propast nároků natolik, že lidskou průměrností vyhodnocovaná satisfakce za dějinné křivdy a ponižování legitimizovala plný rozvoj technologické převahy mocensky snadněji uplatnitelného principu společenskosti. V určitém dějinném okamžiku filosofii, chtěla-li zabránit ztrátě společenské prestiže, nezbývalo nic jiného než zachytit se tendenčností emancipačního procesu, který navíc skýtal možnost převzít úlohu funkcionáře těchto nastartovaných pohybů. Pozvolná diskreditace původní hodnoty filosofie byla ovšem dovršena snahou vyrovnat se nově nastupujícím specializovaným oborům, vyhovujícím zvýšené poptávce po seberealizační perspektivě. Filosofie ve svém zvědečtělém odbornictví musela prokazovat podobné zacílení k efektivitě, avšak nepřiměřenost dějinnou dynamikou vnucovaných nástrojů k tradiční poloze filosofování musela nutně vést k opaku toho, co bylo zoufale koncipovaným příslibem. Vstupem do konkurenčního klání jednotlivých vědecky legitimizovaných omezeností, vyčleňujících se z kontextuální příbuznosti s filosofováním, na sebe přijala to, co ji, alespoň vzhledem k dosavadní profilaci, potírá. Sebelikvidační snaha filosofování se dostala do vleku zřetelně úspěšnějších oborů, přičemž právě přijetí konformních požadavků zčitelnilo rostoucí bezvýznamnost filosofie. S rozmlžením svébytného prostoru pro dosvědčování poslání, vždy provokujícího společenské tíhnutí k zmechanizování, velmi citelně mizí odůvodnění určité rezistence vůči nosným emancipačním aspektům, mezi nimiž se dominantní působivosti těší to, co je obsahem technologického příslibu. Před znevážením své funkčnosti se fi98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175117
losof brání vrůstáním do emancipační logiky, což ozkušuje variabilitu mezí jeho přizpůsobování do takové míry, až přizpůsobování samotné přestane být tím, co by mělo podléhat vážněji míněné problematizaci. Selhání, jež se projevuje přivykáním projevům prosazující se konformity, tak způsobuje potřebu náhradních ujišťování, ospravedlňujících takové chápání smysluplnosti provozování filosofie, které by překračovalo společensky snesitelný rozměr pouhé záliby. Právě tyto náhradní prostředky, kompenzující opouštění radikálního odstupu od uniformujících náporů, začínají vtiskovat protěžované filosofii zvláštní tvář odcizenosti, roubované o to násilněji do nabízejících se schémat srozumitelné angažovanosti. Je-li pozice filosofa vystavena korumpujícímu vrůstání do životního standardu technologicky diktovaných vymožeností, zužuje se rapidně možnost nezávislého úsudku, což je doprovázeno inkviziční praxí implantované vědeckosti, která filosofování poškozuje všemi projevy zkázňování, jimiž je postižena provozní stereotypičnost demokratické průměrnosti. Nároky vědecké disciplinarizace mají i filosofii ve jménu veřejného zpřístupňování demokratizovat a zvýšit její dostupnost. Tím je k definitivní diskreditaci filosofie učiněn jeden z nejrozhodnějších kroků.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175117
XVI. Vzrůstající neosobnost filosofování je podmíněna podléháním korumpujícím nátlakům, které souvisejí s klesající ochotou kultivovat stále náročněji dohledatelný odstup od zesamozřejmovacích mechanismů technologizační perspektivy. Přestože důsledky převažující tendenčnosti zůstávají námětem filosofujících reflexí, vytrácí se poněkud schopnost podkládat teoretické naznačování vznikajících obtíží tím, co lze nazvat osobnostně ručenou zkušeností, která se skrývá do abstraktních formulací, zviditelňujících excentrické posuny těžiště. Pokles věrohodnosti těchto reflexí ještě zvýrazňuje přijímání hlediska demokratizační optimalizace, čímž se zvyšuje riziko největší dějinné zátěže filosofického poselství, s nímž je potřeba se ztotožňovat a dokonce se podílet na ideologizačních schématech. Potřebou ideologizujícího krytu postižené filosofování se pak zcvrkává do komické role stereotypního upozorňovatele na kontrast nedostatečné skutečnosti s ideologizovanými normami. Společenský mechanismus si takový způsob filosofování do jisté míry předchází, protože od něho získává povědomí o tom, že existuje ochrana před pádem do samoúčelu. Tím ovšem poskytuje výpomoc alibistickému uspokojení, přičemž samo paralyzuje svou účinnost tím, že útěchou z rezervovaného vlivu nepátrá po radikálněji promýšlených předpokladech idealizovaných norem a nezneklidňuje se pochybnostmi, zda jejich formulace vzhledem k povaze člověka spíše nepřispívá k umocňování samoúčelné destruktivity. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175117