V okamÏiku, kdy se tanec budoucnosti vyrovná malífiství a hudbû, bude také on koneãnû schopen zvládnout element tfietí, tedy element scénické kompozice – první projev monumentálního umûní. Zpoãátku bude sestávat scénická kompozice z následujících tfií elementÛ: 1. z pohybu hudebního, 2. z pohybu malífiského, 3. z pohybÛ taneãních. Z toho, co jiÏ bylo fieãeno o ryze malífiské kompozici, vypl˘vá rovnûÏ, co mám na mysli, jestliÏe hovofiím o trojím pÛsobení vnitfiního pohybu (tedy o scénické kompozici). Vzniká-li malífiská kompozice souãinností hlavních malífisk˘ch elementÛ (kresebné a malífiské formy), jejich kombinací anebo kombinací jejich vlastností, pak je vznik scénické kompozice umoÏnûn zase souzvukem nebo kontrastem mezi jmenovan˘mi pohyby. V˘‰e jiÏ zmínûn˘ SkrjabinÛv experiment (jak zv˘‰it pÛsobnost hudebních tónÛ pomocí barevn˘ch ekvivalentÛ) vyuÏívá samozfiejmû pouze jedné z mnoha moÏností. Kromû budování souzvuku dvou nebo posléze tfií elementÛ scénické kompozice lze postupovat také kontrapunkticky, uplatÀovat jednotlivé elementy (samozfiejmû vnûj‰í) stfiídavû atd. Na poslednû jmenovaném postupu vystavûl napfiíklad Arnold Schönberg svá kvarteta. Právû ta jsou dokladem toho, jak vnitfiní souzvuk sílí, jestliÏe mu odpovídá také souzvuk vnûj‰í. Pokusme se nyní pfiedstavit si, jak by pfiekypoval ‰tûstím svût stvofien˘ jen z elementÛ stojících zcela ve sluÏbách tvorby. BohuÏel zde tuto pfiedstavu nemohu rozvést, a spolehnu se proto na ãtenáfie, Ïe se pokusí uplatnit principy známé jiÏ z malífiství. Pfied jeho duchovním zrakem tak vyvstane vize budoucího scénic-
(99)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177164
kého umûní. Jako spolehliv˘ prÛvodce po spletit˘ch cestách do nové fií‰e, jeÏ povedou temn˘mi lesy, bezedn˘mi propastmi a nebetyãn˘mi horami pokryt˘mi vûãn˘m ledem, mu opût poslouÏí znám˘ princip vnitfiní nutnosti. Ze vztahu k barvám a z nutnosti spojovat jejich znûní s „pfiirozen˘mi“ formami vypl˘vají na jedné stranû smûr cesty k ryzímu malífiství a na stranû druhé obecná pravidla, která je na této cestû tfieba respektovat. Ta vede po hranici mezi dvûma fií‰emi (symbolizujícími dvojí nebezpeãí): napravo se rozkládá fií‰e dokonale abstraktního, zcela svobodného pfiístupu k barvám spojen˘m s „geometrick˘mi“ formami (ornamentika), nalevo se nachází fií‰e spí‰e reálné, vnûj‰ími formami svázané popisné barevnosti (fantazie). Existuje ov‰em (a moÏná jen dnes) moÏnost tûsnû se pfiiblíÏit aÏ k hranicím fií‰e napravo, ba dokonce je pfiekroãit, a zároveÀ se dotknout a pfiekroãit hranici smûrem doleva. Napravo od této hranice (nyní opustím pouhé schéma) se nachází ryzí abstrakce (tedy abstrakce je‰tû dÛslednûj‰í neÏ v pfiípadû geometrick˘ch forem) a nalevo ryzí realismus (tzn. vy‰‰í forma fantazie – fantazie nejtuωí hmoty). A uprostfied se rozkládá – fií‰e nekoneãné svobody, hloubky, ‰ífie a nevyãerpateln˘ch moÏností, lemovaná z jedné strany ãistou abstrakcí a z druhé strany ryzím realismem – a toto v‰e je umûlci momentálnû k dispozici. Právû dnes se totiÏ tû‰íme mífie svobody, jakou si lze pfiedstavit jen v dobách velk˘ch epochálních pfierodÛ.58 Tato svoboda se v‰ak mÛÏe v mÏiku zvrátit v nejvût‰í myslitelnou nesvobodu, jakou si lze pfiedstavit, neboÈ moÏnosti obsaÏené ve v‰ech tfiech fií‰ích, mezi nimi i mimo jejich hranice, mají spoleãn˘ pÛvod: v kategorickém imperativu vnitfiní nutnosti. 58 K této problematice viz mÛj ãlánek Über die Formfrage (O otázce formy) in: Der Blaue Reiter, München, Verlag Piper & Co. 1912. Na díle Henriho Rousseaua zde dokazuji, Ïe realismus v souãasném pojetí je abstrakci nejen rovnocenn˘, ale prakticky s ní identick˘.
(100)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177164
To, Ïe umûní je nûãím kvalitativnû vy‰‰ím neÏ svût pfiírody, není jistû Ïádn˘ objev.59 Nové principy nepadají s ãistého nebe, ale jsou v˘sledkem kauzálních vazeb, které nás spojují jak s minulostí, tak také s budoucností. DÛleÏitá je jen pozice, na níÏ se principy vnitfiní nutnosti nacházejí dnes, a otázka, kam chceme jeho prostfiednictvím zítra dospût. Je tfieba neustále znovu opakovat, Ïe tento princip nesmí b˘t uplatÀován násilnû. Pokud umûlec naladí svou du‰i na urãitou tóninu, pak se v ní jeho díla rozezní uÏ sama od sebe. Nejv˘znamnûj‰ím souãasn˘m v˘sledkem vnitfiní nutnosti je pfiedev‰ím nezadrÏitelnû postupující „emancipace“, která, jak jiÏ bylo fieãeno, ztûlesÀuje duchovní náboj objektivnosti umûní. Objektivnost hraje dnes v umûní v˘znamnou roli. V zájmu toho, aby se mohla lépe uplatnit, rozvolÀuje dobovû pfiíznaãné formy. JestliÏe se formy pfievzaté z pfiírody stanou pfiekáÏkou v˘razu, je tfieba odsunout je stranou a – v zájmu konstrukce podfiízené kompozici – nahradit formami objektivními. Takto je zfiejmû tfieba chápat existenci konstruktivních tendencí v dne‰ním umûní. V kubismu jako slohu pfiechodném 59 V literatufie byl tento poznatek formulován jiÏ nûkolikrát. Napfiíklad Goethe pravil: „Sv˘m svobodn˘m duchem stojí umûlec v˘‰e neÏ pfiíroda, a proto je schopen traktovat ji v souladu se sv˘m vy‰‰ím posláním ... je jejím pánem a souãasnû také otrokem. Je jejím otrokem do té míry, do níÏ je kvÛli srozumitelnosti odkázán na její prostfiedky. (NB!) Av‰ak jejím pánem jen dotud, pokud je schopen tyto prostfiedky svému poslání podfiídit a vstoupit do jeho sluÏeb. Umûlec chce oslovovat svût prostfiednictvím jednoty: tuto jednotu v‰ak nenalezne v pfiírodû, ta je plodem jeho ducha, anebo, jin˘mi slovy, oplodnûného boÏského dechu.“ (Karl Heinemann, Goethe, 1899, s. 684.) K dne‰ní situaci O. Wilde: „Umûní zaãíná tam, kde konãí pfiíroda“ (De Profundis). Také v malífiství se mÛÏeme setkat s podobn˘mi my‰lenkami. Delacroix napfiíklad pravil, Ïe pro umûlce je pfiíroda slovníkem a „realismus je tfieba definovat jako protiklad umûní“ (Mein Tagebuch, Berlin, Bruno Cassirer Verlag 1903, s. 246).
(101)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177164