Daisy se ohlédla přes rameno a spatřila za sebou stát svého švagra. Kromě něj zde přešlapoval Mardling a lord Llandrindod. Vypadali, že s ní soucítí. Hrabě svíral v ruce pušku. Poklekl k dívce. „Vraceli jsme se z odpoledního lovu,“ oznámil jí. „Zahlédli jsme vás pouhou ná hodou.“ „Přísahala bych, že na mě zaútočil divoký kanec,“ vrtěla hla vou Daisy. „To nemůže být pravda,“ namítl lord Llandrindod a samolibě se uchechtl. „Ošálila vás vlastní představivost, slečno Bowmano vá. Divočáci se v Anglii nevyskytují už stovky let.“ „Ale já viděla…,“ hájila se dívka. „To je v pořádku,“ přerušil ji Swift. „Já ho také viděl.“ Westcliff se zatvářil provinile. „Slečna Bowmanová se zcela ne mýlí,“ oznámil Llandrindodovi. „Máme tu takový problém. Před několika lety ze statku uteklo několik podsvinčat. Nyní se zdárně množí ve volné přírodě. Právě minulý měsíc divoký vepř napadl jednu jezdkyni.“ „Chcete tím naznačit, že se do mě pustilo rozčilené prase?“ zeptala se Daisy a pokusila se posadit. Swift ji úslužně podepřel paží a přivinul ke svému boku. Nad obzorem vzplál poslední paprsek zapadajícího slunce a na okamžik Daisy oslepil. Instinktivně odvrátila hlavu a ucítila, jak se o ni otírá Matthewova tvář. „Kdepak rozčilené,“ opravil ji švagr. „Zdivočelé, tudíž nebez pečné. Když se prasata domácí zabydlí ve volné přírodě, stanou se agresivními. Mohou dorůstat značné velikosti. Odhaduji, že ka nec, jehož jsme právě zahlédli, vážil přinejmenším sto třicet kilo.“ Swift pomohl Daisy na nohy a přivinul ji ke svému svalnaté mu tělu. „Pomalu,“ zamumlal. „Netočí se vám hlava? Nezvedá se vám žaludek?“ Cítila se zcela fit, avšak líbilo se jí, jak se o ni Matthew stará. Proto vydechla: „Trošku.“ Ochranitelsky ji objal paží. Přimkla se k jeho rameni. Urči tě jí samým vzrušením stoupla teplota. A tohle s ní prosím dělá Matthew Swift, nejméně romantický chlap, jakého kdy poznala. Jeho příjezd doprovází jedno překvapení za druhým. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174335
„Odvezu vás domů,“ špitl jí do ucha a její srdce se zatetelilo blahem. „Co myslíte, udržíte se přede mnou v sedle?“ A najednou je všechno vzhůru nohama, pomyslela si Daisy. Zmoc nilo se jí silné očekávání. Uchopil ji opatrně do náruče a odnesl ke svému koni. Nyní prožívá přesně to, co si tolikrát představova la. Může předstírat, že je smělou a kurážnou děvou, kterou unesl sympatický ničema… „Podle mě by to nebylo moudré,“ zpřetrhal její snění hlas lor da Llandrindoda. „Když si představím, jaký mezi vámi panuje vztah…“ Daisy ztuhla. Zprvu se domnívala, že muž hovoří o vášnivém střetnutí v knihovně. Avšak o tom se Llandrindod nemohl za žád ných okolností dozvědět. Nesvěřila se živé duši a Swift drží své soukromí přísně pod pokličkou. Kdepak, lord má na mysli neko nečné klání na trávníku. „Proto se domnívám, že slečnu Bowmanovou bych měl odvézt já,“ uculoval se, „abych zabránil případnému násilí mezi těmi dvěma.“ Daisy po něm vrhla znechucený pohled. Vikomt se usmíval jako měsíček. Kéž by radši mlčel! Už už otvírala ústa, aby něco namítla, ale Swift ji předešel. „Nejspíš máte pravdu, pane.“ Sakra! Sotva pozbyla mladíkovo ochranitelské objetí, přepadla ji špatná nálada a roztřásla ji zima. Westcliff chmurně upíral oči do země. „Musím to zvíře vysto povat a odstřelit.“ „Doufám, že ne kvůli mně,“ ozvala se znepokojeně dívka. „Vidím tady krev,“ odvětil hrabě. „Kanec je zraněný. Poklá dám za čestné zkrátit mu utrpení.“ Mardling se chopil vlastní zbraně. „Půjdu s vámi, pane,“ nabí zel se horlivě. Lord Llandrindod mezitím nasedl na koně. „Vysaďte mi ji do sedla,“ nařídil Swiftovi. „Odvezu ji do sídla.“ Matthew vylovil bílý kapesník, uchopil dívku za bradu a na točil k sobě její obličej. „Jestliže nevolnost nepoleví,“ sdělil jí, za tímco z popelavého obličeje pečlivě odstraňoval šmouhy, „pošlu pro doktora.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174335
Vzdor panovačnému chování se v Matthewově pohledu zr cadlila něha. Daisy by se nejradši pevně přimkla k jeho hrudi a naslouchala tlukotu silného srdce. „Vrátíte se s námi?“ vyzvída la. „Anebo doprovodíte pana hraběte?“ „Pojedu za vámi.“ Schoval šátek do kapsy, sklonil se a zdvihl dívku jako pírko. „Držte se mě.“ Daisy ho poslušně objala kolem krku. Pod rukama ucítila roz pálenou pokožku a chladné hedvábné kadeře. Nesl ji, jako by nic nevážila, zlehka ji ovíval horoucím dechem. Voněl lesem a slun cem. Měla co dělat, aby se zamilovaně nepřitulila k jeho krku. Přemožena intenzitou nečekané přitažlivosti, způsobně mlčela, zatímco ji předával lordu Llandrindodovi usazenému na urostlém hnědákovi. Vikomt ji umístil před sebe, okraj sedla se jí nepříjem ně zarýval do stehna. Lord je rozhodně pohledný muž. Elegantní, černovlasý a sym patický. Avšak v jeho objetí neprožívala ono tajemné vzrušení. Nevábila ji jeho vůně… Zkrátka s ním nebylo něco v pořádku. Zleh ka ji přidržoval v pase. Cítila na sobě jeho ruce a připadaly jí cizí. Dotěrné. Daisy by nedalo valnou práci rozplakat se zoufalstvím. Proč nemohu toužit pro Llandrindodovi? Proč mě přitahuje muž, který se ke mně vůbec nehodí? „Co se stalo?“ otázala se Lillian, sotva Daisy vstoupila do jejího soukromého salonu. Polehávala na pohovce a listovala v časopisu. „Vypadáš jako přejetá kočárem.“ „Nejsi daleko od pravdy. Střetla jsem se se špatně vychovaným prasetem.“ Lillian se uculila a odložila žurnál stranou. „Kdo by to asi tak mohl být?“ „Nejedná se o metaforu, nýbrž o opravdového kance.“ Dívka klesla na nejbližší židli a vyprávěla sestře o nenadálém setkání. Událost vyzněla v jejím podání takřka humorně. „Skutečně jsi v pořádku?“ zajímala se sestra. „V naprostém,“ ubezpečila ji Daisy. „Ani Hubertovi se nic ne stalo. Dorazil do stáje současně se mnou a lordem Llandrindo dem.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174335