Skip to main content

Místo na slunci (Ukázka, strana 99)

Page 1

Potká spoustu žen a objeví se mezi nimi jedna, která bude znát jeho tajemství a porodí mu děti. Bude spolu s ním stárnout a sledovat, jak si přibývající roky na Hardym vybírají svou daň. A já to nebudu. „Hodně štěstí,“ popřála jsem mu ochraptěle. „Věřím, že uspěješ. Jednoho dne dosáhneš všeho, co jsi kdy chtěl. Ještě všem vytřeš zrak.“ „Proč to říkáš?“ otázal se tiše. „Snažím se ti povědět, co chceš slyšet. Hodně štěstí. Měj se.“ Odstrčila jsem ho koleny. „Pusť mě dolů.“ „Ještě ne. Napřed mi vysvětli, proč se na mě zlobíš, když jsem se na každém kroku snažil ti neublížit.“ „Protože to stejně bolí.“ Nedokázala jsem se dál ovládat. „Kdy­ by ses mě někdy zeptal, co chci já, odpověděla bych, že tebe. Ať to stojí, co chce. Brala bych všechny potíže, které by se pojily s naším vztahem. Nedostala jsem nic, kromě těch pitomých…“ Odmlčela jsem se a marně pátrala po výstižnějším výrazu. „Pitomých výmluv, že mi nechceš ublížit. Ve skutečnosti ses bál, aby sis sám neublí­ žil. Bál ses, aby sis někoho nezamiloval natolik, že bys ho nemohl opustit. Protože pak by ses musel vzdát všech svých snů a žít ve Welcome po zbytek svého života. Bojíš se…“ Odmlčela jsem se, neboť Hardy mě popadl za rameno a lehce mnou zatřásl. „Přestaň!“ napomenul mě ochraptěle. „Chceš vědět, proč jsem chodila s Lukem Bishopem?“ vyhrkla jsem zoufale. „Protože jsem marně toužila po tobě a on se ti nejvíc podobal. Pokaždé, když jsem s ním spala, jsem si přála, abys to byl ty, a nenáviděla jsem tě za to. A nejvíc jsem nenáviděla sebe.“ Sotva jsem ta slova vypustila z úst, zmocnilo se mě hořké odci­ zení. Mimoděk jsem se od něho odtáhla. Sklonila jsem hlavu a obja­ la se pažemi ve snaze se co nejvíc zmenšit. „Je to tvoje vina.“ Za tato slova se budu později příšerně stydět, ale v onom kritickém okamžiku jsem byla příliš nešťastná, aby mi na nich záleželo. Hardyho stisk zesílil, až to zabolelo. „Nic jsem ti neslíbil.“ „Stejně za to můžeš.“ „Sakra!“ Přerývaně se nadechl. Spatřil, že mi po tváři klouže slza. „Hrome, Liberty, tohle není fér.“ 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174672


„Nic není fér.“ „Co ode mě chceš?“ „Alespoň jednou přiznej, co ke mně skutečně cítíš. Chci vědět, zda se ti po mně bude trochu stýskat. Jestli na mě budeš vzpomínat. Jestli něčeho lituješ.“ Zabořil mi prsty do vlasů a přinutil mě, abych se na něho podí­ vala. „Prokristapána,“ zašeptal. „Hodláš mi to co nejvíc ztížit, že? Nemůžu tu zůstat a nemůžu tě vzít s sebou. A ty chceš vědět, zda něčeho lituju.“ Ucítila jsem na tváři závan jeho horkého dechu. Se­ vřel mě v náruči, takže jsem se nedokázala ani pohnout. Cítila jsem, jak mu mohutně bije srdce. „Upsal bych duši ďáblu, abych tě měl. Nikdy jsem po ničem neprahl víc než po tobě. Jenže ti nemám co nabídnout. Odmítám tu zůstat a kráčet ve šlépějích svého otce. Svůj životní neúspěch bych sváděl na tebe a vyléval si na tobě zlost. Ubli­ žoval bych ti.“ „Neubližoval. Nejsi jako on.“ „Myslíš? Potom do mě vkládáš víc důvěry než já sám.“ Hardy uchopil mou hlavu do obou dlaní. „Nejradši bych Lukea zabil za to, že se tě dotýkal. I tebe – protože jsi mu to dovolila.“ Silně se zachvěl. „Jsi moje,“ prohlásil. „Ale jedno ti povím. Nikdy jsem si tě nevzal, protože kdybych to udělal, nedokázal bych tě opustit.“ Nenáviděla jsem ho za to, že ve mně viděl součást pasti, ze které se snažil uniknout. Sklonil se a políbil mě. Slaná příchuť mých slz mizela z našich rtů. Zarazila jsem se, ale on mě přinutil pootevřít ústa a líbal mě o to vroucněji. Byla jsem ztracená. S ďábelskou něžností objevil každou mou slabost. Sytil se mnou jako vzácným nektarem. Rukou mě hladil po vnitřku stehen a nutil mě je otevřít. Dříve než jsem mu v tom stačila zabránit, vklínil se mezi moje nohy. Cosi tiše zamumlal a já ho objala kolem krku. Naše rty opět splynuly v horoucím líbání. Avšak nepřinášelo mi kýženou úlevu. Chtěla jsem víc. Toužila jsem, aby si mě celou podmanil. Ochotně bych se mu odevzdala. Shodila jsem mu klobouk z hlavy, zabořila prsty do vlasů a přitáhla si ho blíž. „Počkej,“ mírnil mě a zvedl hlavu. Přivinul mé rozechvělé tělo ke svému. „Nepospíchej, miláčku.“ Lapala jsem po dechu. Seděla jsem na tvrdém břevnu, které se mi zařezávalo do zadku, a objímala muže svého srdce kolem boků. 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174672


Nenabídl mi svoje rty dřív, dokud jsem se neuklidnila. Jeho rty mě konejšily a pohlcovaly veškeré roztoužené zvuky, jež se mi draly z hrdla. Hardy mě nejprve hladil po zádech, potom rukou zablou­ dil pod má ňadra a sunul se výš. Bříškem palce opatrně polaskal moji bradavku. Ruce mi zeslábly. Byly příliš těžké, abych je zvedla. Opřela jsem se o Hardyho celou svou vahou a spočívala na něm jako opilá. Uvědomila jsem si, jak moc by to s ním bylo jiné než s Lukem. Zdálo se, že Hardy vnímá každou reakci mého těla a přizpůsobuje se jí. Přistupoval ke mně s nezměrnou něhou. Ztratila jsem pojem o čase. Netušila jsem, jak dlouho se se mnou mazlí. Napětí narůsta­ lo. Zasténala jsem touhou. Přejížděla jsem prsty po látce jeho košile. Zoufale jsem prahla po doteku obnažené kůže. Hardy mě přestal líbat a zabořil obličej do mých vlasů. Snažil se opanovat vzrušený dech. „Ne,“ bránila jsem se. „Nepřestávej.“ „Psst. Mlč, miláčku.“ Dál jsem se zachvívala a odmítala se smířit s vědomím, že tímhle to končí. Hardy mě k sobě přivinul a chlácholivě mě hladil po zá­ dech. „Všechno bude zase v pořádku,“ sliboval. Ale já věděla, že nebude. Jakmile mě Hardy opustí, jako by pro mě navěky zašlo slunce. Počkala jsem, až se trochu seberu, a potom jsem napůl sklouzla, napůl spadla z ohrady na zem. Hardy se po mně natáhl, aby mě přidržel, ale já před jeho dotykem ucukla. Skoro jsem ho neviděla, neboť se mé oči utápěly v slzách. „Neluč se se mnou,“ prosila jsem ho. Zřejmě pochopil, že je to poslední věc, kterou pro mě může udě­ lat, a tak mlčel. Věděla jsem, že v letech, jež mě čekají, si budu tuto scénu bez­ počtukrát v duchu přehrávat a vyčítat si, co jsem tenkrát měla říct nebo udělat. Odešla jsem bez ohlédnutí. V životě jsem mnohokrát litovala slov, která jsem vyhrkla bez přemýšlení. Ale nikdy jsem jich neželela tolik jako těch, která zůstala ne­ vyřčená. 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174672


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Místo na slunci (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu