anarchistického hnutí příležitost dosáhnout dosud nebývalé soudržnosti tím, že na místě sjednotilo všechny, kteří vzdorovali nucené evakuaci. K provozu pouličních vývařoven je třeba předem promyslet zásobování; akutní lékařská péče vyžaduje získání nezbytných znalostí a materiálu, stejně tak i instalace pirátských radiových stanic. To, co při podobných zkušenostech vyvolává radost, co přesahuje individuální vynalézavost, co je hmatatelnou skutečností vzdorující všednosti řádu a práce, zaručuje jejich politickou plodnost. V zemích jako je Francie, kde se radioaktivní mraky zastavují na hranici, kde neexistují obavy z výstavby rakovinopole na místě bývalé továrny AZF, klasifikovaném jako Seveso,45 je třeba spíše než na krize „přírodní“ spoléhat na krize sociální. Nejčastěji je právě na sociálních hnutích, aby přerušila obvyklý průběh katastrofy. Různé stávky z posledních let byly jistě především příležitostí pro mocenské struktury a vedení velkých podniků, aby si vyzkoušely svou schopnost udržet stále rozsáhlejší „minimální provoz“, a to až do té míry, že zastavení práce má dnes už jen čistě symbolický rozměr – způsobuje asi tolik škody jako padání sněhu nebo sebevražda na železniční trati. Ovšem boje gymnazistů v roce 2005 a boje proti zákonu o prvním zaměstnání převrátily zavedené aktivistické praktiky systematickým obsazováním institucí 45 AZF – chemická továrna v Toulouse, která explodovala 21. září 2001; Seveso – italské město poblíž Milána, kde roku 1976 došlo k havárii chemičky. Uvádí se, že k většímu zasažení populace dioxiny došlo jen při válečném nasazení chemikálie Agent Orange ve Vietnamské válce armádou Spojených států. Roku 1996 vstoupila v platnost stejnojmenná evropská směrnice, jež označuje potenciálně rizikové objekty či oblasti a jejímž cílem je předcházet vážným průmyslovým haváriím.
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175136
a urputnou blokádou, čímž připomněly potenciál záškodnictví a rozptýlené ofenzivy, který v sobě mají velká hnutí. Bandy vzešlé z těchto bojů dávají tušit, za jakých podmínek se všelijaká hnutí mohou stát rodištěm nových komun.
Sabotovat veškeré zastupitelské orgány. Rozšiřovat palaver46. Zrušit valná shromáždění První překážkou, s níž se každé sociální hnutí setkává dávno před samotnou policií, jsou odborové organizace a veškerá mikrobyrokracie, jejímž posláním je vymezit bojům jejich rámec. Komuny, základní skupiny i bandy k nim chovají spontánní nedůvěru. Proto vynalezli parabyrokraté před dvaceti lety koordinační buňky, které při absenci označení sice budí dojem nevinnosti, avšak zůstávají ideální půdou pro jejich manévry. Pokusí-li se nějaký zbloudilý kolektiv o autonomii, parabyrokraté nepoleví, dokud ho důsledným banalizováním všech relevantních otázek nezbaví veškerého obsahu. Jsou zarputilí, snadno se rozpálí, nikoli zaujetím pro debatu, ale svým posláním debatu zažehnat. A když nakonec jejich zuřivá obrana apatie kolektiv přemůže, vysvětlují jeho selhání nedostatkem politického uvědomění. Je třeba říci, že ve Francii, zvláště díky horečné aktivitě různých trockistických klik, mladým 46 Palaver – dlouhý bezúčelný proslov; v afrických kulturách výraz označuje shromáždění, potažmo i náčelníkovu řeč, jejímž cílem je semknutí kmene. Čím delší řeč je, tím důležitější je shromáždění.
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175136
aktivistům rozhodně nechybí umění politické manipulace. Z požáru v listopadu 2005 si nevzali následující poučení: tam, kde je opravdová koordinace, je veškeré koordinování nadbytečné, tam, kde se lidé sami organizují, organizace vždy překážejí. Dalším reflexem je při sebemenším pohybu pořádat valná shromáždění a hlasovat. To je chyba. Už jen samotná věc, která je při hlasování a rozhodování o vítězství ve hře, stačí k tomu, aby se shromáždění změnilo v noční můru, aby se z něj stalo divadlo, v němž se mezi sebou střetávají všechny mocenské nároky. Zde si bereme špatný příklad z buržoazních parlamentů. Shromáždění nejsou svolávána kvůli rozhodování, ale kvůli palaveru, volnému rozmlouvání, které se tu bezcílně nacvičuje. Potřeba se shromažďovat je u lidí tak trvalá, jako je vzácná nutnost rozhodnout. Shromažďování odpovídá lidské radosti ze zakoušení společné moci. Rozhodnutí je nezbytné pouze v nouzových situacích, v nichž je uplatňování demokracie beztak ohroženo. Po zbytek času je „demokratický charakter procesu rozhodování“ problémem pouze pro fanatiky procedury. Nejde o to, abychom shromáždění kritizovali nebo se jich neúčastnili, ale abychom v nich osvobodili řeč, gesta a mezilidské hry. Stačí si jen povšimnout, že na ně každý přichází nejen se svým pohledem na věc nebo návrhem, ale i se svými touhami, náklonnostmi, schopnostmi, silami, smutkem a určitou využitelností. Pokud by se podařilo roztrhat přelud Valného shromáždění ve prospěch takovéhoto 108
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175136