Vlastně ne, uvědomil si. To je jen můj vlastní obraz v obrovském zrcadle opřeném v rohu na konci potemnělé uličky. Calvert viděl svůj vlastní šokovaný obličej i vlastní oči, vytřeštěné a přikované k zrcad− lu. Postupně se uvolnil a rozesmál se. Pak se ovšem zamračil, neboť viděl, jak pomalu přepadává dopředu – zrcadlo se skácelo na dla− žební kostky a roztříštilo se. Vousatý muž středního věku, který stál za zrcadlem, vyrazil ku− předu a zvedl nad hlavu velký kus trubky. „Ne! Pomoc!“ vykřikl Calvert a odplazil se pryč. „Proboha, pro− boha!“ Trubka se snesla v nelítostném oblouku přímo na jeho hlavu. Calvert však stačil rychle popadnout kufřík s líčidly, mrštit jím proti útočníkovi a vychýlit ránu. Vyškrábal se na nohy a dal se do běhu. Útočník vyrazil za ním, ale uklouzl na vlhkých dlažebních kostkách a ztěžka dopadl na jedno koleno. „Vem si peněženku! Vem si ji!“ Calvert vytáhl z kapsy malou peněženku a hodil ji za sebe. Muž si jí však nevšímal, postavil se a pokračoval v pronásledování. Nacházel se přitom mezi Calvertem a ulicí, takže jedinou únikovou cestu představoval návrat do domu. Ach, Ježíši, Ježíši, Bože… „Pomóc, pomóc, pomóc!“ Klíče! napadlo ho. Rychle je vytáhni! Zalovil rukou v džínsách a současně se nakrátko ohlédl. Muž byl necelých deset metrů od něj. Jestli ty dveře neodemknu napoprvé, tak je po mně… Jsem mrtvola. Calvert ani nezpomalil. Zprudka narazil do kovových dveří a ně− jakým zázrakem se mu podařilo zasunout klíč přímo do zámku a rychle jím otočit. Dveře se otevřely, Calvert vytáhl klíč, vtrhl do chod− by a zabouchl ocelové dveře za sebou. Mechanismus se automaticky uzamkl. Calvertovi zběsile tlouklo srdce a horečně lapal po dechu, ale přesto spočinul jen na malý okamžik. Lupič? uvažoval. Lovec tep− loušů? Feťák? Na tom nezáleží. Tohle tomu hajzlovi nedaruju. Vyběhl chodbou ke svému bytu. I tyto dveře se mu podařilo odemknout rychle. Vpadl dovnitř, zabouchl za sebou a opět dveře zamkl. Spěšně vyrazil do kuchyně, popadl telefon a vytočil 911. O chvíli později se ozval ženský hlas: „Policejní a hasičská služba.“ „Ten chlap! Právě mě přepadl chlap! Je venku.“ „Jste zraněn?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174362
„Ne, ale musíte sem poslat policii!“ ječel Calvert. „Rychle!“ „Je tam s vámi?“ „Ne, dovnitř se nedostal. Zamkl jsem dveře. Ale pořád ještě může být v uličce! Musíte sebou hodit!“ Co to bylo? zarazil se náhle. Znenadání ucítil na obličeji jemný závan vzduchu. Dobře ten pocit znal a uvědomil si, že je to průvan, který v bytě vznikne vždy, když někdo otevře hlavní dveře. „Haló, pane, jste tam?“ zeptala se dispečerka. „Můžete mi…“ Calvert se otočil ke dveřím a vykřikl, neboť spatřil vousatého mu− že s trubkou; stál pouhých pár decimetrů od něj a poklidně vytrhával telefonní linku ze zdi. Ty dveře! Jak pronikl skrz dva zámky? Calvert zacouval, co nejdále to šlo. Nakonec zůstal opřen zády o ledničku, protože jinou únikovou cestu neměl. „Co?“ zašeptal, když si všiml jizev na mužově krku i jeho defor− mované levé ruky. „Co chcete?“ Útočník si ho chvíli nevšímal a jen se rozhlížel kolem sebe – nejprve pohlédl na kuchyňský stůl, pak na velký dřevěný konferen− ční stolek v obývacím pokoji. Cosi na jeho tvaru ho zřejmě potěšilo. Otočil se zpátky, a když se ohnal trubkou po Calvertových nataže− ných pažích, jako by to učinil jen tak mezi řečí. Dorazily tiše. Dva policejní vozy, oba se dvěma policisty. Seržant vystoupil z prvního auta ještě dříve, než stačilo zastavit. Od hlášení na linku 911 uběhlo pouhých šest minut. Přestože byl hovor nakonec přerušen, dispečink díky technologii identifikace vo− lajícího věděl, ve kterém domě i bytě se neznámý muž nacházel. Šest minut… Při notné dávce štěstí najdou oběť živou a zdravou. Bude−li štěstí méně, alespoň zastihnou pachatele v bytě, kde se bude přehrabovat v cennostech oběti. Seržant ohlásil do vysílačky: „Seržant čtyři pět tři jedna volá cen− trálu. Deset osmdesát čtyři na místě přepadení na Deváté ulici, pří− jem.“ „Rozumím, čtyři pět tři jedna. Dodávka pohotovostní jednotky je na cestě. Nějaká zranění? Příjem.“ „Zatím nevíme. Konec.“ „Rozumím, čtyři pět. Konec.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174362
Seržant poslal jednoho ze svých lidí dozadu, aby kryl požární východ a zadní okna, a poručil dalšímu, aby zůstal hlídkovat vepře− du. Třetí policista odklusal se seržantem do vestibulu. Při troše štěstí pachatel vyskočí z okna a zlomí si kotník. Seržant neměl náladu honit za tak krásného dne padouchy a srážet je k zemi. Nacházeli se v „Háčkovaném městě“ pojmenovaném podle zdej− ších severojižních ulic, v nichž jedinou starost velké části obyvatel představovala otázka, jak si co nejrychleji sehnat „háčko“ a píchnout si. Situace se pomalu zlepšovala, ale stále šlo o jednu z nejnebez− pečnějších manhattanských čtvrtí. Oba policisté měli pistole vytaseny dříve, než se vůbec přiblížili ke dveřím. Při troše štěstí bude ozbrojen pouze nožem. Nebo zbraněmi, kte− rými seržantovi minulý týden vyhrožoval jeden trouba napěchovaný crackem: čínskou hůlkou na jídlo a víkem od popelnice kvůli krytí. No, alespoň v jednom směru se už na ně štěstí usmálo: nemuseli shánět nikoho, kdo by je pouštěl do dveří. Z domu totiž právě vy− cházela starší žena prohnutá pod tíhou nákupní tašky, z níž trčel obrovský ananas. Překvapeně zamrkala a přidržela dveře oběma policistům, kteří spěšně vpadli dovnitř a ženinu otázku na důvod jejich zdejší přítomnosti odbyli nezávazným: „Nemusíte si dělat sta− rosti, paní.“ Při troše štěstí… Byt 1J se nacházel v přízemí v zadní části domu. Seržant se po− stavil nalevo od dveří. Druhý policista zaujal místo naproti němu, pohlédl na něj a kývl. Seržant zprudka zaklepal velkými prsty. „Poli− cie. Otevřete dveře. Okamžitě otevřete!“ Uvnitř bylo ticho. „Policie!“ Seržant vyzkoušel kouli u dveří. Zase štěstí. Bylo odemčeno. Ser− žant otočil koulí, strčil do dveří, oba policisté ustoupili a vyčkávali. Nakonec seržant nakoukl za roh. „Ale ne, pane na nebi,“ hlesl, když uzřel výjev uprostřed obý− vacího pokoje. Slovo „štěstí“ se zcela ztratilo z jeho myšlenek. Tajemství úspěšné protetické magie – neboli rychlého převlékání – spočívá ve výrazných, ale zároveň jednoduchých změnách zev− nějšku i chování při současném odvedení pozornosti publika jinam.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174362