosáhli blízkosti a důvěry, kterou spolu nyní sdílíme. Nedovedla jsem si představit, že bych zakusila totéž s jiným mužem. Dříve než jsem se stačila pohnout, Jack se zastavil vedle lůžka a díval se na mě vlídnýma tmavýma očima. Maličko jsem se zaklonila a žaludek se mi stáhl slastným očekáváním. Na zlomek vteřiny jsem si představila, jaké by to bylo, kdyby… „V průběhu několika hodin převezou vaše auto do místní garáže,“ zamumlal. „Zaplatil jsem hotelovému personálu, aby to za řídil.“ „Děkuji. Vrátím vám to.“ „Není třeba.“ „Nechci mít vůči vám větší dluhy, než už mám.“ Zavrtěl hlavou. Tvářil se pobaveně. „Ello, občas se můžete uvolnit a dovolit ostatním, aby pro vás udělali něco hezkého.“ Vtom jsem zamrkala údivem, protože jsem zaslechla vážnou hudbu. „Co to posloucháte?“ „Když jsem byl venku, vybral jsem pro Luka nějaká dévédéčka. Něco s Mozartem a maňásky z ponožek.“ Proti své vůli jsem se ušklíbla. „V tomhle věku kojenci vnímají jen to, co mají pětadvacet centimetrů před obličejem. Dál nevidí.“ „Tím se vysvětluje nedostatek jeho zájmu. Napadlo mě, že možná dává přednost Beethovenovi.“ Podal mi ruku, aby mi pomohl z postele. Zaváhala jsem, než jsem ji přijala. Byla jsem schopná zvednout se sama, avšak připadalo mi nezdvořilé vstřícné gesto ignorovat. Zdálo se mi, že je moje ruka pro tu jeho jako stvořená. Jackův dlouhý palec se položil na ten můj, dlaně se něžně střetly. Vymanila jsem se mu, sotva jsem stála na nohou. Pokoušela jsem se rozpome99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177357
nout, zda jsem tutéž okamžitou a přímočarou přitažlivost pociťovala i k Danovi. Kdepak. Náš vztah se vyvíjel postupně, zvolna a trpělivě. Od přírody jsem nedůvěřivá ke všemu, co se pohybuje příliš rychle. „Tašku s věcmi máte vedle,“ hlásil Jack. „Jestli máte hlad, můžu objednat něco z restaurace v sedmém patře. Pokud potřebujete něco jiného, zavolejte Haven. Její číslo je u telefonu. Několik dní se ne uvidíme. Odjíždím z města.“ Ráda bych se zeptala kam, ale místo toho jsem přikývla. „Šťastnou cestu.“ Oči se mu vesele třpytily. „Díky.“ Přátelsky mi mávl na pozdrav a odešel. Ulevilo se mi a zároveň se mě zmocnilo zvláštní zklamání. Odebrala jsem se do obýváku, kde na mě čekalo moje zavazadlo. Všimla jsem si, že na něm leží bílá obálka. Otevřela jsem ji a spatřila účet z hotelu. Při pohledu na celkovou sumu jsem se přikrčila. Ale když jsem kontrolovala seznam jednotlivých položek, shledala jsem, že něco chybí. Částka za večeři. Uhradil ji, napadlo mě. Přestože jsme se dohodli, že jídlo jde na mě. Proč změnil názor? Z lítosti? Možná se domníval, že si takový výdaj nemohu dovolit. Anebo nikdy neměl v úmyslu nechat mě platit. Nešlo mi to do hlavy a trochu mě to popuzovalo. Odložila jsem účet a vzala Luka do náruče. Spolu s ním jsem sledovala program pro děti a snažila se nemyslet na Jacka Travise. Zejména jsem si zakázala dumat o tom, kdy se vrátí.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177357