stánky a boudy s jasně barevnými plátěnými střechami a novými nátěry. O svátcích se na Foru většina omezení prodeje uvolňovala. Spousta stánků nabízela jídlo, ale hodně z nich prodávalo masky, věnce a ozdoby. Jiné zase voskové svíce a maličké hliněné figurky, které byly při saturnáliích tradičním dárkem. „Herme,“ řekl jsem, když jsme si prohlíželi přípravy, „mám v plánu pobýt chvíli v archivu. Chci, abys bloumal mezi těmi prodejci a měl uši otevřené. Vzpomínáš, jak ti dva ničemové ze včerejší noci mluvili?“ „Na to hned tak nezapomenu.“ „Zjisti, jestli tady mezi těmi prodejci zboží někdo mluví marským dialektem. Jestli zahlédneš ty dva, rychle mi to přijď říct.“ „Světlo včera v noci nebylo nejlepší,“ dumal. „Nejsem si jistý, že bych je poznal, kdybych je uviděl. Venkovani vypadají všichni stejně.“ „Snaž se.“ Odešel jsem do tabularia, doplahočil se na nižší pahorek Kapitolu, kde na naší nejsvětější půdě stojí chrámy hustě vedle sebe. Státní archiv sídlil ve veliké, rozlehlé budově ozdobené na straně směřující na Forum řadou impozantních oblouků, sloupů a soch. Zbytek byl prostý jako skladiště, a to jak zevnitř, tak zvenku. A skladiště to bylo, jen co je pravda. Ležely v něm uložené všechny státní záznamy, které podle prastarých tradic nebyly v některém z chrámů. Existovaly různé náboženské důvody, proč se záznamy státní pokladny uchovávaly v Saturnově chrámu, archiv edilů byl v Ceresině chrámu a tak podobně, ale já si myslím, že tomu tak bylo hlavně proto, abychom kvůli jednomu požáru nepřišli najednou o všechny záznamy. Stěny tabularia lemovaly police a přihrádky obsahující dokumenty všech možných tvarů: převládaly svitky, ale byly tam i dřevěné tabul(
100
)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175005