Krvavá země
97
rukou pevně svírá opěrku pro hlavu před sebou, druhou se drží sloupku dveří. Popel stojí čelem k němu, ústí M4 cílí dovnitř. A když se Szymanski hrabe nahoru, paži bolavou jako kráva, staženým okýnkem dveří auta něco problýskne… Tubus… žene se sem… kopnutím dveře zavře, zvedne ruku s pistolí Sig Sauer a z těsné blízkosti vpálí Rayi Kronerovi kulku do spánku. Kolem mrtvé ticho, ale jenom okamžik. Co se vzápětí ozve, není opožděné kvílení žen a dětí, jak by Szymanski čekal, ale zoufalý křik potentáta, kterému Tubus dveřmi auta právě ošklivě rozdrtil ruku… Když do nich kopnul nohou. Ale co, nasrat mu. Szymanski se odpotácí pár kroků vzad – dál od zhrouceného Raye Kronera, jeho zkřiveného obličeje, dál od místa, o němž by si jeden snadno myslel, že je „hlavní scénou“. Pak mu to dojde, dojde mu, proč ječí jen ouřada v autě a jinak nikdo, proč ženy a děti nekvílejí. Ten zmrd je odpravil. Vidí to vpředu a všude kolem. Tři krátké výstřely. Vedle vlevo, rozplesknutý o zeď betonové budovy, s cucky mozku přilepenými na ní, je vysoký vyzáblý muž s očima podlitýma krví. Vedle vpravo – dřevěné boudy rozstřílené na sračky. A tamhle, přímo před konvojem, na hromadě s košíky rozsypané úrody, v potůčcích krve rozlévajícími se do všech stran, leží dvě ženy a tři malé děti.
4 „Takže,“ zeptá se Dave Conway, „jaké myslíš, že máme možnosti?“ Než si Martin Boyle rozmyslí odpověď, otočí se na židli ze strany na stranu. Čerstvý šedesátník, šedivý a břichatý,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177307