96
»… ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati …« Do té skvělé zábavy zařval Barnum na celé kolo: »Reklamáááá! Reklamáááá! Reklamáááá!« Všichni strnuli leknutím. Nastalo hrobové ticho. Staří Slované byli přistiženi při něčem, co bylo jejich, zcela jejich kmenovou záležitostí, do které nikomu nic není a kdy cizák nemůže nikdy porozumět široširé duši Slovana. Absolutní ticho trvalo nekonečnou dobu, kterou ukončil zoufalý a hněvu plný výkřik Praotce Čecha: »Která kráva nezavřela dveře?!« »Já né!« vyhrkla vyděšená Vlasta. »To Častava.« »Né, né,« bránila se Častava, »to Berounka.« »Já né,« rozbulela se Berounka, »to blbě zavřela Sázava.« Děvčata, vědoma si, čeho byl neoblíbený cizák se svými lidmi svědkem, začala se hystericky obviňovat. »Já nezavírala,« ječela plačící Sázava. »Já jsem vůbec nestála u dveří. To Ostrava nezavřela pořádně dveře!« »Já že pořádně nezavřela?« začala s brekotem i Ostrava. »Kazi! Kazi stála nejblíž!« »Ano,« hájila se Kazi, majíc též na krajíčku. »To, že jsem stála blízko dveří, ještě neznamená, že jsem zavřela špatně, ty krávo!« »Ty seš kráva!« bránila se Sázava. »Já? Ty seš kráva!« Barnum se svými lidmi si vychutnával ponížení opovrhovaných Slovanů a s úsměvem sledoval hádku a vzájemné osočování. »Podívejte se na ně!« stále opakoval svým lidem. »Jen se na ně podívejte. To je národ, co? Takhle se hádaj o všem. Nikdy se nemůžou dohodnout!« Zatímco se pochechtávali a tropili si pošklebky z našich skvělých starých Slovanek, přistoupila Vlasta k masivním dubovým dveřím a párkrát zkusila otevřít a zavřít. Pokaždé, ač zavřela sebepečlivěji, dveře se po malém okamžiku zcela samovolně opět otevřely. »Nedovírá to!« vykřikla vítězoslavně Vlasta. »Nedovírá. Podívejte, děvčata.«
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175921