„Moje taky.“ Totéž platilo pro všechny matky v Německu. Veselá vdova od Franze Lehára si premiéru odbyla roku 1905 ve Vídni a přeslazeností směle konkurovala tamním šlehačkovým dortům. Lehár zemřel v roce '48 a Führer na jeho pohřeb vyslal osobního zástupce. „Co dodat?“ uchopil Jaeger do jedné tlapy bonbón a slupl ho. „Od koho to máš? Tajná obdivovatelka?“ „Z Bühlerovy poštovní schránky,“ zakousl se March do čokolády a těžká chuť sherry ho přiměla zkřivit tvář. „Jen si to vezmi. Kamarády nemáš, ale někdo ti ze Švýcarska pošle drahou bonboniéru. Bez lístku. Zevnitř vyhrává Führerova nejoblíbenější písnička. Kdo za tím může být?“ Polkl druhou polovinu bonbónu. „Že by travič?“ „Kriste pane!“ vyplivl Jaeger všechno do dlaně a kapesníkem si ze rtů a prstů otíral hnědé sliny. „Někdy si vážně říkám, že máš o kolečko víc.“ „Systematicky ničím důkazní materiál,“ upozornil ho March a vnutil si další bonbón. „Ba ne, je to ještě horší. Já se tím důkazním materiálem láduju, to jsou dva přestupky v jednom. Narušuji průběh vyšetřování a ještě se na něm obohacuji.“ „Neblbni pořád. Já mluvím vážně. Měl by sis odpočinout. Být tebou valím dolů a urychleně tu podělanou bonboniéru hodím do smetí. Pak bych šel domů a vyrazil k nám na večeři s Hannelore. Vypadáš, že ses kdovíjak dlouho pořádně nenadlábl. Složku převzali gestapáci, výsledek pitvy se pošle rovnou na Prinz-Albrecht-Straße, je konec. Padla. Nech to plavat.“ „Něco ti řeknu, Maxi.“ Přetlumočil mu Jostovo doznání, že u těla viděl Globuse, a vytáhl Bühlerův diář. „Tahle jména. Kdo jsou Stuckart a Luther?“ „Vím já?“ tvářil se Jaeger najednou nepřístupně a tvrdě. „A abys věděl, ani to vědět nechci.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177122