Spolek přátel žehu vytvořil systém členských příspěvků, díky nimž měli jeho členové jistotu, že budou po smrti zpopelněni, i kdyby si to třeba jejich rodina nepřála. Postava spalovače mrtvol se stala ryze českou postavou. Hrdina Fuksova románu Karel Kopfrkingl je ctitelem kremace, je rád, když lidé utíkají od hlíny k ohňům a popelu. Vysvětluje: „…účelem celého tohohle mechanismu je, aby se člověk proměnil v prach. Aby se v klidu a rychle vrátil tam, odkud vzešel.“ Jenže ty návraty se dnes čím dál tím více opožďují. Otevřel jsem si český portál o umírání. Mirka se na fóru ptá, jak mamince vysvětlit, že nechávat urnu s tatínkovým popelem doma není nejlepší nápad. Neporadí jí někdo, jak o tom s matkou mluvit? Jana se domnívá, že Mirčina maminka potřebuje na rozloučení s manželem víc času. Není správné na ni naléhat. Celý život někoho milovala, a ten najednou není doma. Návštěvy hřbitova jsou třeba pro Mirčinu maminku zatím příliš těžké. Přijde čas, kdy pochopí, že manžel už by měl mít klid. Jsou lidé, kteří dovedou milovaného člověka uložit na hřbitově a akceptovat hrob, ale takoví nejsou všichni. K tomu je třeba mít sílu. Šárka píše, že její otec zemřel před dvěma lety a ještě donedávna ho měli doma. Jejich dům má zahradu a tam by se pro urnu našlo důstojné místo. Maminka se teprve po dvou letech rozhodla, že nadešel čas manžela pochovat, ale teď zase je to právě dcera, kdo by si tatínka rád ponechal.
110
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175908