abych ti ji mohl popisovat na záznamníku. Můj šarm každopádně na obě nevystačí. Pomůžeš mi?“ Bond se usmál, zavolal Kharazovi a řekl mu, že má jiné závazky. Dohodli si náhradní termín. Poté Bond absolvoval svůj sprchovací rituál – nejprve vroucí voda, pak ledově chladná – a bryskně se osušil. Přejel si prsty po tvářích a bradě a dospěl k závěru, že si ponechá svou celoživotní zášť vůči holení se dvakrát denně. A pak se v duchu vyplísnil: jak tě to vůbec mohlo napadnout? Philly Maidenstoneová je krásná a chytrá a jezdí na setsakra dobré motorce – ale je to kolegyně. Nic víc. Před očima mu však bezděky vytanula černá kožená kombinéza. Bond vyšel v županu do kuchyně, nalil si do sklenice dva prsty bourbonu Basil Hayden, přihodil jednu kostku ledu, vypil polovinu sklenice a začal se rozplývat nad ostře oříškovou chutí. První doušek dne byl bez výjimky nejlepší, zvláště když přicházel za takových okolností – po nervy drásající výpravě za nepřítelem a před večerem s nádhernou ženou… Bond se znovu zarazil. Nech už toho. Usedl do starého koženého křesla ve skrovně zařízeném obývacím pokoji. Většina věcí kdysi patřila rodičům; Bond je po jejich smrti zdědil, některé si ponechal a jiné uskladnil nedaleko od tetina domu v Kentu. On sám si koupil jen několik předmětů: pár svítidel, pracovní stůl, židle a zvukovou aparaturu Bose, kterou měl jen málokdy příležitost poslouchat. Na krbové římse stály stříbrně zarámované fotografie jeho rodičů a prarodičů – otcova rodina měla kořeny ve Skotsku, matčina ve Švýcarsku. Několik snímků zachycovalo tetu Charmian s malým Bondem v Kentu. Na stěnách pak visely další snímky – jejich autorkou byla Bondova matka, která pracovala jako fotoreportérka. Většina těchto fotografií byla černobílá a zachycovala nejrůznější události: politická shromáždění, odborové akce, sportovní utkání. Nechyběly však ani panoramatické záběry exotických míst. Uprostřed krbové římsy pak stál jeden prapodivný artefakt: kulka. Ta ovšem neměla nic společného s Bondovou rolí agenta
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174384
v sekci 00 oddělení O Skupiny pro zahraniční rozvoj. Její původ se nacházel v úplně jiné době a na úplně jiném místě Bondova života. Bond nyní přistoupil ke krbu, jednou či dvakrát obrátil pevný kus střeliva v ruce, vrátil ho na původní místo a znovu se posadil do křesla. A pak navzdory svému předsevzetí, že udrží svůj vztah k Philly – tedy že udrží záležitosti související s agentkou Maidenstoneovou – na ryze profesní bázi, znovu začal o své spolupracovnici přemýšlet jako o ženě. O ženě, která už není zadaná. Bond si musel přiznat, že k Philly cítí víc než jen ryzí fyzický chtíč. A tak si nyní položil otázku, která už ho v souvislosti s jinými ženami v minulosti párkrát napadla, byť pouze zřídka: mohlo by se mezi námi vyvinout něco vážného? Bondův citový život byl složitější než u většiny lidí. Pro některé ženy bylo základní překážkou partnerského vztahu Bondovo neustálé cestování, náročnost jeho práce a neustálé nebezpečí, které ho obklopovalo. Ještě zásadnější problém však představovala choulostivá otázka přiznání, kým Bond ve skutečnosti je a především jaké plní v sekci 00 povinnosti – pro některé, možná i pro většinu žen bylo toto zjištění nechutné, ne-li přímo ohavné. Bond věděl, že v určitém okamžiku bude muset přiznat alespoň část této pravdy jakékoliv ženě, která se stane něčím víc než jen jeho nezávaznou milenkou. Před lidmi, k nimž má člověk skutečně blízko, lze mít tajnosti jen omezenou dobu. Lidé jsou mnohem chytřejší a vnímavější, než si myslíme, a mezi milostnými partnery mohou největší tajemství jednoho zůstat utajena pouze za předpokladu, že s tím druhý souhlasí. Hodnověrné popření možná funguje ve Whitehallu, ale mezi milenci nemívá dlouhého trvání. V případě Philly Maidenstoneové by to však nebyl problém. Bond by se jí nemusel u večeře nebo v rozestlaných ranních peřinách ke své profesi přiznávat; Philly znala jeho životopis i jeho sféru působení – znala je důvěrně. Navíc mu navrhla restauraci stojící poblíž jejího bytu. Jaké poselství se v této volbě ukrývá? James Bond se podíval na hodinky. Byl čas se obléknout a pokusit se tuto šifru rozluštit.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174384
Kapitola 18 Ve čtvrt na devět vysadil taxík Bonda u restaurace Antoine’s v Bloomsbury a Bond okamžitě ocenil vhodnost Phillyiny volby. Nesnášel přeplněné, hlučné restaurace a bary a nejednou odešel i z vyhlášených podniků, jakmile začala být hladina decibelů příliš otravná. Tyhle lokály jsou spíš „vyhlasitěné“ než „vyhlášené“, zavtipkoval jednou. Restaurace Antoine’s však byla tichá a tlumeně osvětlená. V zadní části sálu byla vidět působivá nabídka vín a stěny byly ověšené střízlivými portréty z devatenáctého století. Bond požádal o malý box nedaleko od stojanu s víny. Usedl na plyšovou sedačku, jako vždy čelem k východu, a prohlédl si lokál. Byznysmeni plus místní, odhadl složení hostů. „Něco k pití?“ zeptal se číšník, příjemný muž před čtyřicítkou, s oholenou hlavou a piercingem v uších. Bond se rozhodl pro koktejl. „Crown Royal s ledem, dvojitou, prosím. Přidejte tam poloviční dávku curacaa, pár kapek bylinné hořké a trochu pomerančové kůry.“ „Ano, pane. Zajímavé pití.“ „Vychází z koktejlu Old Fashioned. Vlastně je to moje receptura.“ „Jmenuje se nějak?“ „Ještě ne,“ odpověděl Bond. „Pořád hledám správný název.“ O chvíli později číšník pití přinesl a Bond usrkl – koktejl byl perfektně namíchaný a Bond číšníka pochválil. Právě když odkládal sklenici, všiml si, že dveřmi vchází Philly a ve tváři má zářivý úsměv. Když ho spatřila, měl Bond dojem, že přidala do kroku. Měla na sobě přiléhavé černé džínsy, hnědou koženou bundu a pod ní stejně přiléhavou halenku tmavě zelené barvy, která se shodovala s odstínem Bondova jaguara. Bond napůl vstal, ale Philly se neposadila naproti němu, nýbrž vedle něj. V ruce nesla kufřík.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174384