jak ses měla? A kde jsi vůbec byla celé odpoledne?“ vyzvídala jsem, aniž bych doufala v pravdivou odpověď. Míša se otočila od monitoru a mlčela. Čekala, napadlo mě po chvíli. V duchu zřejmě počítala, za jak dlouho mi to dojde. Ta hrůza, ten hnus! Obočí měla propíchnuté nějakým drátem s kuličkou na konci. Nechala si udělat piercing! Nemohla jsem se ani nadechnout. Tmělo se mi před očima, krev srážela nadzvukovou rychlostí, infarkt na dosah. „Míšo, to snad nemyslíš vážně. Víš, že můžeš chytnout žloutenku, HIV a kdovíco ještě? Kde ti to dělali, vydezinfikovali ti to?“ ptala jsem se rychle, než omdlím. A taky než vykřiknu: „Je to hnusný!“ „No jo, prosím tě. Neboj,“ odvětila s klidem dcera a znovu se otočila. K počítači čelem, k matce zády. „A vůbec,“ dodalo to něžné stvoření. „Můžeš bejt ráda, že jsem se nenechala tetovat!“ Šla jsem se uklidnit domácími pracemi. „To mám za svoji liberální výchovu. Za to, že je nemlátím! Kdybych jim seřezala každý týden preventivně zadky, nemusela jsem takhle dopadnout!“ mumlala jsem si u nádobí. Byla jsem unavená, nespokojená, na všechno sama. Odstrčená, už ani do toho kina mě holky nevezmou. Výchova potomků se mi začínala vymykat. I babička zvlčila. A pracovně jsem se taky dneska moc nevytáhla. Trýznily mě výčitky svědomí, ale zároveň zmáhala lenost. Potrestala jsem se zuřivým úklidem. Drhnutí dlaždiček, povlíkání postelí a večerní luxování je na ukřivděnost tím nejlepším lékem… 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174861
Když jsem se v půl jedenácté s hrnkem čaje svalila k televizi, očekávala jsem naivně poučení a inspiraci, jak slibovala rezavá diblice v úvodu své talk show. „Sledujte naši rodinnou televizi! Dozvíte se mnoho nového,“ našeptávala ďábelsky. Zblble jsem se těšila na něco milého a vstřícného. Měla jsem ale shlédnout jen jednoho ubohého hubeňoučkého úchyla v latexu. Zhrouceně seděl na krajíčku sametově rudé sedačky a rozpačitě se švihal bičíkem o stehno. S nuceným nadšením horoval pro skupinový sex, který mu zjevně mnoho spokojenosti nepřinesl. Toho chudáčka asi maminka mlátila až moc často, pomyslela jsem si ospale. Šla jsem na kutě. Usínala jsem v naději, že zítřek přinese všechno to dobré, co dnešek postrádal.
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174861
5. Ani při své vytíženosti nemohu tvrdit, že hysterické magoření v prostorách kanceláře o půl páté ráno je moji běžnou pracovní činností. Pobíhala jsem ztřeštěně sem a tam, přendávala hromádky spisů a přepisovala v nich nečitelné odstavce. Věšela mokrou záclonu na potmě vycíděné okno, sundávala ze stropu pavučiny. Napravovala nenapravitelné a šílela z vlastního chaosu. Náhodného pozorovatele bych jistě dost těžko přesvědčovala o svém nenarušeném duševním zdraví. Ostatně, i já o něm dost často pochybovala. V kanceláři jsem byla už od večera a zdřímla si jen na krátké tři hodinky. Teď jsem se za ně proklínala, polovinu plánovaného určitě nestihnu vykonat. Příčinou pracovního záchvatu byla kontrola ohlášená z ministerstva. Nevěděla jsem, z kterého a kvůli čemu, ale z jediné informace, která prosákla až k mým uším, mě zachvátila panika větší než vesmír. U všech předchozích kontrolovaných byl výsledek neuspokojivý! Marně jsem se uklidňovala tím, že úředník je jen člověk placený z mých daní. Dokonce možná i z masa a kostí, dýchající stejný vzduch a sledující stejné cíle jako já. Letitá zkušenost napovídala pravý opak a ježící se vlasy na zátylku mě v předtuše katastrofy jen utvrzovaly. Zbývalo zvolit útok nebo útěk! Zásada, kterou jsem vštěpovala svým dcerám, nabyla ak107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174861