„operaci 225“ ponětí, a tak Rhyme zatelefonoval Sellittovi. Ten sice brblal, ale nakonec souhlasil, že zavolá Bo Haumannovi a schválí operaci pohotovostní jednotky. Amélie Sachsová se k Pulaskému a zásahovému týmu připojila až u Williamsova domu, kde se od sledovacího týmu dozvěděli, že uvnitř je pouze Williams, nikoliv pachatel 225. Rozmístili se tedy tak, aby mohli vraha zneškodnit ve chvíli, kdy přijede nastražit důkazy. Plán byl riskantní, improvizovaný a za pochodu upravovaný – a evidentně nezabral, i když se policistům ale spoň podařilo uchránit nevinného člověka od zatčení za znásilnění a vraždu a možná i objevit pár dobrých důkazů, které je mohly dovést ke skutečnému pachateli. „Máte něco?“ zeptala se Sachsová Haumanna, který se radil s několika svými agenty. „Ne.“ Poté ve vysílačce zapraskalo znovu a Sachsová uslyšela hlasitý přenos. „Jednotka jedna, jsme na druhé straně dálnice. Vypadá to, že beze stopy zdrhl. Bezpochyby se zašil do metra.“ „Sakra,“ zamumlala Sachsová. Haumann se ušklíbl, ale neřekl nic. Agent pokračoval: „Ale prošli jsme jeho pravděpodobnou trasu. A je možné, že cestou vyhodil do odpadkového koše usvědčující materiály.“ „Tak to je něco,“ řekla Sachsová. „Kde to je?“ Zapsala si adresu, kterou jí agent nadiktoval. „Vyřiďte svým lidem, aby zajistili oblast. Za deset minut jsem tam.“ Vyšla po schodech nahoru a zaklepala na dveře. DeLeon Williams jí otevřel a ona řekla: „Omlouvám se, že jsme neměli příležitost vám to vysvětlit. Do vašeho domu měl namířeno muž, kterého jsme se snažili dopadnout.“ „Do mého domu?“ „Domníváme se, že ano. Nicméně uprchl.“ Řekla Williamsovi o Myře Weinburgové. „Ale ne – takže ona je mrtvá?“ „Bohužel ano.“ „To mě mrzí, opravdu mrzí.“ „Vy jste ji znal?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174369
„Ne, nikdy jsem o ní neslyšel.“ „Domníváme se, že se pachatel možná snažil svalit vinu za tento zločin na vás.“ „Na mě? Proč?“ „Nemáme tušení. Jakmile celou záležitost důkladněji prošetříme, možná vás budeme chtít vyslechnout.“ „Jasnačka.“ Williams jí dal čísla na pevnou linku i na mobil. Nato se zamračil. „Můžu se vás na něco zeptat? Zjevně jste si jistí, že já jsem to neudělal. Jak jste poznali, že jsem nevinný?“ „Podle vašeho auta a garáže. Naši lidé je ohledali a nenašli v nich žádné důkazy pocházející z místa vraždy. Víme téměř jistě, že se vám tam vrah chystal podstrčit určité věci, aby vás do toho zločinu namočil. Kdybychom sem byli dorazili až poté, co by to provedl, pak byste měl samozřejmě problém.“ Sachsová se odmlčela a dodala: „Jo, a ještě jedna věc, pane Williamsi.“ „Poslouchám vás, detektivko.“ „Je to jen taková triviální informace, která by vás však mohla zajímat. Víte, že držení neregistrované zbraně ve městě New York je velmi závážný trestný čin?“ „Myslím, že jsem to někde slyšel.“ „A další triviální informace zní, že váš místní okrsek nedávno vyhlásil amnestii. Pokud odevzdáte neregistrovanou zbraň, nikdo se vás nebude na nic ptát… No…, takže se opatrujte. A užijte si zbytek víkendu.“ „Pokusím se.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174369
11 Dívám se, jak ta policistka prohledává odpadkový koš, do kterého jsem odhodil důkazy. Nejdřív mě to zděsilo, ale pak jsem si uvědomil, že není důvod. Jestli byli dost chytří, aby se o mně dozvěděli, pak jsou logicky dost chytří, aby našli i ten koš. Pochybuji, že se jim na mě naskytl jediný pořádný pohled, ale přesto si dávám dobrý pozor. Samozřejmě se nezdržuji přímo na místě činu – sedím v restauraci na protější straně ulice, nutím se do hamburgeru a zapíjím ho vodou. V newyorské policii existuje i takzvaná „Jednotka pro boj se zločinností“, což mi vždycky přišlo absurdní. Jako by ostatní jednotky se zločinností nebojovaly. Příslušníci této jednotky chodí v civilu a zevlují kolem míst činu v naději, že tam najdou svědky, a čas od času dokonce i pachatele, který se vrátil. Zločinci se na místo činu vracejí proto, že jsou hloupí nebo se chovají iracionálně. Já tu však sedím ze dvou konkrétních důvodů. Za prvé jsem si uvědomil, že mám problém. Nemohu s ním žít, a proto potřebuji řešení. A žádný problém nemůžete vyřešit bez informací. Už teď jsem zjistil pár zajímavých věcí. Například znám některé lidi, kteří po mně pasou. Třeba tu zrzavou policistku v bílé umělohmotné kombinéze, která se na místo činu soustředí stejně, jako se já soustředím na svá data. Vidím, jak vystupuje z prostoru ohraničeného žlutou páskou a v ruce drží několik sáčků. Ukládá je do šedých plastových boxů a svléká se z bílé kombinézy. Vidím její upnuté džínsy a navzdory přetrvávající hrůze z katastrofy dnešního odpoledne opět pociťuji to vnitřní svírání – uspokojení z mé dnešní transakce s Myrou 9834 pomalu vyprchává. Policisté míří zpět ke svým autům a ona kamsi volá. Platím účet, nenuceně vycházím ze dveří a chovám se jako kterýkoliv jiný návštěvník restaurace v toto krásné, pozdní nedělní odpoledne. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174369