stavitele Spojeného velení. On sám cvičení řídil, mohl a měl zasáhnout. Byl to však alibista a nechtěl se dostat do problémů s představitelem Spojeného velení, i když dobře věděl, že ten překročil svoji pravomoc. Čekal, jak se situace vyvine a zda to ustojím. Sám si nechtěl dělat problémy. Další průběh překonávání vodní překážky i celého cvičení proběhl klidně a bez problémů. Cvičící štáby i vojska se zdokonalily a získaly další zkušenosti. Já jsem si opět ověřil, že „kdo se bojí, nesmí do lesa“ a ničeho nedosáhne.
Mimořádná událost na štábu divize I na štábu divize, kde pracují zkušení a odpovědní vojáci z povolání, může dojít k mimořádné události. Připravoval jsem se k odjezdu na dovolenou do Maďarska na Balaton, když ke mně přišel náčelník štábu divize podplukovník Mrázek, že má problém. Odpověděl jsem mu, že problémy jsou k tomu, aby se řešily. To ho však pochopitelně neuklidnilo. Sdělil mi, že mu chybí rozkaz ministra obrany na výcvikový rok, a ten je přísně tajný. To znamená, že asi máme mimořádnou událost. Posadil jsem ho a požádal o stručné vysvětlení. Řekl mi, že před několika dny prováděl na shromáždění štábu seznámení podřízených s tímto rozkazem a nyní ho nemůže nikde najít. Na učebně ho měl a určitě ho tam nenechal. Kromě tohoto rozkazu měl sebou i osobní plán a poznámkový sešit a ví jistě, že si všechno odnesl. Když se však dnes chtěl na něco v tomto rozkaze podívat, nenašel ho. Chvilku jsem přemýšlel a potom jsem se ho snažil přesvědčit, že se rozkaz nemohl ztratit. Zeptal jsem se ho také, jestli z učebny šel přímo k sobě do kanceláře nebo zda se u něko-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176512
ho nezastavil cestou. Odpověděl, že ne, že šel určitě přímo k sobě. Řekl jsem mu: „Evžene, nemáme tak super aktivní důstojníky, kteří by se chtěli učit ve volných chvílích rozkaz ministra nazpaměť. Přes to, že je přísně tajný, není v něm nic tak tajného, kvůli čemu bychom měli ztrácet hlavu. Jsem přesvědčen, že se najde, a tak se pokus vzpomenout, co a jak jsi dělal. Zatím nic nebudu hlásit a ty hledej a pátrej v paměti. Já pojedu na dovolenou, ty mě budeš zastupovat a při tom hledej.“ Na tom jsme ukončili rozhovor a já druhý den odejel na dovolenou. Věřil jsem, že se rozkaz najde a náčelník štábu nebude mít žádné problémy. Toho však trápilo svědomí, a když ho nenašel, ohlásil náčelníkovi štábu armády, že ztratil rozkaz ministra na výcvikový rok. Za několik dní jsem byl zavolán k náčelníkovi vojenského sanatoria u Balatonu, že mě volá náčelník štábu armády. Když jsem se mu ozval v telefonu, hned na mě spustil, proč jsem nehlásil závažnou mimořádnou událost, kterou byla ztráta přísně tajného rozkazu ministra obrany. Dodal také, že otevřel můj trezor a protože nenašel klíček od skříňky uvnitř, vypáčil ji. Odpověděl jsem mu, že jsem přesvědčen o tom, že se rozkaz najde a že popřemýšlím, zda na něho nepodám trestní oznámení za to, že se mi vloupal do trezoru. To se mu vůbec nelíbilo a vyhrožoval, že za zatajení mimořádné události budu potrestán. To byly samozřejmě jen plané hrozby. Potrestán byl jen náčelník štábu a celá věc se podepsala i na jeho další kariéře. V podstatě skončil ve svém postupu a přesunul se na vedlejší kolej. Ta nakonec nebyla tak špatná, byl přemístěn na generální štáb. Po návratu z dovolené jsem náčelníkovi štábu pouze řekl, že se unáhlil – mohl dále hledat. Ztracený rozkaz se našel za
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176512
nějakou dobu při malování kanceláří za jeho trezorem. Zjistili jsme také, jak se to stalo a přišel na to on sám. Měl totiž ve zvyku, dříve než trezor otevřel, položit na něj dokumenty, které tam chtěl uložit. Protože byl trezor vysoký téměř 2 metry, neviděl, že rozkaz zůstal ležet nahoře. A když si tam opět odkládal další dokumenty, posunul ho tak, že zapadl za trezor. Nic se neztratilo, nebyla způsobena žádná škoda ani prozrazení tajných informací z rozkazu ministra, ale mimořádnou událost nám nikdo neodmazal a trest náčelníkovi štábu neprominul. Zavinil si to sám, nedokázal najít dokument včas. Jednou v zimě, když docela slušně mrzlo a vál silný vítr, vzbudil mě před půlnocí telefon. Volal velitel motostřeleckého pluku z Uherského Hradiště major Antušák, že se na něho obrátil o pomoc tajemník okresního výboru KSČ. Vítr zavál sněhem silnici asi 6 kilometrů od Buchlovic. Ta procházela hlubokým úvozem a v závějích uvázla vozidla včetně autobusu s dětmi, které se vracely z výletu. Sněhové pluhy, které jim vyjely pomoci z města, se přes hluboký navátý sníh k autobusu nedostaly. Na návrh velitele pluku jsem souhlasil, aby vyjel na pomoc vyprošťovací tank a s ním vozidlo s vojáky, kteří by pomohli zapadlým vozidlům a dětem. Tank se tam dostal, vojáci vynesli děti z autobusu do nedaleké školy. Silnice byla zprůjezdněna teprve ráno, když město sehnalo sněhovou frézu. Ráno jsem ohlásil veliteli armády generálu Petržílovi, že jsem povolil výpomoc vojenskou technikou a vojáky v události, kterou jsem považoval za přírodní kalamitu. Velitel armády s tím souhlasil a upozornil mě, že to musí také hlásit veliteli okruhu, který mě asi bude volat a bude chtít vysvětlení.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176512