Ohledně státní správy uvádí Ľubomír Lipták poněkud odlišná čísla k r. 1934, avšak i z nich vyplývá převaha Slováků ve státní správě na Slovensku: ze 77 okresních náčelníků na Slovensku bylo 62 Slováků, z 1234 obecních notářů 1002 Slováků, přičemž celkově bylo v politické správě na Slovensku zaměstnáno 3191 Slováků, 1581 Čechů, 267 Maďarů a 82 Němců. Ve službách státní pošty bylo na Slovensku 3274 Slováků a 1581 Čechů, u Československých státních drah (ČSD) pracovalo 14 562 Slováků, 6384 Čechů a 1362 Maďarů. V justiční službě bylo společně s Podkarpatskou Rusí 225 českých a 147 slovenských soudců.1 Podle oficiálních statistických výkazů z r. 1935 byla situace takováto: celkem žilo v r. 1921 na Slovensku 71 733 Čechů a v r. 1930 120 926 Čechů, z nichž náleželo 50 111 k veřejné službě a svobodným povoláním a 20 652 k vojsku. V téže době bylo ve veřejné službě a svobodných povoláních zaměstnáno 168 833 Slováků.2 Celkový počet státních úředníků a veřejných zaměstnanců české národnosti na Slovensku k 1. říjnu 1938 činil 20 541 osob.3 Češi tedy tvořili v každém případě jasnou menšinu. Výsledky jejich činnosti, zejména na poli školském a kulturním (zejména vybudování systému slovenských škol všech typů až po univerzitu, pokud uvážíme, že před r. 1918 byly na Slovensku jen slovenské lidové církevní školy), byly přitom tak rozsáhlé, že vyjma krajní gardistické pravice byly dokonce i v letech slovenského ľudáckého státu uznávány. Poněkud jiná je otázka slovenských úředníků v ústředních úřadech a v českých zemích vůbec. Ve všech československých vládách po r. 1918 byli i slovenští ministři, zaujímající zpravidla 2–3 křesla. Ze strany slovenské nacionální opozice však brzy vyvstala otázka zastoupení Slováků v úřednickém aparátě centrální správy. Třeba říci, že jejich počet byl skutečně malý. Přesný počet neznáme, protože úředně se Češi a Slováci vykazovali společně jako tzv. československá národnost. Podle Čulena r. 1936 bylo z celkem 10 825 úřednických a zřízeneckých míst v ústředních úřadech 123 Slováků, tedy 1,13 %.4 Tato čísla, zjištěná jakýmsi interním průzkumem Hlinkovy slovenské ľudové strany, zhruba odpovídají i soupisu, který na příkaz prezidentské kanceláře provedlo předsednictvo ministerské rady v r. 1934 a jenž zjistil v předsednictvu ministerské rady 3 Slováky (Čulen 4), v ministerstvu zahraničních věcí 27 Slováků (Čulen 35), v ministerstvu vnitra 2 (Čulen 3), v ministerstvu financí 5 (Čulen 8), v ministerstvu obchodu 3 (Čulen 1), v ministerstvu zemědělství 3 (Čulen 5), v ministerstvu národní obrany 3 (Čulen 6), v ministerstvu zdravotnictví 3 (Čulen 3), v ministerstvu pošt a telegrafů 2 (Čulen 7), v ministerstvu unifikací 3 (Čulen 4), ve Státním pozemkovém úřadě 3 (Čulen počet neuvádí, protože v r. 1935 byl SPÚ zrušen), ve Státním úřadě statistickém 8 (Čulen 8), v Nejvyšším správním soudě 3 (Čulen 3). Zpráva pro prezidentskou kancelář dále konstatuje, že „v ministerstvu školství a národní osvěty, v ministerstvu veřejných prací a v ministerstvu sociální péče není Slováků. Rovněž v nejvyšším účetním kontrolním úřadě není Slováků a mezi žadateli za přijetí nevyskytl se Slovák.“5 Údaje, které uvádí Čulen, se liší pouze u ministerstva sociální péče, kde v r. 1936 byli 2 Slováci. Čulen dále uvádí Lipták, Ľ.: Slovensko v 20. storočí…, s. 129. Boháč, A.: Češi na Slovensku. In: Statistický obzor, roč. 16, 1935, s. 183 –190. 3 Čulen, K.: Slováci a Česi…, s. 179. 4 Tamtéž, s. 83. 5 AÚTGM, f. TGM-R, k. 396, fasc. 5, zpráva předsednictva ministerské rady č. j. 18.260/1934 m. r. z 9. 11. 1934 pro Kancelář prezidenta republiky (KPR č. D 8363/34 z 10. 11. 1934). 1 2
SLOVENSKO V I. ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE
| 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176766