XIII. historie
Zahraniční politika Egypt byl v předamarnském období svrchovanou zemí pod neohrozitelným vedením velkého faraona Amenhotepa III. Z posvátných nápisů se dozvídáme, že bůh Amon faraonovi umožnil vládnout i nad cizími zeměmi. Z náboženského hlediska to znamená, že byly tyto země Egyptu podřízeny. Kdyby se jejich obyvatelé vzbouřili, porušili by zákony a „božskému světlu by se zprotivili“. V období kolem roku 1380 př. Kr. ovládal Egypt území sahající od syrského pobřeží až k řece Orontu a v Núbii až ke třetímu kataraktu. Dobré vztahy byly udržovány zejména s říší Mitanni a s Babylonem. Na důkaz těchto spojenectví byly uzavírány i sňatky mezi princeznami z těchto království a egyptským faraonem, i když se jednalo většinou o vedlejší manželky, které ponenáhlu končily ve faraonově harému v zapomnění. Amenhotep III. nepovažoval násilí a útlak za nejvhodnější prostředky k udržení míru ve svých državách. Upřednostňoval nenápadný dohled s ponecháním jejich vlastní víry a tradic. Egypt se otvíral světu a svět se otvíral Egyptu. Tato zvláštní atmosféra také přispěla ke zrodu či „oprášení“ slunečního kultu. Na mladého Amenhotepa IV., budoucího Achnatona, měly tyto události velký vliv. Dobře věděl, co bylo jejich příčinou, a jasně si uvědomoval nenápadnou změnu diplomatického postavení Egypta. Byl však jen pouhým pozorovatelem a netušil, jak hluboce zasáhnou události odehrávající se za egyptskými hranicemi také do jeho vlastního osudu.
Slovem a písmem Egyptské hieroglyfy byly považovány za slova bohů, proto byly určeny pouze pro interní potřebu Egypťanů a nesměly být používány pro diplomatickou korespondenci světské povahy. Naproti tomu v diplomatické korespondenci byl užíván jazyk, kterým se hovořilo v Babylonu, což zároveň splňovalo projev nejvyšší zdvořilosti.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176437