„Dobře. Sejděte tedy dolů do salonu. Hned přijdu za vámi.“ „Můžeme zůstat tady,“ navrhl s nezbedným úsměvem, ovšem žertoval jen zpola. „Okořeňte sousedům život nějakou senzací, ať si mají o čem povídat!“ Nezdálo se, že by jí návrh připadal tak úchvatný jako jemu. „Jestli si mají povídat o něčem senzačním, já to nebudu,“ řekla a otevřela dveře. „Jděte!“ nařídila šeptem, když se nehýbal, „A dávejte pozor, ať vás nikdo nevidí!“ Pohlédl na ni s předstíraným smutkem. „Nemáte špetku smyslu pro dobrodružství, slečno Doveová,“ utrousil, zavrtěl hlavou a prošel dveřmi. „Ani za mák.“ Nepozorovaně sešel dolů. Ve snaze vyhnout se odhalení v penzionu pro dámy si připadal spíše jako podlý ničema v nějaké komedii, ale plížení se ukázalo být zbytečné. Cestou do salonu nikoho nepotkal. V domě bylo ticho jako v hrobě. Posadil se na značně nepohodlnou žíněnou pohovku, ale nečekal dlouho. O pět minut později vešla slečna Doveová. „Jaké úpravy jste měl na mysli?“ zeptala se a usedla vedle něj. Podal jí archy strojopisu, které mu poslala před třemi dny, nyní opatřené naškrábanými poznámkami a komentáři. Začala je přejíždět očima, ale vzápětí na něj znovu pohlédla. „Takže jste to myslel vážně,“ řekla a ukázala na otazník při kraji první stránky. „Nežertoval jste.“ „Přiznávám, že nejsem úplně zběhlý v tom, co je mladým dámám dovoleno pozřít, ale proč právě křidélka? Proč nemohou jíst ostatní části kuřete?“ „Protože křidélka jsou jediné kousky, jejichž obdoba neexistuje na lidském těle.“ „Cože?“ Chvíli mu trvalo, než pochopil, co má na mysli. „Teď si děláte legraci vy ze mě, slečno Doveová! Mladá dáma nemůže jíst stehno nebo prsíčko, protože lidé mají také stehna a prsa?“ Při těch slovech zrudla. „Já vím, že to vypadá trochu úzkostlivě, ale…“ „Úzkostlivě?“ Dal se do smíchu. „Je to absurdní!“ „Vy si to zcela jistě myslíte,“ vrhla po něm pohrdavý pohled, „ale jde o delikatesu.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176485
Ukázal na stránky v její ruce. „Když je to tak, proč tedy nemohou mladé dámy jíst křepelky? Troufám si říci, že křepelčí křidélko je pro kteroukoli dívku lahodné až až, protože je na něm masa tak akorát pro dva mravence na pikniku!“ „A právě proto se křepelky podávají celé. A vzhledem k tomu, že mladé dámy nemohou jíst… ehmm…“ „Prsíčka,“ doplnil ji nesmírně pobaveně. Založila si ruce na hrudi. „Právě proto, že se křepelky servírují celé, mladé dámy je na hostinách nemohou jíst.“ „Nemohou jíst ani řadu dalších věcí, jak se tak dívám.“ Posunul se blíž, aby mohl přečíst horní stránku. „Žádné čejky, holuby ani bekasíny. Ani ústřice, slávky, škeble nebo celé humry. Žádné artyčoky, chuťovky, sýry.“ Zmlkl, aby nabral dech, a pokračoval. „Nic příliš vydatného, nic moc kořeněného. A zásadně ne víc než jedinou sklenku vína. Přehlédl jsem něco?“ Povzdychla si. „Co se týká mojí práce, ráda bych, abyste mluvil vážně.“ „Já mluvím vážně,“ ujistil ji. „Po přečtení těchto řádek chápu, proč mají ženy tak útlý pas a neustále vypadají na omdlení! Myslel jsem si, že za to mohou korzety, ale kdepak. Vy jste hladové!“ Slečna Doveová pevně stiskla rty, ale ještě předtím si stačil všimnout, že se snaží skrýt úsměv. „Já jsem nikdy v životě neomdlela.“ „Možná ne, ale musíte uznat, že mám v mnohém pravdu. Život je příliš krátký na to, aby člověk napůl hladověl!“ „To sotva. Ta pravidla platí pro slavnostní hostiny, a obvykle je dodržují jen mladé svobodné dámy.“ „Což vysvětluje, proč se všechny chtějí vdát!“ podotkl. „Kdybych musel žít o stravě sestávající z obyčejného pudinku a kuřecích křidélek, dokonce i já bych se začal poohlížet po choti!“ Poznámka zabrala. Emma vybuchla smíchy. „Popravdě řečeno, mylorde,“ řekla, „nechápu, proč vás tohle všechno tak překvapuje. Slavnostních banketů jste navštívil celou řadu. Víte dobře, že při krájení porcí vždy doporučujete mladým dámám křidélka.“ „Kdo mě zná, nikdy nežádá, abych u stolu porcoval já. Krájím příliš silné plátky hovězího a s kuřetem nedělám žádné okolky.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176485
„Chcete zkrátka dopřát mladým dámám dostatek masa, aby do té doby, než přijde na řadu moučník, nevydechly naposledy!“ Napřímil se a upřeně na ni pohlédl. „No ne, slečno Doveová, vy jste pronesla vtip!“ „Zjevně ne moc dobrý, jinak byste se smál!“ „Hrozný,“ souhlasil. „Ale dokládá jednu věc. Mýlila jste se a já měl pravdu.“ „O čem to mluvíte?“ „Řekla jste, že my dva spolu nikdy nemůžeme pracovat jako rovný s rovným. Že se neshodneme. A tenhle rozhovor ukazuje, že jste se spletla. Já myslím…“ Zmlkl, naklonil se blíž a sklouzl pohledem k jejím ústům. „Řekl bych, že se snášíme skvěle, slečno Doveová.“ Pootevřela rty a sklopila oči. V tu chvíli mu blesklo hlavou, že v příští chvíli si padnou do noty i jako muž a žena. Ona si ale prudce odsedla a Harryho naděje pohasly. Zašustila papíry a odkašlala si. „Takže teď, když jsem uspokojila vaši zvědavost, co se týká kuřecích křidélek, sire, můžeme pokračovat, ano?“ Harry se přiměl vrátit k původnímu záměru. Upozornil ji na některé pro ni charakteristické znaky, jež v jejím stylu psaní vypozoroval, zvláště sklon k příliš detailnímu vysvětlování. Dohadoval se s ní nad určitými odstavci, které vyškrtl, nebo nad pasážemi, které podle jejího mínění upravil příliš. Navzdory všemu se zdálo, že jeho připomínky přijala celkem dobře, snad proto, že řečmi o hladových mladých dámách a kuřecích křidélkách prolomili ledy. V závěru odsouhlasili jeho návrh, že Emma zahrne do každého vydání alespoň jeden článek pro muže. Slíbila, že jej napíše ještě do příští schůzky, tedy do středy, jak měli původně dohodnuto. Pak ho začala seznamovat s některými novými nápady, o kterých uvažovala do budoucna. Harry se snažil plně soustředit na její práci a skutečně tak činil, nicméně zanedlouho zjistil, že v myšlenkách zabloudil k mnohem víc vzrušujícímu tématu než obědy v přírodě a popisy salonů. Zatímco se věnovala různým piknikovým dobrotám, upřeně sledoval její ústa a znovu si představoval, jak ji líbá. Než přestala mluvit, vymyslel na sedmadvacet způsobů.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176485