„Řekni jim to, Tommy.“ S přísným výrazem zvedl chlapce z koň ského hřbetu a spustil ho pomalu na zem. „A budeš-li se v budoucnu chovat neuctivě k lady Morganě, potrestám tě mnohem přísněji.“ „Bude zdvořilost sama.“ Tommyho matka objala syna kostnatou paží. „Dohlédni na to.“ Garrick zabořil paty koni do slabin a vyrazil kupředu. Zástup vojáků se dal do pohybu po hlavní ulici městečka. Jeho obyvatelé mlčeli jak zařezaní, očima však sledovali Morganu, vzpřímenou v sedle Perly. Koutkem oka sledovala, jak se tváří. Ost ražité, vyčítavé pohledy matek, jež zaháněly své děti dovnitř stavení lemujících ulici, zdvižená obočí a úšklebky starších chlapců, hodno tící pohledy mužů s postranními úsměvy na rudolících tvářích. Ano, všichni ji už stačili ocejchovat. Pokládají ji za čarodějnici a určitě uvědomí církevní hodnostá ře. Morgana poprvé pocítila strach. Kaplan ve Wenlocku znal její schopnosti a vidění, stejně jako její zbožnost. Často hovořil o tom, že jde o Boží vnuknutí, byť bratr Tobias měl spíše sklon věřit, že na lezení kovářova syna a předpovězení divoké bouřky bylo víceméně dílem náhody. Tady v Abergwynnu se setká s novým kaplanem a možná i s ně kolika mnichy. Bude je muset přesvědčit o své zbožnosti, zatímco všichni okolo, měšťané, sedláci i hradní čeleď, na ni budou koukat skrz prsty. Prokletá, prokletá vidění, která ji sem přivedla. Opustili městečko a projížděli zvlněnými ovesnými a žitnými poli. Morgana si sotva všímala dlouhých obilných stébel, ohýba ných větrem, neviděla mihotající se zelené vlny nepokosené trávy ani rozkvetlé polní kvítí podél cesty. Ne, zírala na vrch před sebou a na hrad, který se na něm vypínal. Pevnost třikrát větší než Wen lock vyrůstala přímo ze skály, na níž byla zbudována. Kamenné zdi s ochozem, kam by se vešla kára napříč, obklopovaly rozlehlé nádvo ří. Ještě výše se tyčily mohutné věže a hlásky a skýtaly ostříží pohled na okolní krajinu. Na špici té nejvyšší vlála ve vánku široká modrozlatá korouhev a hlásala všem, že tento hrad a okolní hvozdy, pole i města patří lor du Garricku Maginnisovi, baronu z Abergwynnu. „Pane, pomáhej mi,“ zašeptala Morgana. — 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177094
10. kapitola edokážu uvěřit, že jsi takový bloud!“ Clare rozhodila ruce a otočila se na patě, aby se zadívala bratrovi přímo do tváře. Po ry tířském sále pobíhali sloužící, kteří připravovali tabuli pro hostinu na oslavu Garrickova návratu, a Ware se tvářil, že se ho celý rozhovor netýká. „Vážil jsi celou cestu do Wenlocku v Llanwynnu, abys při vezl… no…“ „Kouzelnici.“ Garricka unavovalo sestřino přehánění. Již od dět ství uměla Clare udělat i z těch nejobyčejnějších situací hotové dra ma a i tentokrát se přímo vyžívala v tom, co pokládala za bratrovo bláznovství. „Kouzelnici,“ opakovala. „Na co, prosím tě, potřebujeme někoho takového?“ Pohár Garrickovy trpělivosti už skoro přetekl. „Kvůli Loganovi,“ zašeptal příkře. „Víš, proč jsem Morganu přivezl.“ „Jen jsem to slyšela od Strahana,“ opáčila s přimhouřenýma oči ma. „Než jsem se to stačila dozvědět, byl jsi pryč!“ Garrick si nevšímal jejího hněvu a zeptal se jí na to, co nejvíce zaměstnávalo jeho mysl. „Žádné nové zprávy o Loganovi?“ „Ne,“ zněla strohá odpověď. Clare se raději zadívala na mladšího bratra. Ware si setřel špínu z boty a pak zachmuřeně sklopil hlavu. „Ale to… to děvče… přece nevěří, že Logana najde.“ Clare, kterou už přešel hněv i chuť přehánět, popošla ke Garrickovi a jemně mu — 99 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177094
položila ruku na rameno. „Přijmi Boží vůli, Garricku. Přiznej si, že Logan se připojil ke své matce…“ „Ne!“ Garrick smetl sestřinu dlaň a chvatně ustoupil stranou. „Není mrtvý a já už o tom nechci slyšet. Přivezl jsem Morganu, aby mi ho pomohla najít. Zaslíbil jsem ji Strahanovi.“ Clare zvedla obočí. „Strahanovi?“ opakovala, ač Garrick věděl, že jeho oznámení pro ni není žádnou novinkou. Třela si rukama paže, jako by se do ní dala zima, pak netrpělivě pokynula služce, která vešla do rytířského sálu. Dívka se otočila na patě a spěchala do ku chyně. „Ano, víš přece, že mě Strahan požádal o její ruku a já mu ji slíbil.“ „Hmm.“ Clare si roztržitě uhladila šaty a vyhnula se bratrovu po hledu. „A že se s ní vyspíš také?“ Ware se zajíkl a pohár Garrickovy trpělivosti přetekl. Rychlostí útočícího hada překonal kratičkou vzdálenost mezi nimi a naklonil se nad sestru, jenže Clare neustoupila ani o píď. Jeho zlostnému po hledu čelila se vzpurným výrazem ve tváři. „Nepřipravil jsem ji o věneček, sestro,“ zavrčel Garrick, „ač ne chápu, proč bych se ti měl zpovídat ze svých činů. Ano, spala v mém stanu vedle mě, abych jí zabránil v útěku, ale…“ „V útěku? Cožpak je tvým zajatcem?“ „Pro Kristovy rány! Proč bych ti měl něco vysvětlovat?“ „Nešla s tebou z vlastní vůle?“ Garrick pod vousy pustě zaklel. Clare ho jednoho krásného dne přivede do hrobu. Pořád se na něco vyptává, pořád mu klade otázky – ach, kdyby ji tak mohl provdat a poslat do hodně odlehlého kouta svého panství. Její manželství skončilo tragicky, a teď by jí měl najít nového ženicha. „Nemám čas se dohadovat!“ zahřměl, jelikož se blí žil Strahan. Z bratrancova vražedného výrazu se okamžitě dovtípil, že i on už slyšel klepy, které se vyrojily okolo Garrickovy zpáteční cesty s čarodějkou. „Na slovíčko, můj pane,“ požádal stroze Strahan. Garrick naznačil posunkem sestře a bratrovi, aby je nechali o sa motě. Oba jeho tvrdohlaví sourozenci si však dali načas, než zmizeli za závěsy. Pokynul Strahanovi, aby se posadil do křesla u krbu, pak — 100 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177094