Lewis se už zdaleka nechoval tak protivně jako dřív. „No jo,“ přitakal. U poštovní schránky zpomalili a vyrazili po příjezdové cestě. Hart šel v čele a oba se drželi ve stínech stromů a keřů. Lewis díky bohu mlčel. Zdá se, že se kluk učí, tedy pokud lze pětatřicetiletého muže označit za kluka. Hart si znovu vzpomněl na svého bratra. Po patnácti metrech se zastavili. Hart se pozorně rozhlížel, ale moc toho neviděl. Nad hlavou se mu třepetali netopýři a pak mu kolem ucha prolétlo další stvoření a neohrabaně přistálo na mokré zemi. Sakra, poletucha. Viděl ji poprvé v životě. Mhouřil oči a hleděl na mercedes. Všiml si rozbitého okénka, ale ženy nikde. Zahlédl je Lewis, který se náhodou ohlédl k soukromé cestě. „Podívej, Harte! Co to je?“ Otočil se, zpola připravený, že spatří policistku, která se zvedá z křoví a chystá se vystřelit z matně černé služební pistole. Nic však neviděl. „Co?“ „Jsou tam! Na jezeru!“ Hart se podíval na širou hladinu. Asi šedesát metrů od břehu plula nízká loďka, skif nebo kanoe. Směřovala k protějšímu břehu, ale jen pomalu. Na tu vzdálenost si nemohl být jistý, ale zdálo se mu, že ve člunu sedí dvě postavy. Brynn a Michelle je rovněž spatřily. Přestaly pádlovat a přikrčily se, aby tvořily co nejmenší cíl. Plavidlo se pohybovalo pouze setrvačností. „Ten alarm nebyla chyba,“ poznamenal Lewis. „Chtěly vodvést naši pozornost. Aby mohly zdrhnout v tom zkurveným člunu.“ Tohle se mu teda povedlo. Hart se na jezero ani nepodíval. Znovu se nechal přechytračit. Usoudil, že mozkem, který stojí za těmi triky, je určitě Brynn. Muži se rozběhli k jezeru. „Na brokovnici je to moc daleko,“ povzdechl si Lewis zklamaně. „A s pistolí mně to nikdy moc nešlo.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174364