ª ª ª
Problémy s obsazením kapely vyřešili ještě před další návštěvou U Čápa. Basistu našli na poloveřejné zkoušce koncertu lidových písní v jazzové úpravě – jak bylo napsáno na plakátě. Zkouška probíhala v největší učebně Lidové školy umění. Před obrovskými kachlovými kamny stál ředitel školy v lidovém kroji nad cimbálem, vedle něj dva houslisté, klaritenista a v opačném koutě „jazzová rytmika“, kytarista s basistou. Ředitel zpíval: „Fóké větřičko, fóké větřičko, fóké větřičko, fóké větřičko, fóké větřičko, fóké větře!!!“ Následovala dvacetiminutová téměř „freejazzová“ improvizace, jednotliví hudebníci variovali na dané téma, došlo i na sólo basisty, který během své produkce dvakrát kontrabas virtuózně protočil. Když skladba ředitelovým hymnickým fóké větře!!! skončila a byla ohlášena pauza, zašel Vilém za kolohnátským basistou a zeptal se, nechce-li hrát v nové kapele. Ten vyplázl obrovský růžový jazyk, otřel si bradu, představil se jako Pól, kývl, zapsal si kdy a kde je zkouška, vzdychl, vzal basu a odcházel za zbytkem rytmické sekce. Vilém si ještě stačil všimnout, že za cimbálem stejně vzdychá krojovaný ředitel, ale z jiného důvodu než kolohnátský Pól. Když příští den v poledne procházel Bert uličkou k poliklinice, na parapetu okna malého domku seděl rozcuchaný kluk s vizáží opičáka, mezi koleny dvě popelnice, do kterých bušil klacky divé a přesné rytmy. Bert ho poslouchal z druhé strany ulice, pak přešel a zeptal se, jestli opičák někdy bubnoval na bicí soupravu. K Bertovu překvapení Cinky – tak se jmenoval – kývl a zavedl Berta na dvorek. Tam na plácku za kůlnami stál obrovský velký buben a vedle něj ještě o hlavu větší krocan, který když uviděl cizince, rozcupital se bojovně pár krůčky dopředu a hned zas dozadu. Cinky si sedl na kotel, pedálem nasadil dunivý rytmus a předvedl několik virblíků na pokřivenou čárlstonku, které chyběl pedál. Krocan zarputile a vážně tancoval kolem rozcuchaného Cinkyho a Bertovi bylo jasné, že skupina má bubeníka. ª ª ª
Když v sobotu vešli zadním vchodem do sálu divadla, jeviště bylo tmavé a tiché, ozářené slabou oranžovou stropní žárovkou. Na pódiu postávaly à 96 à
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177239