transakce mu mohlo maličko zůstat pod rukou a já vůbec nepochyboval, že se mladý Markus Krassus rychle učil od starších. „Tažení vašeho otce mělo skutečně nešťastný začátek.“ Pokrčil rameny. „Je potřeba víc než prokletí zamumlané ničemným tribunem, aby se stařík vyděsil. Zaříkání a prokletí používají chůvy, když chtějí, aby se děti chovaly slušně. Ve skutečném životě veřejně činných mužů pro ně není místo. Kdyby magie byla k nějakému skutečnému užitku, jak bychom kdy napráskali Etruskům? A proč každý beztrestně komanduje Egypťany? Všichni tvrdí, že to jsou vynikající čarodějové.“ „Bystrý postřeh. Takže se váš otec nechoval tak, jako by tohle prokletí bylo něco obzvlášť hrozivého?“ „Ne. Proč se ptáte?“ Probodl mě očima, ve kterých zahořelo podezření. „Byl jsem pověřen vyšetřováním toho incidentu.“ Přinejmenším tohle jsem mohl prozradit. „Nejspíš máte pravdu a nejde o nic víc než o spoustu rituální hatmatilky, aby se zapůsobilo na dav.“ „Prokletí nic neznamená. Urážka – nu, to je jiná záležitost. V okamžiku, kdy ta zmije odstoupí z úřadu, tam budu čekat já se svým flagrum. Moji otroci vám potvrdí, že ho netřímám lehkou rukou, když jsem rozčilený. Budu ho mrskat celou cestu, až ho poženu po via Sacra z města ven.“ „Dobře mu tak,“ schválil jsem jeho slova. „Musím jít a dodělat nějaké papírování. Hodně štěstí, Marku.“ Znovu pokrčil rameny. „Tohle všechno je ztráta času, jestli chcete znát můj názor. Já už si úřad koupil.“ Promluvil jako pravý Krassus, pomyslel jsem si. Další mé kroky mířily na jih přes Dobytčí trh a kolem Cirku Maximu do chrámu bohyně Ceres. Tam jsem mezi archivy našel jednoho toho roku úřadujícího plebejského edila, muže jménem Kvintus Aelius Paetus, který nikdy nedosáhl žádného významněj(
99
)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174956
šího úspěchu, o němž bych se doslechl. Když mě viděl vstoupit, zvedl obočí. „Začínáte pracovat trošku brzy, ne, Metelle?“ „Nemám nejmenší úmysl nastoupit do úřadu byť jen o minutku dřív,“ ujistil jsem ho. „Jsem tu, abych něco vyhledal.“ „Aha! S tím vám můžu pomoct.“ Otočil hlavu a přes rameno zahřměl: „Demetrie! Pojď sem!“ Zezadu přispěchal otrok středního věku. „Pane?“ „Ctěný senátor Metellus, který se brzy stane tvým nadřízeným, si chce něco vyhledat. Pomoz mu.“ „Jistě. Co pro vás můžu udělat, senátore?“ „Několik let jsem tu nebyl. Nevzpomínám si, že bych tě už viděl.“ „Pracuju tu skoro celý svůj život, ale většinou v zadních místnostech. Minulý rok jsem se stal hlavním archivářem. Co byste chtěl najít?“ „Potřebuji prohlédnout záznamy týkající se edilského vyšetřování či vyhnání čarodějů a kněží nestátních kultů.“ „Počkejte,“ dumal Demetrius. „Takových dokumentů je tu shromážděno za několik století. Mám za to, že si nepřejete nahlédnout do všech?“ „Postačí jen ty nejnovější,“ sdělil jsem mu. „Kdy došlo k poslednímu vykázání z Říma?“ „Před třemi lety, za konzulátu Kalpurnia Pisona a Gabinia,“ odpověděl otrok. „Možná si vzpomenete, že se Piso usilovně snažil vypudit z Říma egyptské kulty.“ „To byl tehdy můj první rok s Caesarem v Galii. Víc jsme se zajímali o Galy a Germány než o Egypťany.“ „Jak se při takových procesech obvykle stává, vyhnání se týkalo všech cizích kultů, včetně těch italských, kromě římských.“ „Pak přesně to hledám. Nezajímám se o trhovkyně, které před(
100
)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174956
povídají budoucnost, ani o traviče či ty, kteří provádějí potraty a jsou z města stále vykazováni – jde mi jen o hlavní představitele magie a vyznavače neřímských bohů. Obzvlášť se zajímám o ty, co praktikují italské kulty, i když hádám, že egyptské také stojí za prozkoumání.“ „Rozumím tomu dobře, že to má co dělat se záležitostí u brány před dvěma dny?“ zeptal se Paetus. „Ano, pontifikové chtějí vědět, kde Ateius přišel k tak komplikované kletbě. Pověřili mě vyšetřováním.“ „Kdo vám k tomu dal právo?“ zeptal se. „Pontifikální vyšetřování je velmi vzácné. Ani si nejsem jistý, jestli je legální.“ „Pochopitelně je to neformální. Ucházím se o úřad edila a stejně budu mít po volbách k záznamům přístup.“ „S vaší rodinou, předpokládám, můžete volby považovat za hotovou věc,“ prohlásil závistivě. „Nu, nevidím důvod, proč ne. Demetrie, archivy jsou vzácnému senátorovi k dispozici.“ „Kdo byl pověřen úkolem vyhnat Egypťany?“ zeptal jsem se otroka. „Kurulský edil Markus Aemilius Scaurus.“ „Jistě měl spoustu povinností,“ poznamenal jsem. „Byl jsem v lázních, které toho roku postavil, a jsou skvostné. Totéž jsem slyšel o jeho divadle.“ „Jeho funkční období bylo vskutku výjimečné,“ řekl Demetrius. „Jeho hry neměly v kráse sobě rovné,“ poznamenal Paetus, „dokonce i podle měřítka, které stanovil Caesar. Můžeme jen litovat Sardiňany. Ti za to teď musejí zaplatit.“ „Asi je pořádně ždímá, ne?“ zeptal jsem se. „Sardinští boháči, které vydírá, jsou už ve městě a dávají dohromady žalobce. Bude stát před soudem ve chvíli, kdy vkročí do našich bran.“ (
101
)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174956