do naší krásné rodné vlasti‘ – to byla tenkrát taková hesla. Jenomže on šetřil a vracel peníze zpátky s tím, že my všechno máme. A na večeři jsme měli půl krajíce chleba, trochu masa a čaj. nebo kousek špeku. Tak se žilo. Bylo nás 408 a já jsem byl takový buřič. Všechno, co nebylo spravedlivé, mi vadilo. Jednou v noci jsem vzal další tři děti a spočítali jsme, kolik tam visí zimních kabátů. Bylo jich 380 a nás bylo 408. Tak jsem ráno šel za ředitelem a chtěl jsem vysvětlení. kolik těch zimních kabátů bylo roztrhaných a poničených! Moje oblečení bylo tenkrát košile a sako. Žádný svetr nebo trička. To jsme tenkrát nevěděli, že existuje. […] V pokoji, kde jsem bydlel, bylo 28 dětí. Já jsem byl na jednom konci pokoje, kde vedle mě byla kamna. na jeden celý den jsme dostali jeden kýbl uhlí. Ale na druhém konci pokoje jsme dávali do plechovky vodu a ráno tam byl led.“11 Jak dokládají svědectví pamětníků, kteří před definitivním usazením v Československu prošli jak bulharskými, tak rumunskými a maďarskými dětskými domovy, jejich denní režim a živobytí se jeden od druhého příliš nelišily. Přestože životní podmínky v těchto zařízení byly často velmi obtížné, děti byly zaopatřeny jak materiálně, včetně šatstva a potravin, tak po stránce vzdělání a výchovy. Pokud dětští uprchlíci ve vyšším věku během svého pobytu v dětských domovech zvládli jazyk hostitelské země, mohli pokračovat i ve studiu na školách vyššího stupně.
Jugoslávie Druhá skupina dětí, jež prchaly ze severního řecka, překročila hranice na území jugoslávské svazové republiky Makedonie. Josip Broz Tito projevoval komunistické „horské vládě“ od počátku řecké občanské války až do jugoslávsko-sovětské roztržky v roce 1948 silnou podporu.12 na území jugoslávského státu proto řeckým utečencům přenechal opuštěnou vesni99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176428