„V tom případě vezměte na vědomí, že můj pravý hák je de− setkrát záludnější než Westcliffův.“ St. Vincent se zakřenil. „Povězte mi, zlatíčko, co je příčinou zlé krve mezi vámi a hrabětem?“ Zaskočená důvěrným oslovením, chtěla se Lillian nejprve bránit, ale pak si to rozmyslela. Koneckonců je od Sebastiana hezké, že se kvůli ní vzdal ranní projížďky a doprovází ji do sídla. „Obávám se, že se jedná o nesnášenlivost na první po− hled,“ odvětila. „Já považuji Westcliffa za nabubřelého křupana a on mě za nevycválaného spratka.“ Pohodila rameny. „Možná máme oba pravdu.“ „Podle mě se oba mýlíte,“ oponoval St. Vincent. „Inu, vlastně… Já jsem skutečně paličatá,“ přiznala Lillian. Muž se pobaveně zazubil. „Opravdu?“ Dívka přikývla. „Vždycky musí být po mém a pokud ne, jsem naštvaná. Příbuzní mi často předhazují, že jsem tempera− mentní po babičce. Byla pradlenou v docích.“ Tahle poznámka Sebastiana pobavila. Líbilo se mu, že se jeho společnice bez zábran přirovnává k nejspíš velice hubaté ženě z lidu. „Byly jste si s babičkou blízké?“ „Och, moje bábinka je zkrátka fantastická. Pusa jí jede jako šlejfířce, věčně má dobrou náladu a vždycky mě rozesměje, až se popadám za břicho. Ach… pardon. Vím, že v přítomnosti gentlemana dáma o ,břiše‘ zásadně nehovoří.“ „Jsem v šoku,“ pravil St. Vincent chmurně. „Ale to mě pře− jde.“ Okatě se kolem sebe rozhlédl, jako by se chtěl ujistit, že je opravdu nikdo neposlouchá, a pošeptal dívce do ucha: „Já vlast− ně gentleman vůbec nejsem.“ „Vždyť jste vikomt. Nebo ne?“ „Což ale neznamená, že nemohu být zpustlík. Vy toho o aris− tokracii moc nevíte, že ne?“ „Troufám si tvrdit, že toho vím víc, než je mi milé.“ St. Vincent se na ni vyzývavě usmál. „A to jsem se domníval, že se za jednoho z nás chcete provdat. Že bych se mýlil? Měl jsem zato, že vy a vaše sestra jste dvě dolarové princezny, jež se z kolonií přeplavily přes oceán, aby ve staré dobré Anglii ulovi− ly urozeného manžela.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174337