Raymond Khoury
konce statečně hájil jeho zájmy – což také nebyla tak docela pravda. A skutečnost, že s kardinálem právě stáli u Oltáře lži – monumen tální mozaiky zobrazující, jak svatý Petr trestá smrtí manželský pár, který mu zalhal, kolik peněz vydělal prodejem svého pozemku –, Reillyho svědomí nijak neulehčila. „Tenkrát jsme potřebovali vaši pomoc a vy jste přes všechny vý hrady souhlasil,“ pokračoval kardinál. „Zajímá mě, jak se k tomu stavíte teď. Nezměnilo se nic? Jste ještě pořád ochoten za nás bo jovat?“ Reilly vytušil, že se mu nabízí nouzový východ, ale na jeho od pověď to vliv nemělo. „K mojí práci patří zajistit, aby teroristé jako ten dnešní už nikdy nemohli ublížit někomu dalšímu. Nevinným lidem, jako byli ti, kteří zahynuli tam venku u hradeb. Vlastně mi na obsahu těch truhel nezáleží, Vaše Eminence. Chci jen dostat toho chlapa pod zámek – anebo šest stop pod zem, pokud tomu dá před nost.“ Brugnone se mu chvíli díval do očí. Pak zřejmě dospěl ke koneč nému verdiktu, protože si sám pro sebe přikývl. „Tak dobře, agente Reilly… Asi nad vámi radši přimhouříme oko, co říkáte?“ Reilly, stále ještě otřesený vším, co se stalo, nevěřil vlastním uším. „Cože? Myslel jsem, že jsem zatčen.“ Brugnone mávl rukou. „Události dnešního dne začaly tady ve Vatikánu. Je na nás, jak se s nimi vypořádáme… A jak víte, těšíme se jistému vlivu i na dění za hradbami.“ „Sahá ten váš vliv až na Federal Plaza? Protože mi asi chtějí se brat odznak.“ Brugnone se sebevědomě usmál. „V tomhle případě není mno ho sfér, kam by nesahal.“ Pak rozhodným tónem prohlásil: „Přeji si, abyste byl součástí vyšetřovacího týmu, agente Reilly. Přeji si, abyste toho muže našel a skoncoval s jeho krutostmi. Ale musím mít jistotu, že přitom dohlédnete na naše zájmy. Jinými slovy, pokud na jdete tu věc, kterou hledá, přinesete ji nejdřív mně, bez ohledu na jakékoli jiné ohledy… či vlivy.“ Na poslední slovo položil zvláštní důraz. Reillymu to neuniklo. „Co tím myslíte?“ 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174378
SPÁSA TEMPLÁŘŮ
„Někteří z vašich společníků – anebo přátel – mohou mít jinou představu, jak naložit s nálezem dějinného významu.“ Tentokrát zdůraznil slovo přátelé. Reilly pochopil. „Máte obavy z Tess?“ Brugnone pokrčil rameny. „V této situaci vzbuzuje obavy kde kdo. Proto se chci ujistit, že vám budou ležet na srdci především zájmy církve. Dáte mi na to svoje slovo, agente Reilly?“ Reilly se zamyslel. Na jednu stranu mu vadilo, že ho Brugnone vlastně vydírá. Na druhou stranu po něm kardinál nechtěl nic víc, než co by beztak udělal sám. A mimoto pro něj momentálně prvo řadou prioritou bylo zlikvidovat chlapa, který má na svědomí ten masakr. Na tom, co je v těch truhlách, záleží až v druhé řadě. Ne-li v desáté. „Máte ho mít.“ Brugnone ten slib přijal lehkým pokývnutím hlavy. „Tak se dejte do práce. Promluvím si s Delpierem a policejními důstojníky. A s vašimi nadřízenými. Ostatní je na vás.“ „Děkuji.“ Reilly mu vděčně podal ruku, ačkoli si nebyl jistý, jestli je tady a v tuhle chvíli potřesení namístě. Brugnone ji pevně stiskl v dlaních. „Najděte ho. A zatrhněte mu další řádění.“ „Nebude to snadné. Dostal, pro co si přišel… a díky tomu zís kal náskok. Jestli je v registru informace, kam se poděl ten Konrád, vypraví se tam. Jenže my ho tam hledat nemůžeme, protože tu in formaci nemáme.“ Brugnone se nepatrně pousmál. „To bych netvrdil.“ Nechal ta slova dráždivě doznít a pak dodal: „Už dost dlouho je nám jasné, že archivy příliš nabobtnaly, než abychom je zvládli tradičními prostřed ky. Máme celkem pětaosmdesát kilometrů polic a všechny se prohý bají pod stohy dokumentů. A tak jsme před osmi lety začali s digitální archivací. Celou sbírku skenujeme a jsme téměř v polovině.“ Reillymu se rozjasnila tvář. Znal Brugnonovu odpověď předem, ale přesto řekl: „Doufám, že to neberete podle abecedy.“ „Podle důležitosti,“ usmál se významně kardinál. „A templáři – zvlášť po tom, co se stalo před třemi lety – tak úplně bezvýznamní nejsou, co říkáte?“ — 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174378
15. kapitola
Z
bytek odpoledne se rozplynul v chaosu a hluku. Reilly a Tess ho strávili v sídle četnictva, kde bylo ve velké kon ferenční místnosti zřízeno dočasné velitelské stanoviště. Hektická aktivita nepolevovala. Tess dopodrobna vylíčila do protokolu všech no, co zažila, a Reilly si dal záležet, aby místním policistům neunik lo nic, co by mohlo vést k dopadení únosce. K jeho úlevě se zdálo, že všechno běží jako na drátkách. Vyhlá sili naléhavé pátrání, zmobilizovali všechny ozbrojené složky země a kontroly na hraničních přechodech. Interpol zajistil součinnost sousedních států. Informační podklady však za moc nestály. Aten tátník, nejspíše Íránec s falešným pasem nějaké jiné země, se šikov ně vyhýbal přímým záběrům vatikánských bezpečnostních kamer. Na jediných, které se podařilo získat, měl tvář ve stínu a snímky byly příliš zrnité. Do akce vyrazili technici, aby sejmuli jeho otis ky v archivu, z BMW a potlučeného papamobilu, a doufali, že tak přispějí k identifikaci. Jejich kolegové v laboratořích protiteroristic ké brigády zkoumali zneškodněnou bombu a hledali cokoli, co by mohlo pomoci vystopovat její původ. Do vyhlášeného pátrání zahrnuli i Simmonse, jelikož se nedalo vyloučit, že ho únosce stejně jako Tess a Šaráfího nějak dopravil do Říma. Policie se obrátila na velvyslanectví s naléhavou žádostí o in formace z jeho pasu a Tess mezitím pomohla detektivům vydolovat použitelné fotografie z internetu. Reilly se spojil s právním přidělencem FBI v Istanbulu a upo zornil ho, že je potřeba vyhledat Šaráfího ženu a dceru a oznámit jim, co se stalo. Požádal ho také, ať se poohlédne po tom nešťastném 100 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174378