propast nároků natolik, že lidskou průměrností vyhodnocovaná satisfakce za dějinné křivdy a ponižování legitimizovala plný rozvoj technologické převahy mocensky snadněji uplatnitelného principu společenskosti. V určitém dějinném okamžiku filosofii, chtěla-li zabránit ztrátě společenské prestiže, nezbývalo nic jiného než zachytit se tendenčností emancipačního procesu, který navíc skýtal možnost převzít úlohu funkcionáře těchto nastartovaných pohybů. Pozvolná diskreditace původní hodnoty filosofie byla ovšem dovršena snahou vyrovnat se nově nastupujícím specializovaným oborům, vyhovujícím zvýšené poptávce po seberealizační perspektivě. Filosofie ve svém zvědečtělém odbornictví musela prokazovat podobné zacílení k efektivitě, avšak nepřiměřenost dějinnou dynamikou vnucovaných nástrojů k tradiční poloze filosofování musela nutně vést k opaku toho, co bylo zoufale koncipovaným příslibem. Vstupem do konkurenčního klání jednotlivých vědecky legitimizovaných omezeností, vyčleňujících se z kontextuální příbuznosti s filosofováním, na sebe přijala to, co ji, alespoň vzhledem k dosavadní profilaci, potírá. Sebelikvidační snaha filosofování se dostala do vleku zřetelně úspěšnějších oborů, přičemž právě přijetí konformních požadavků zčitelnilo rostoucí bezvýznamnost filosofie. S rozmlžením svébytného prostoru pro dosvědčování poslání, vždy provokujícího společenské tíhnutí k zmechanizování, velmi citelně mizí odůvodnění určité rezistence vůči nosným emancipačním aspektům, mezi nimiž se dominantní působivosti těší to, co je obsahem technologického příslibu. Před znevážením své funkčnosti se fi98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175117