100
do igelitky, tomu bezuzdnému předvánočnímu rituálu, který měli už dávno zakázat zákonem, já to říkám pořád. Odstrkuju trochu neurvale ostatní kapry, jsou hloupější než já, tak ať si klidně jdou pro jistou smrt; těch pseudohumanistů, co kapra místo do vany vypustí do Vltavy, je minimum a stejně nám tím dvakrát nepomůžou. Jasně, kdysi možná bylo mým předkům dobře ve studené vodě, ve volné přírodě, v nějakém útulném rybníku uprostřed jihočeských lesů. Jenže to bylo předtím, než se zavedly tyhle předvánoční štvanice. Kdysi dávno ještě lidi byli skromnější, necpali se masem na Vánoce od rána do večera, stačilo jim pár ořechů, jedna scvrklá brambora a trochu krup s houbami nebo co všechno na Vánoce jedli. Já už tyhle časy nezažil, v rybníku nás bylo na čtvereční metr skoro dvacet a to už se skoro těšíte do té kádě, že se alespoň něco bude dít. Že nebudete pořád jen nudně konverzovat se stále stejnými kapry, že zahlédnete i nějakou libou lidskou tvář.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175640