Politika západoněmeckých parlamentních stran vůči zemím východního bloku v l... (Ukázka, strana 99)

podpořil americký prezident Kennedy. Willy Brandt a jeho spolupracovníci zastávali ještě roku 1963 v německé a východní politice v rámci SPD menšinový postoj.49 Brandtovo postavení však už tou dobou bylo takřka neotřesitelné, a tak měla tato malá skupina velký vliv.

Erhardovo vládní prohlášení z 18. října 196350 považovala SPD v otázkách zahraniční politiky za principiálně správné, od jara 1964 však ve straně postupně stále více převažoval názor, že spolková vláda své záměry naplňuje nedostatečně a polovičatě.51 SPD šlo v německé politice především o humanitární otázky.

Dne 5. prosince 1963 navrhl vicepremiér NDR, Alexander Abusch, Willymu Brandtovi sjednání úmluvy o propustkách Západoberlíňanům na návštěvu k příbuzným do Východního Berlína o vánočních svátcích toho roku.52 Brandt na to se souhlasem spolkové vlády přistoupil53 a 13. prosince 1963 začala oficiální neveřejná jednání, která za Spolkovou republiku vedl rada západoberlínského senátu, Horst Korber, s podporou Heinricha Albertze a Egona Bahra v pozadí. Brandt a jeho spolupracovníci (s podporou celé SPD) plně využili nerozhodnost Bonnu a tlak času: jednání probíhala tak rychle, že spolková vláda neměla možnost komentovat jednotlivá setkání se zástupci NDR dříve, než došlo k dalším, a tudíž je nemohla příliš ovlivňovat.54 Jak již bylo zmíněno v kapitole věnované CDU, úmluva ze 17. prosince 1963 obsahovala řadu zvláštních ustanovení a právnických kliček, aby z ní nebylo možné vyvodit, že Spolková republika uznala NDR.55 Bylo podáno zhruba 1,2 milionu žádostí o návštěvu příbuzných ve východním Berlíně.56 Ukázalo se, že jednání s NDR může přinášet prospěch a že politika konkrétních úlev lidem má značnou podporu veřejnosti (a také USA) – to pochopitelně ještě více posílilo pozici Willyho Brandta.57 Zastánci „politiky soudržnosti“, především Herbert Wehner a Fritz Erler, však nabádali ke zdrženlivosti a omezení vlivu berlínského štábu.58 Brandt proto obezřetně 49 Bender, Neue Ostpolitik, 129.

50 Více viz str. ��� 39�. ����������������� Viz Hentschel, Ludwig Erhard, 485; „In der Senderreihe „Bericht aus Bonn“ des Deutschen Fernsehens führte heute das SPD-Präsidiumsmitglied Fritz Erler zur Kanzlerschaft von Prof.

Erhard aus“, Pressemitteilungen und Informationen SPD, č. 16/64 (17. ledna 1964).

52 „Schreiben des Stellvertretenden Ministerpräsidenten Abusch an den Regierenden Bürger­ meister von Berlin, Brandt“, 5. prosince 1963, DzD, řada 4, sv. 9, 982.

53 „Mitteilung des Regierenden Bürgermeisters von Berlin, Brandt, an den Stellvertretenden Ministerpräsidenten Abusch“, 10. prosince 1963, DzD, řada 4, sv. 9, 1005.

54 Czerwick, Oppositionstheorien, 133.

55 Více viz s. 42� ���.

56 NDR počítala s 30 000 žádostí, západoberlínský senát jich očekával 800 000, ale realita jeho očekávání ještě předčila: bylo podáno přibližně 1,2 milionu žádostí. Podalo je cirka 790 000 lidí, mnozí vícekrát. Viz Bender, Neue Ostpolitik, 128.

57 Hofmann, The Emergence, 94; „Deutsch-amerikanische Regierungsbesprechung in Stonewall, Texas“, 28. prosince 1963, AAPD 1963, sv. 3, 1680–1688, zde 1682–1683, dok. č. 487.

58 Schirmer, Die Deutschlandpolitik, 150; Haftendorn, „Wurzeln“, 20.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176427

prohlašoval, že propustky nejsou začátkem žádné nové německé politiky, přestože představovaly jistý precedent.59 Na Velikonoce 1964 se další úmluvu vyjednat nepodařilo.60 Situaci zkomplikovaly požadavky spolkové vlády, iniciované CDU/CSU.61 Zpětně si Willy Brandt stěžoval na malichernosti, kterými spolková vláda jednání ztěžovala, ale tehdy se k tomu veřejně nevyjadřoval nebo jen v náznacích, aby tím celé záležitosti ještě více neuškodil.62 Propustky však měly podporu široké veřejnosti, a tak spolková vláda nemohla další úmluvy blokovat příliš dlouho. Vyjednání určitých drobných pozitivních změn nakonec kancléři Erhardovi umožnilo „čestný ústup“,63 a tak byla 24. září 1964 uzavřena další úmluva, týkající se období svátku Všech svatých a Památky zesnulých roku 1964, Vánoc a Nového roku 1964/1965 a Velikonoc i svatodušních svátků roku 1965.64 Při naléhavých rodinných záležitostech mohla být navíc povolena návštěva na 24 hodin i mimo tato období.65 V listopadu 1964 také NDR povolila „svým“ důchodcům jednou do roka vycestovat do Spolkové republiky (v případě úmrtí nebo těžkého onemocnění blízkého příbuzného dokonce vícekrát).66 V únoru 1964 se konal mimořádný spolkový sjezd SPD v Bad Godesbergu, na němž byl Willy Brandt zvolen předsedou strany a Herbert Wehner a Fritz Erler místopředsedy. Erler byl navíc v březnu 1964 jmenován předsedou frakce SPD ve Spolkovém sněmu. Snažil se přitáhnout pozornost ke vztahům se Sovětským svazem a s východoevropskými státy vůbec.

V březnu 1964 Fritz Erler prohlásil: „[...] naším adresátem zůstává Moskva a ne režim zóny. [...] Byl by omyl [...] chtít jednat s panem Ulbrichtem o jeho vlastním odstranění.“67 O něco později zase otevřeně nabádal spolkovou vládu k aktivnější východní politice.68 Velmi negativně vnímali Willy Brandt, Egon Bahr a další Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Sovětským svazem a NDR z června 1964,69 v níž viděli garanci suverenity NDR přinejmenším na příštích 20 let.70 Utvr59 Viz např. „Antworten Erich Mendes, Willy Brandts und Johann-Baptist Gradls auf vom Kuratorium ,Unteilbares Deutschland‘ vorgelegte Fragen“, 22. ledna 1964, DzDF, sv. 3, 319–323, zde 320, dok. č. 967; Vogtmeier, Egon Bahr, 69–71.

60 Více k jednáním na jaře roku 1964 viz AdG, sv. 4, 3485–3488.

61 Více viz str. 4�� 3�.

62 Brandt, Begegnungen und Einsichten, 106.

63 Schuster, Heinrich Albertz, 18–19.

64 „Neuer Berliner Passierschein-Übereinkunft unterzeichnet“, 24. září 1964, DzDF, sv. 3, 454– 459, dok. č. 1106.

65 Za mimořádnou rodinnou záležitost bylo považováno narození, sňatek, životu nebezpečné onemocnění nebo úmrtí. Ibid., 455.

66 Více viz Potthoff, ����������Im Schatten der Mauer, 41.

67 „erler fordert besseres klima zwischen bonn und moskau“, ap, č. 112 (7. března 1964).

68 „erler fordert intensiver Ostpolitik“, ap, č. 54 (7. června 1964).

69 Více viz str. ��� 29�.

70 Uschner, Die Ostpolitik der SPD, 74.

101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176427

dilo je to ještě více v přesvědčení, že je třeba soustředit se na organizaci soužití obou částí Německa v době, než dojde ke sjednocení.71 Na podnět amerického ministra zahraničí, Deana Ruska, o němž německý velvyslanec v USA informoval tisk, a tudíž nešlo o nijak utajované jednání,72 vypracoval Willy Brandt v létě 1964 memorandum o vztazích k východoevropským státům a národům. Ještě předtím, než Brandt toto memorandum v srpnu 1964 předal americkým diplomatům, rozšířil ho jako důvěrné mezi svými kolegy a přáteli ve Spolkové republice i v zahraničí.73 To se ovšem neudrželo v tajnosti a spolková vláda, která se cítila být dotčena tím, že jí Brandt své memorandum nezaslal, natožpak aby s ní jeho obsah předem konzultoval, jeho počínání kritizovala jako svévolný postup a podporování teorie tří států.74 Tato kritika vedla k tomu, že předsednictvo SPD nakonec memorandum v lednu 1965 zveřejnilo. Willy Brandt v něm především vyzýval ke komunikaci a spolupráci s východoevropskými státy a k podporování jejich nezávislosti na Sovětském svazu.75 Sliboval si, že to u komunistických států povede k liberalizaci režimů.76 Těžiště spolupráce viděl v hospodářské a kulturní oblasti a chtěl zahájit velké společné technické projekty, například v oblasti energetiky a dopravy.77 NDR přisuzoval Brandt zvláštní postavení, ale nevylučoval ji – komunikaci s ní prohlásil za „primárně německý problém“.78 V listopadu 1964 se konal řádný stranický sjezd SPD v Karlsruhe. Willy Brandt opět kladl důraz na úlevy lidem a jednání s NDR o praktických problémech života v rozdělené zemi: „Rádo se říká, že to všechno jsou jen malé kroky.

Já odpovídám: Větší by mi byly milejší, ale malé kroky jsou lepší než žádné kroky.“79 Dále pak Brandt prohlásil, že „už je také nejvyšší čas konkretizovat německé představy o mírové smlouvě pro Německo.“80 Snahu udělat „velký krok“ tedy nevzdal. V dokumentu Entschließung zu Deutschland und Europas Sicherheit (Usnesení k Německu a bezpečnosti Evropy) stranický sjezd SPD vyzýval k odbourávání strachu z Německa u východních sousedů a k podpoře rozvoje kulturních a hospodářských vztahů s nimi (o případném navázání diplomatic71 Ibid., 74–75.

72 „Memorandum Willy Brandts über Möglichkeiten einer neuen Ostpolitik durch wirtschaftliches Eingehen auf nationale Interessen Osteuropas“, 25. ledna 1965, DzDF, sv. 3, 515–521, zde 515–516, dok. č. 1162; Brandt, Erinnerungen, 75.

73 Berlin bleibt frei…, 64.

74 Více k memorandu a reakcím na něj viz Bundestagsfraktion – IV. Wahlperiode – 1008, AdsD; Czerwick, Oppositionstheorien, 120.

75 „Memorandum Willy Brandts“, 516.

76 Ibid., 517.

77 Ibid., 517–518.

78 SRN měla s NDR jednat prostřednictvím firem a kulturních institucí. – Ibid., 519.

79 „1964: Die Vorschläge der deutschen Sozialdemokraten zur Erneuerung von Staat, Wirtschaft und Gesellschaft (Rede vom 24. November 1964)“, in Brandt, Auf der Zinne der Partei, 87–107, zde 106.

80 Ibid.

102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176427