Taková debilní otázka. „Taky se budu tetovat,“ oznámil jí. „Co si necháváš dělat?“ „Hele, já teď fakt nemám náladu.“ „Promiň. Chápu.“ Ale za deset sekund s tím zase začal: „Dám si ho přímo semhle, nad kotník. Bude tam nápis: Co to stojí?“ Došlo jí to až po chvíli. „Říkal jsi Co to stojí?“ „Jo.“ „Jako z tý písničky?“ „Jasně,“ odpověděl. „Ty ji znáš?“ „Z písničky od Drive Fast & Shut Your Eyes?“ Zazubil se a zarecitoval: „Co to stojí? Chci znát cenu.“ „Dal jsem sbohem tomu všemu?“ dopověděla. Zasmál se. „Ty znáš naši muziku!“ „Naši?“ „Zařizuju jim turné.“ „Ty se staráš o turné Drive Fast & Shut Your Eyes?“ „Jasně. Ale Truck se poslední dobou chová jak vůl, nevím, jak dlouho to budu ještě snášet.“ „Ty se znáš s Truckem?“ „Zas tak zásadní hvězdy nejsme,“ pokrčil rameny. „Jste králové! Byla jsem na vašem koncertě v Savannah!“ „Fakticky?“ „Šílená řežba, hustý!“ „Paráda,“ odpověděl. Pak se ale sebral a začal si u pultu prohlížet tetování v časopise Prick. Jako by s ní skončil. Lekla se, jestli to s tím fanouškovstvím trochu nepřehnala. Polekala ho? Neposmíval se jí tou „parádou“? Ten chlap byl parťák Trucka Martina a ona ze sebe udělá slepici. Podělala to! 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176404
Pak se ale vrátil. „Víš, z čeho ten verš pochází? ‚Co to stojí?‘“ Zavrtěla hlavou. „To jsme takhle seděli v Tallahassee někde v hospodě nebo tak něčem a začali jsme házet talíře a skleničky a všemožně všechno rozbíjet, peklo na zemi, a přijde servírka a spadne jí čelist, protože to tam vypadá jako po výbuchu. A Truck povídá: ‚Tak co to stojí?‘“ Clio se rozzářila. „Ty jsi u toho byl?“ „Jako že když ten život trochu žiješ, tak nějakou paseku naděláš vždycky.“ „Přesně,“ přikývla. Odmlčeli se. Pak se ho zeptala: „Jak se jmenuješ?“ „Romeo.“ Usmála se. „Máma věděla, co budu za proutníka,“ dodal, ale obrátil při tom oči v sloup, aby dal najevo, že si uvědomuje, jak je ta hláška slizká. V Brunswicku by takhle nikoho nepojmenovali, pomyslela si Clio. „Takže mi to neprozradíš?“ zeptal se Romeo. „Co ti mám prozradit?“ „Co si necháváš vytetovat.“ „Jasně,“ vzpomněla si. „Třicítku.“ „Proč třicítku?“ „Protože mě nejlepší kamarádka odstřelila za třicet stříbrnejch.“ Zase na ni zíral, ale tentokrát jí to nevadilo. Sama se mu podívala do očí a všimla si, kolik je v nich soucitu a odpuštění. No a co, tak mě uvidí brečet. Tak tu svou potupu a svoje tajemství vysypu někomu cizímu, no a co? S někým si promluvit musím. Romeo jí zaníceně naslouchal a Clio mu to celé vylíčila: Jak Tara zbohatla a vykašlala se na ni, jak jí ani 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176404
nezvedala telefon, jak Cliin život nestál za nic. Drásalo ho to. Chtěl ji nějak utěšit, jenomže vzhledem k tomu, že za jejím utrpením stáli oni dva s Shawem, bylo by to trochu na hlavu, takže nic neříkal a jenom poslouchal. Pak dovnitř nakráčel nějaký namakanec, motorkář se zapleteným plnovousem svlečený do půl těla. Na hrudi měl fresku znázorňující ságu kapely Lynyrd Skynyrd. Na levém rameni se vyjímal tvrďácký tělocvikář, po kterém se kapela jmenovala. Kolem pravé bradavky byl plamenně vyvedený pád letadla. Ukázalo se, že tenhle chlápek zná Clio z doby, kdy obsluhovala na ostrově v grilu Southern Soul. Začal jí vykládat o něčem, čemu říkal motorkářský týden, a neustále mlel o tom, jaká se na něj lepila smůla, až mu Romeo v duchu spílal: Co kdybys sklapnul, nevidíš, jak je na tom? Ale motorkář žvanil a žvanil, až Clio konečně vstala a vypravila ze sebe: „Musím letět. Asi to tetování beztak nechci.“ S obtížemi potlačovala slzy. „Zavolej mi, OK?“ napsala Romeovi číslo a vyšla ven k autu. Fanoušek Lynyrd Skynyrd ji vyprovodil pohledem, tiše hvízdl a zamručel: „Nemálo výstavní řiťka!“ Potom se obrátil na Romea: „Se necháváš tetovat?“ Kreténská otázka, pomyslel si Romeo. Prudce vstal a vyrazil za Clio, ale už byla pryč. Mohl jí ovšem zavolat, číslo měl. Radši ne, usoudil, je moc brzo. Mohl bych vypadat jako úchyl. Co vypadat, byl bych úchyl a tečka. Nezavolám jí. Vůbec. Při tom, čeho se zároveň dopouštím na rodině její nejlepší kamarádky? Ani náhodou. Zase sedl do toyoty, ale nevěděl, kam vyrazit. Představa, že vyrazí na hlídku, ho v tu chvíli drtila. Zajel pro misionářky do motelu, ale od nablblého recepčního s pichlavýma očima se dozvěděl, že odjely. Romeo jednoduše kroužil, dokud poblíž obchoďáku nenašel 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176404