šený,“ přerušil ho náhle jeden z cizích mužů v šedivém obleku a upřel tázavý pohled přímo na Sergeje. „Nebo se mýlím?“ „Předešel jste mě,“ usmál se Sergej.
Teď bylo nejdůležitější neztratit hlavu. Věděl, že podivné tušení ho nezklamalo – měl Adélku varovat už dávno. Ne varovat, měl se s ní rozejít a zapomenout na ni. Teď už zbývá jen setina procenta naděje, že ještě není všechno ztraceno. Věděl, že teď záleží nejenom na každém slově, ale i na každém hnutí víček. Pokud se ještě dá něco zachránit. Ne něco. Někdo. Adélka. Nejdražší bytost na světě. Protože jestli ji nechá odjet s výbušninou do Španělska, můžou ji na hranicích – jedněch, druhých nebo třetích, jestli pojede přes Prahu – chytit a na mnoho let zavřít. To ale není to nejhorší – aby ohňostroje nenašli, musí je kurýr mít ukryté uvnitř v těle. Pochopil, že tajná zbraň je mu k ničemu. Adélka je pro Souručenství ideální kurýrkou a Souručenství se jí nevzdá, a už vůbec ne výměnou za nějaký pochybný bílý sladký prášek, který možná začne působit za mnoho let... Nemá to smysl. Sergej přesto věděl, že se musí pokusit Adélku zachránit. Maminku Anahit nezachránil, ale teď mu život dal ještě jednu šanci. Na nic nečekal a vyběhl z budovy ven dřív, než ho mohl někdo zastavit. Venku si zapálil a vytáhl mobilní telefon.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175144