97
Prokletí ohně
kapitola desátá Cesta do Scarborough, malebného přístavního města s jedním z nejpůsobivěji umístěných hradů v celém Yorkshiru – přímo na temeni vysokého pevninského výběžku se dvěma písčitými plážemi na severu a jihu –, jim uběhla příjemně. Coře se zdálo, že otec úplně zapomněl na své podezření. Ještě že s tím výletem souhlasila! George jí vesele vyprávěl o svém rybaření a podivínském recepčním v motelu, kam se včera ukryl před bouřkou, občas své vyprávění proložil nějakým vtipem, takže za chvíli opravdu zapomněla na všechny starosti a začala se taky bavit. Když se pak kousek od restaurace, kde měl otec objednaný stůl, loučili, ani se jí nechtělo ho opouštět. Věděla ale, že by ji jeho pracovní jednání nebavilo, a navíc ji to táhlo na hrad, jak správně předpokládal. Domluvili se, že se za dvě hodiny sejdou na stejném místě, a pak se rozloučili. Jakmile se za otcem zavřely dveře restaurace, vyrazila Cora za svým cílem. Poté co dorazila ke hradu, zjistila, že má ještě trochu času, než začne prohlídka. Koupila si tedy lístek a sedla si na lavičku na nádvoří. Pozorovala turisty; někteří seděli na trávě a svačili, jiní zvědavě prohlíželi zakoupené prospekty s informacemi o městě i hradu, kolem pobíhaly děti a vesele se smály. Netrvalo to dlouho a na nádvoří se objevil jejich průvodce – mladá dívka, zřejmě tu byla na letní brigáUkázka elektronické knihy, UID: KOS177074