viktoriánské končiny představovaly oblíbený cíl. V noci jsem spala s tlačítkem elektronického alarmu vedle postele.
Co kdybych všechna bílá pole v kalendáři proškrtala velkými X? Vyloučila ten čas ze svého prostoru – s dostatečným předstihem – a přizpůsobila se jen svým přáním a touhám? Co vlastně chci v těch kouzelně prázdných dnech dělat? Nechci jít na oběd s Julií ani na procházku s Michaelou, nechci cvičit jógu ani jít do kina. Představuji si mentální ekvivalent bezedné černé tůně s břehy porostlými vysokou trávou a vrbami. Chci tam jen tak být. Ty nádherné vyhrazené hodiny, kdy si můžu číst poezii, malovat, poslouchat Ravela – celého Ravela – a přečíst si všechny dostupné knihy o mém fratellovi ze smyček času Lucovi Signorellim. Vystavuji si omluvenku z každodenního života a hodlám se věnovat sama sobě. Dbát jen na své zájmy. Vyhovovat svým okamžitým a neodolatelným rozmarům. Smím se konečně domoci svého dětského práva objevovat svět jen pro vlastní potěšení? Radovat se z objevování jako takového a tímto argumentem podpořit svůj cíl. Kterým je pochopitelně moudrost, jež je někomu dána při narození a jiní k ní musejí dospět rozjímáním.
Je to už opravdu dávno, co jednoho srpnového večera – byla jsem teprve krátce vdaná – odhrnul kdosi z ulice ramínkem na šaty záclonu v mém okně. Můj manžel spal. Slezla jsem po straně z postele, potichu se odplížila do haly a zavolala policii. Chytili ho ve vedlejší ulici. Později jsem se dozvěděla, že to byl student z mého letního semináře, který mi v můj svatební den zatelefonoval a prosil, abych se nevdávala. Mea culpa, přiznávám, že ani zasnoubená jsem nepřestala flirtovat. Ale pojďme si radši, jak napsal Eduardo Galeano, šetřit pesimismus na lepší časy. Vybírám ze své sbírky panensky čistých zápisníků – mám jich tolik, že bych je nepopsala ani za tři životy – sešit 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174917