X. DEJ OHEŇ OHNI, MERKUR A MERKUROV I, A TO TI POSTAČÍ KM erkurovisedíc ímuukovářské v ýh něpřichází M erkur doprovázenýstarš ímmužemdržícímuo hněhořícílouč,zan imijevidětnáměstí. Maximum je plnění každodenních povinností, zní moudrost, která mě doprovází z dávných časů. O poslání v ní nepadne ani zmínka. Stojím v pozoru u dveří v rohu dětského pokoje a podávám večerní hlášení. – Tím jsi udělal maximum a ničeho se zítra nemusíš bát. Pořád dokolečka. Ač takto potupen, spatřuji v té vzpomínce zvláštní trvalou krásu.
Adepti nejsou na první pohled příliš nápadní. Lze si ale u nich všimnout zvláštní chůze. Oblečeni jsou divadelně. Na celé planetě jich žije pouze několik. Mezi dobrovolnými otroky, kteří tvoří výraznou většinu populace, je pravděpodobnost setkání adeptů mizivá. Dojde‑li k němu, působí to jako vzácný úkaz. Mnozí z nich touží po takovém osobním kontaktu marně. Vadí jim, že si nemají s kým promluvit o umění. Na druhou stranu sami zdůrazňují nezbytnost mlčení. Dobrovolní otroci si jich zpravidla nevšímají. Na tuto situaci si adepti celkem rádi zvykli. Pakliže však odlišnost trochu přeženou, nezájem dobrovolných otroků se změní v nevraživost. A právě mluva adeptů vyvolává obzvlášť nepřátelské reakce. Co by toho asi napovídali, kdyby k mlčenlivosti svým způsobem nebyli nuceni, uvážíme‑li, že ty BLÍŽENCI, fixace, ztuhnutí plynů.
Adepti_kniha.indb 99
26.10.2009 17:56:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175867