si uvědomte ještě jednu věc: ta slova říká nevinná dívka ženatému muži se dvěma syny. Čtenář ví o její divoké povaze, ale v době, kdy s Antošem takto mluví, kdy se mu tímto způsobem vyznává, prošla proměnou a stala se z ní obětavá, vyrovnaná, morální žena. Přesto Antošovi odhaluje své nejhlubší city. Světlá nemusela napsat víc. Stačí tato souvislost, aby čtenář pochopil, že to, o čem Sylva skutečně mluví, je touha. Fyzická touha. Nebo si vezměte Hubičku. Lukášova žena zemře a on pomýšlí jen na jediné, jak by si mohl vzít svou skutečnou lásku Vendulku. Když ji na námluvách drží za ruku, uvědomuje si, kolik let protruchlil vedle nemilované ženy. Ta ruka není jen jako ruka. Je to symbol. Je to dotyk jako symbol. Když jsou potom s Vendulkou sami, políbí ji. Nemohl se déle na ústa ta jen koukat, nebylo mu to možno, musil oku sit, jak jsou vřelá a sladká. Vendulka ho odstrčí a strašně mu vynadá. Sice svolila, že si ho vezme, ale zároveň se rozhodla, že všechny něžnosti přijdou až po svatbě. Přitom je z textu jasné, že si před Lukášovou první svatbou byli velmi blízcí. Líbali se, objímali se, možná víc.“ „Ale fyzický kontakt v textu není,“ řekla Kateřina tiše a chtěla pokračovat, ale Autor jí skočil do řeči: „Není? Jak si to tedy představujete?“ Jeho hlas byl stejně tichý jako Kateřinin. Kradmo sledoval její obličej a její rty, jak se pohybují, když mluví. „Tedy nerozumějte mi špatně. Samozřejmě je to tak v pořádku, pro devatenácté století už vůbec. Ale vy nepíšete v devatenáctém století. Svou otázku jsem nemyslela tak, abyste se mi omlouval nebo abyste mi to vysvětloval. Umím číst literaturu devatenáctého století. Myslela jsem spíš, že doba pokročila. Že spisovatel smí použít i jiné metafory než krev a slzy a pot, když píše o přiblížení dvou lidí.“ „Takže jsem vás zklamal,“ konstatoval Autor. „Zklamal? Jak vás to jen může napadnout? Však já vím, že o tom umíte psát. Myslím takové přiblížení, jaké popisujete v Bartolomějské.“ Kateřina se odvážila pojmenovat to, na co myslela už tenkrát, když se téměř neznali a když jejich 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175122