nějak deformovaná,“ řekla a otřásla se při pohledu na obrovský otisk dlaně. „V kufru je sprej s nápisem DFO. To je fluorescenční film. Na− stříkáš ho na otisk, osvítíš to snímačem a nakonec to vyfotíš po− laroidem.“ Když byla hotová, Rhyme pokračoval: „A teď si vezmi vysa− vač a vysaj podlahu mezi nádržemi. Při troše štěstí tam najdeme vytrhnutý chlup nebo okousaný nehet.“ Moje zlozvyky, pomyslela si Sachsová. Jen kvůli nim si zničila kariéru modelky – jednou záděra na nehtu, jindy podebrané obo− čí… Neustále se pokoušela s tím přestat. Nakonec to vzdala, ale stejně nechápala, proč takový drobný zlozvyk může tak zásadně změnit něčí život. „Filtr z vysavače dej do sáčku.“ „Do papírového?“ „Jo, do papírového. A teď půjdem na to tělo, Amélie.“ „Cože?“ „Hele, musíme se do toho pustit.“ Málem se jí zastavilo srdce. Někdo jiný, prosím. Ať to udělá někdo jiný. „Až po ohledání lékařem,“ řekla. „Na to je předpis.“ „Dneska žádné předpisy neplatí, Amélie. Jenom naše vlastní. Doktor přijde až po nás.“ Sachsová přistoupila k ženě. „Postup znáš?“ „Ano.“ Přikročila do bezprostřední blízkosti uvařeného těla. A pak ztuhla s rukama pár centimetrů od kůže oběti. Nedokážu to, otřásla se hrůzou. Nutila se pokračovat, ale ne− mohla; svaly ji naprosto přestaly poslouchat. „Sachsová? Jsi tam?“ Nezmohla se na odpověď. Nedokážu to… Prostě to nedokážu. Vyloučeno. Prostě nemůžu. „Sachsová?“ Náhle jí vytanul na mysli otec v uniformě, jak se na rozpále− ném chodníku Západní Dvaačtyřicáté shýbá a nějakému zavšive− nému opilci pomáhá vstát a dostat se domů. A pak zase viděla Nicka, jak se směje a popíjí pivo v Bronxu s nějakým grázlem, který by ho okamžitě zabil, kdyby zjistil, že tenhle jeho mladý — 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174355