„Ať se to odveze do sběru, bude aspoň na pivo.“ I kdyby nic jiného, budou na hromadu vyhazovat harampádí ze všech budov. Chvíli se sice dohadovali, co vyhodit… Části mašin po jezeďácích tam šly automaticky – zato brány, jednoradliční pluh za vola, kravské chomouty a háky na seno, co byly věci jistě přes sto let staré, ty dávali stranou. Ženy dělaly zahradu, ryly a připravovaly záhony. Snad s tím přišla Iljana, že by se každý den mělo něco udělat. Starého oblečení tady měly až dost. Každá si vybrala nějaký kus montérek. Hana stála v džínách na hromadě, na rukou hrubé roztrhané rukavice… Paul nabídl, že prohlídne elektřinu a že se půjde podívat na půdu. Willy chodil kolem a sliboval, že si najde odpovídající práci. Iljana a Ondřej dělali na zahradě, jeden druhému v blízkosti, jako by to byla náhoda. Mary drhla umaštěný sporák, ale léty zašlá mastnota nešla pryč. Přemýšlela, že by si odskočila do Bistra pro lepší čisticí prostředek. Adéla se omluvila, že si potřebuje něco vyřídit v městečku. Nikdo se neměl k tomu, aby ji odvezl autem. Musela zajít do spořitelny, protože peníze, ty mršky, utratila mnohem dřív, než si předsevzala… Jak je to jen možné? Autobus ji odvezl až na náměstí, kde byla spořitelna jednou z nejdůležitějších budov. Slušelo jí to. Měla upnutý béžový kostýmek a kolem krku dlouhou průsvitnou šálu stejné barvy. Přehodila nohu přes nohu a přejela pohledem okénka s červenými blikacími čísly. Pak vstala, prošla se dlouhými kroky kolem nich a sledovala úřednice. Všimla si, že polovina okének je prázdná. Neměla moc času a její číslo, začínající šestkou, se stále neobjevovalo. Šestky nejsou… jedou jedničky… trojky, ale co moje šestka? Začala být nervózní a všechno svalovala na líné úřednice, které si dávají na čas a neobsluhují. No tak třeba tahle… sebrala neviditelné smítko ze sáčka. Hrabala se v tašce a vytáhla malé zrcátko, našpulila pusu a pře-
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175000