transakce mu mohlo maličko zůstat pod rukou a já vůbec nepochyboval, že se mladý Markus Krassus rychle učil od starších. „Tažení vašeho otce mělo skutečně nešťastný začátek.“ Pokrčil rameny. „Je potřeba víc než prokletí zamumlané ničemným tribunem, aby se stařík vyděsil. Zaříkání a prokletí používají chůvy, když chtějí, aby se děti chovaly slušně. Ve skutečném životě veřejně činných mužů pro ně není místo. Kdyby magie byla k nějakému skutečnému užitku, jak bychom kdy napráskali Etruskům? A proč každý beztrestně komanduje Egypťany? Všichni tvrdí, že to jsou vynikající čarodějové.“ „Bystrý postřeh. Takže se váš otec nechoval tak, jako by tohle prokletí bylo něco obzvlášť hrozivého?“ „Ne. Proč se ptáte?“ Probodl mě očima, ve kterých zahořelo podezření. „Byl jsem pověřen vyšetřováním toho incidentu.“ Přinejmenším tohle jsem mohl prozradit. „Nejspíš máte pravdu a nejde o nic víc než o spoustu rituální hatmatilky, aby se zapůsobilo na dav.“ „Prokletí nic neznamená. Urážka – nu, to je jiná záležitost. V okamžiku, kdy ta zmije odstoupí z úřadu, tam budu čekat já se svým flagrum. Moji otroci vám potvrdí, že ho netřímám lehkou rukou, když jsem rozčilený. Budu ho mrskat celou cestu, až ho poženu po via Sacra z města ven.“ „Dobře mu tak,“ schválil jsem jeho slova. „Musím jít a dodělat nějaké papírování. Hodně štěstí, Marku.“ Znovu pokrčil rameny. „Tohle všechno je ztráta času, jestli chcete znát můj názor. Já už si úřad koupil.“ Promluvil jako pravý Krassus, pomyslel jsem si. Další mé kroky mířily na jih přes Dobytčí trh a kolem Cirku Maximu do chrámu bohyně Ceres. Tam jsem mezi archivy našel jednoho toho roku úřadujícího plebejského edila, muže jménem Kvintus Aelius Paetus, který nikdy nedosáhl žádného významněj(
99
)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174956