tam, kde se narodil, tak si myslím, že mu můžeme popřát všechno nejlepší, a ať dá o sobě vědět.“ Tváří v tvář tomuto nestydatému blábolu mne napadlo, že říkat zlověstné „politika je svinstvo“ bychom neměli my, kteří v ní nejsme. Obyčejní lidé v extrémních situacích však nejsou výhradním Kvasničkovým tématem. Hloupost a zlo dovede přistihnout i tehdy, když nedominují, v jejich komickém zakuklení, jak je patrné z jeho posledních krátkých filmů, uvedených letos televizí, Lidé na hranici a Anarchisté. Tyto dokumenty typem poněkud připomínají podobné uchopení tématu u Karla Vachka, zejména v prvním případě – jde o reportáž z Hodonínska z dělení republiky o loňském Silvestru – je jazyková komika, která mluví sama za sebe, rasantnější a koncentrovanější, než tomu je u Vachkových „velkých pláten“, jejichž humor je rozptýlenější a subtilnější. Anarchisté jsou zase galerií komických zloduchů s notně prořídlou ideologií, předvádějících se také před rozkvetlým socrealistickým obrazem z počátku padesátých let. Ukázka z nepřeberného myšlenkového bohatství (v tomto případě Bondyho): „Nelze předpokládat, že mladá generace se bude jako jeden muž věnovat kapitalistickému vykořisťování.“ Nebo Polák (s lehkým ironickým úsměškem na rtech): „Levicové síly, bez ohledu na původ, musejí spolupracovat.“ Oba filmy jsou nenásilnou, báječnou zábavou. Každý z protagonistů se v nich pitvoří jen ve své vlastní režii, pouze střih je nezaměnitelně autorský. Ve velkém chvatu natočené Valdice (koncert Karla Kryla) se zpočátku odvíjejí v polohách „nadčasové“ vězeňské komiky, jako když starší kníratý Rom neodolatelně svůdnicky pokukuje po mladším nekníratém; všichni vězňové jsou podle vlastního přesvědčení nevinní, jen třikrát nebo čtyřikrát praštili policajta, atd. Postupně však komická šarže zmizí a převládne zlověstná věcnost, která se vznáší nad zdánlivě idylickým okamžikem vězeňského života. Uplatňuje se největší přednost Kvasničky–dokumentaristy: zázračně přesná 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176272