96
»… ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati …« Do té skvělé zábavy zařval Barnum na celé kolo: »Reklamáááá! Reklamáááá! Reklamáááá!« Všichni strnuli leknutím. Nastalo hrobové ticho. Staří Slované byli přistiženi při něčem, co bylo jejich, zcela jejich kmenovou záležitostí, do které nikomu nic není a kdy cizák nemůže nikdy porozumět široširé duši Slovana. Absolutní ticho trvalo nekonečnou dobu, kterou ukončil zoufalý a hněvu plný výkřik Praotce Čecha: »Která kráva nezavřela dveře?!« »Já né!« vyhrkla vyděšená Vlasta. »To Častava.« »Né, né,« bránila se Častava, »to Berounka.« »Já né,« rozbulela se Berounka, »to blbě zavřela Sázava.« Děvčata, vědoma si, čeho byl neoblíbený cizák se svými lidmi svědkem, začala se hystericky obviňovat. »Já nezavírala,« ječela plačící Sázava. »Já jsem vůbec nestála u dveří. To Ostrava nezavřela pořádně dveře!« »Já že pořádně nezavřela?« začala s brekotem i Ostrava. »Kazi! Kazi stála nejblíž!« »Ano,« hájila se Kazi, majíc též na krajíčku. »To, že jsem stála blízko dveří, ještě neznamená, že jsem zavřela špatně, ty krávo!« »Ty seš kráva!« bránila se Sázava. »Já? Ty seš kráva!« Barnum se svými lidmi si vychutnával ponížení opovrhovaných Slovanů a s úsměvem sledoval hádku a vzájemné osočování. »Podívejte se na ně!« stále opakoval svým lidem. »Jen se na ně podívejte. To je národ, co? Takhle se hádaj o všem. Nikdy se nemůžou dohodnout!« Zatímco se pochechtávali a tropili si pošklebky z našich skvělých starých Slovanek, přistoupila Vlasta k masivním dubovým dveřím a párkrát zkusila otevřít a zavřít. Pokaždé, ač zavřela sebepečlivěji, dveře se po malém okamžiku zcela samovolně opět otevřely. »Nedovírá to!« vykřikla vítězoslavně Vlasta. »Nedovírá. Podívejte, děvčata.«
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175921
A znovu pečlivě zavřela dveře. S malým zabručením v pantech dveře potvrdily vyřčené obvinění. Děvčatům se úlevou rozzářily oči. Rázem bylo po pláči, sporu a výčitkách. Všechny šťastné tváře s uplakanýma očima podívaly se nyní na vojvodu pohledem nevinně osočeného a nespravedlivě trestaného člověka. Osvobozující rozsudek, který nad nimi vynesly polámané dveře, jim vrátil sebevědomí. Stále mimořádně rozzuřený Praotec Čech zaměřil svůj hněv, vida, že děvčata za nic nemůžou, na pošklebujícího se Barnuma. V duchu už si představoval, co ten idiot bude o něm a jeho kmeni roztrušovat po celém pohanském světě. »Co lezeš, Barnume, na naši poradu?!?« »Poradu?« poškleboval se Barnum. »Poradu. Hi hi hi. Myslel jsem, že je tu taneční zábava s komickou vložkou.« A všichni barnumovci se rozchechtali povedenému vtipu svého šéfa. »Ať je tu cokoli, já ti říkám, cizáku odporný slizký, že tu byla porada, a znovu se ptám, proč sem lezeš! Zval tě někdo?« »Dle vámi sjednané a vámi podepsané smlouvy s urozeným kupcem Sámem… viz bartrová dohoda o dovozu vašich plyšových medvědů, za volný výběr časů pro reklamu vynikajících franckých výrobků na území vašeho kmene… atd.« »Vím, vím,« otráveně a znechucen připustil Čech. »Už mi dál tu idiotskou smlouvu nepřipomínej! Tak honem. Ať už to máme za sebou,« vyzval Barnuma, který na něho hleděl pohledem člověka, na jehož straně je právo. »Reklamááá! Reklamááá! Reklamááá!« rozeřval se na ta slova znovu Barnum a začal organizovat přítomná děvčata do půlkruhu. Dva frankové zvedli vysoko nad hlavu tyč s oponou, kterou Barnum jediným nacvičeným pohybem rozhrnul.
97
Reklama Za oponou vidíme dvě vedle sebe stojící velmi krásné reklamní husy. Jedna drží v ruce vydělanou medvědí kožku, ještě mírně páchnoucí. Druhá má v ruce panáka vycpaného slámou, který představuje batole.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175921
98
1. rekl. husa:
»Když se Kamil probudí, bývá někdy velmi mrzutý – Kamil.« »Protože je to malej hnusnej franckej spratek. Hajzlík smradlavej!« ozvala se z půlkruhu divaček Vlasta a všechna děvčata spolu s Čechem se rozesmáli. »Prosím, klid!« řval Barnum. »Prosím, klid, dámy a sledujte náš reklamní šot!« »Ticho! Ticho!« přidal se vojvoda stále se chechtající. »Máme s nima smlouvu.« 1. rekl. husa: »Když se Kamil probudí, bývá někdy velmi mrzutý – Kamil.« 2. rekl. husa: »Proč, Heleno?« 1. rekl. husa: »Protože používám běžné germánské plenky. Na Kamila!« (ukážou hnusnou smradlavou houni). 2. rekl. husa: (spráskne ruce a stále se nepřirozeně směje) »Opravdu, Heleno? A co Kamil?« 1. rekl. husa: »Pláče! Pláče a pláče. Kamil (ukáže na všechny strany vydělanou medvědí kožku). Teď používám plenky Grizzly hup hup a Kamil se celý den směje, směje a směje a je velmi šťastný – Kamil!« 2. rekl. husa: (velmi se smějí obě, první i druhá husa) »A jakou má teď pokožku Kamil?« 1. rekl. husa: »Pokožku má jemnou a suchou Kamil. Je to šťastné miminko, Kamil.« 1. i 2. rekl. husa – unisono: »Plenky Grizzly hup hup a je to hup hup!« Obě se velmi smějí a klaní se i s panákem na všechny strany. Jedna z reklamních hus jemně a nepatrně švidrá (šilhá). Barnum vítězoslavně zatahuje oponu a jeho parta balí provizorní jeviště. »To bylo, co?!?« obrací se Barnum triumfálně na přítomná děvčata. »Co???« Žádná odezva. Odpovědí je mu mlčenlivý odpor. »To jste koukali, co?« mele dál svoji. »Tak, kdo chce kolik plenek Grizzly hup hup? No, píšu si! Děvčata, jen do vyprodání zásob!« Nic. Hrobové ticho přerušil až sám vojvoda: »Barnume, jdi do hajzlu!«
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175921