„Ať se to odveze do sběru, bude aspoň na pivo.“ I kdyby nic jiného, budou na hromadu vyhazovat harampádí ze všech budov. Chvíli se sice dohadovali, co vyhodit… Části mašin po jezeďácích tam šly automaticky – zato brány, jednoradliční pluh za vola, kravské chomouty a háky na seno, co byly věci jistě přes sto let staré, ty dávali stranou. Ženy dělaly zahradu, ryly a připravovaly záhony. Snad s tím přišla Iljana, že by se každý den mělo něco udělat. Starého oblečení tady měly až dost. Každá si vybrala nějaký kus montérek. Hana stála v džínách na hromadě, na rukou hrubé roztrhané rukavice… Paul nabídl, že prohlídne elektřinu a že se půjde podívat na půdu. Willy chodil kolem a sliboval, že si najde odpovídající práci. Iljana a Ondřej dělali na zahradě, jeden druhému v blízkosti, jako by to byla náhoda. Mary drhla umaštěný sporák, ale léty zašlá mastnota nešla pryč. Přemýšlela, že by si odskočila do Bistra pro lepší čisticí prostředek. Adéla se omluvila, že si potřebuje něco vyřídit v městečku. Nikdo se neměl k tomu, aby ji odvezl autem. Musela zajít do spořitelny, protože peníze, ty mršky, utratila mnohem dřív, než si předsevzala… Jak je to jen možné? Autobus ji odvezl až na náměstí, kde byla spořitelna jednou z nejdůležitějších budov. Slušelo jí to. Měla upnutý béžový kostýmek a kolem krku dlouhou průsvitnou šálu stejné barvy. Přehodila nohu přes nohu a přejela pohledem okénka s červenými blikacími čísly. Pak vstala, prošla se dlouhými kroky kolem nich a sledovala úřednice. Všimla si, že polovina okének je prázdná. Neměla moc času a její číslo, začínající šestkou, se stále neobjevovalo. Šestky nejsou… jedou jedničky… trojky, ale co moje šestka? Začala být nervózní a všechno svalovala na líné úřednice, které si dávají na čas a neobsluhují. No tak třeba tahle… sebrala neviditelné smítko ze sáčka. Hrabala se v tašce a vytáhla malé zrcátko, našpulila pusu a pře-
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175000
lízla rty rtěnkou. Adéla měla chuť vynadat jí pěkně od plic – slečno, váš peněžní ústav nefunguje? …nebo slečno, už jste někdy byla bez práce? Nebo …jděte si stoupnout do fronty a čekejte na prachy, jako já… Úřednice nakonec svoje stanoviště opustila a zmizela. Nic se ti Češi nenaučili, a to se nacpali do Unie, povzdychla si. Řada okének byla prázdná, a Adéla pociťovala fyzickou bolest s každou vteřinou – jako by se jí zadíraly pod kůži. Když přišla na řadu, byla už docela otrávená. Tam jí řekli, že na její účet nic nepřišlo. Zeptala se pro jistotu ještě jednou, a když slyšela zamítavou odpověď, řekla jen – to je bordel – a odcházela. Tváře jí trochu zrůžověly. Její exmanžel Ingo jí nic neposlal. Tušila to. Spíš bral, než by dával. V nejhorším, když na tom bude zle, zajede ke své matce v domově s pečovatelskou službou. Stejně ji už tak dlouho neviděla, ta má peníze vždycky. Je to zvláštní vesnice, přemýšlela, když ji autobus vyklopil na návsi v Čestmírovicích. Na jednom konci návsi je obchod s potravinami a s názvem Kolonial, prosím, proč ne. To slovo Kolonial včera přímo fascinovalo Paula, který řekl, že mu to připomíná dobu dvě stě let starou. Viděl prý totiž otřískanou ceduli se stejným nápisem nad nějakým krámkem v horší čtvrti v Mexico City. Proč Kolonial v české vesničce? A proč je tady bazar a divný výběr obchodů, jako například Vše za 40 a secondhand s použitými oděvy… Pak jedna hospoda a na konci Bistro… Ke všemu zahlédla Jitku, jak si to vykračuje v lesklých holínkách na tenkém podpatku a v kraťoučkých černých kalhotkách, které jí odkrývaly část zadečku, byl jak bochníček. Vyslala za ní pohled plný opovržení. Adéla si už dříve všimla, že do hospody začal chodit Willy, pokud možno bez Mary. Byl tam už nejmíň dvakrát a probíral s místními chlapy světovou politiku. Co z toho proboha má, jen se shazuje… Nijak nechválili Ameriku, naopak se zastávali kdečeho, co bylo proti. Hodil se jim Irák, vzpomněli i na Jugoslávii. Když chlapi viděli, že přišel, ještě při-
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175000
tvrdili. Ale jemu chutnalo pivo Samson a Regent. Neuvěřitelné, že to je z jižních Čech. Třeba by se s tím dal udělat byznys. Kdo by si nevšiml, že Mary, když může, ráda skočí do Bistra, některým určitě neuniklo, že tam kupuje gin. Nejdříve to o ní dával k lepšímu i Bursík, to proto, že se chtěl dělat důležitým, ale pak jako když utne. Ale Mary to dělá chytře, aby to nikdo nevěděl. Aspoň si to myslí. Je neuvěřitelné, jak je tam dlouho. To si asi povídá s tím místním frajírkem. Jinak tu není kromě kostela a hřbitova vůbec nic. Kdyby tady byla déle, jistě by se začala nudit, ale je tu proboha Kája… Zatímco doma, tam ji nečeká nikdo. Když dorazila, v domě nenašla nikoho, všichni byli na dvoře, nebo někde v hospodářských staveních, uviděla Paula na vysokém hliníkovém žebříku, jak prohlíží kvalitu okapů. Ahmed vynášel na smetiště krámy ze stodoly. „Jakou práci si vybere Adéla?“ ptal se ironicky Ondřej, když ji zahlédl. Za těch několik hodin to tu pěkně prokouklo. Pracoval i Willy, ale tím způsobem, že běhal po poli a cosi vyměřoval. Adéla k překvapení všech řekla, že půjde vyklízet čeledník. A to vůbec není příjemná práce. Kája se k ní přidala. Kdosi navrhl, aby se objednal kontejner na haraburdí. „Je tu vůbec pila, myslím motorová?“ „Pila je tu obyčejná a ještě tupá, ale zato jsou zde cepy a brány… a… taky kosa a několik srpů. A k tomu kladiva – nesmějte se, prosím,“ zasmála se Kája. „To všechno u nás na vesnici používáme dodnes,“ řekla Iljana. „Husitské cepy?“ podivila se Hana. „Vlastně ne, ty byly okované…“ V tu dobu se během pěti minut obloha zatáhla ocelovým příkrovem, setmělo se, a oblohu proťal blesk. K zemi se snesly velké teplé kapky, nejdříve jen zvlhla tráva, ale pak se náhle pořádně rozpršelo. Ondřej se podíval do ne-
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175000