uzavřít obchod, ale než začneme smlouvat, rád bych tě upo− zornil, že jsi na něco patrně zapomněla. Klidně si vychovej toho kluka jako člena rodiny. Jeho rodokmen tím nevylepšíš, a až dospěje, urozená společnost ho nepřijme. Nebude ani slu− žebník, ani pán, a pro třídu, ze které pochází, bude příliš dobrý.“ Lara sevřela rty. Umíněně si odmítla přiznat, že Hunter má pravdu. „To nevadí. Sama mu najdu místo na světě.“ „To teda vadí,“ odporoval krutě. „Vůbec netušíš, co to je, žít mezi dvěma světy a nepatřit do žádného z nich.“ „Vy to snad víte? Jste Hawksworth a od chvíle, kdy jste se narodil, se před vámi každý klaní a dělá vám pomyšlení.“ Hunter zaťal zuby, až ho rozbolela čelist, aby zadržel proud slov, která se mu drala na jazyk. Ona se jím opovažuje pohrdat! Pokládá ho za cynického neřáda a sama se stylizuje do role svaté patronky opuštěných tvorů. Nuže, on je připraven výzvu přijmout. „Dobrá,“ prohlásil. „Nech si ho. Nebudu ti bránit.“ „Děkuji vám,“ odpověděla unaveně, jako kdyby tušila, co bude následovat. „Na oplátku mi však uděláš něco k vůli,“ pokračoval slad− ce, přešel ke křeslu, zvedl lehounký balíček v hnědém papíru a hodil jí ho. Automaticky ho chytila. „Co je to? Dárek?“ „Rozbal to.“ Pomalu poslechla, jako by čekala nějakou čertovinu, a také se dočkala. Byl to totiž dárek spíše pro něho než pro ni. Lara odložila papír na toaletní stolek a roztřepala jemné prádélko z černého hedvábí a krajek. Hunter koupil toto negližé u lon− dýnského výrobce prádla. Původně bylo navrženo pro slavnou kurtizánu. Zákaznice ho však postrádat nebude, ujistil Hun− tera, dychtiv získat nového zákazníka. Negližé připomínalo průsvitnou pavučinku. Živůtek byl z jemné krajky a širokou sukni zdobily dva rozparky až do pasu.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174185
„Tohle by nosila jedině prostitutka,“ zašeptala Lara a zelené oči se jí zděšením rozšířily. „Velmi, velmi drahá prostitutka, drahoušku,“ opravil ji Hunter, kterého jejího úlek nesmírně bavil. „Nikdy to na sebe…“ Nedopověděla, jako by pouhé po− myšlení bylo tak hrůzné, že se nedalo vyslovit. „Ale vezmeš,“ ujistil ji s úsměvem. „Dneska v noci si to oblečeš kvůli mně.“ „Vy jste se zbláznil! Jak bych si mohla obléci něco tako− vého? Je to nestoudné. Je to…“ Zrůžověla až po krk. „To rov− nou mohu být nahá!“ vykřikla. „Inu, můžeš si vybrat,“ uvážil to. „Vy ďáble! Vy zkažený, hnusný…“ „Chceš, aby Johnny zůstal?“ „Kdo mi zaručí, že toho nezneužijete?“ „Že na tebe v záchvatu chlípnosti neskočím?“ napověděl. „Jako býk na krávu? Kohout na slepici?“ „Mlčte už!“ zarazila ho s planoucími tvářemi. „Nedotknu se tě,“ slíbil s úšklebkem. „Stačí mi, když si na jediný večer oblečeš tu zatracenou věc.“ „Ne,“ upustila negližé a skryla si tváře ve dlaních. „Nedo− kážu to. Prosím, požádejte o něco jiného.“ „Ba ne.“ Po ničem na světě netoužil tolik, jako vidět ji v černém negližé. „Sdělila jsi mi své přání a já ti sdělil mé. A byl bych moc špatný obchodník, kdybych ustoupil. Uvědom si, že to dítě tu bude celá léta, zatímco tobě na splnění smlouvy postačí jediný večer.“ Lara znechuceně zvedla průsvitný háv. Rozhodně by dala přednost žíněné košili, která by jí sedřela několik vrstev kůže. Pevně se na Huntera zadívala svýma zelenýma studánkovýma očima. „Jestli se mě odvážíte dotknout nebo si ze mě tropit šprýmy, budete toho litovat! Já…“ „Má lásko,“ přerušil ji Hunter smutně, „lítosti už jsem plný. Lituji, jak jsem se k tobě choval dříve, protože jsem si vědom, že kdybych byl býval laskavější, už jsem tě mohl svírat v ná−
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174185
ručí. Místo toho musím smlouvat, abys mi dovolila jediný po− hled.“ Lařin hněv vystřídaly bolestné rozpaky. „Nebyla to jen vaše vina,“ přiznala nešťastně. „Nehodila jsem se k vám. Nelíbí se mi důvěrnosti. Myslím, že už jsem tak stvořená, asi mi chybí nějaký instinkt…“ „Ne, Laro. Bože! Nic ti nechybí.“ Hunter zavřel oči a hoř− kost naplnila jeho ústa, zatímco neobyčejně opatrně volil slova: „Kdybys na okamžik uvěřila, že to není ani bolestivé, ani nepříjemné…“ „Snad budete jemnější, než dříve,“ připustila se sklopenými řasami. „Věřím, že to nemusí vždycky bolet. Přesto si nemys− lím, že mé pocity vůči tomu aktu dokážete změnit.“ Její krásná tvář byla tak smutná a ztracená, že se k ní málem rozběhl. „Jaké pocity?“ Lara váhavě odpověděla. „To, co se odehrává mezi mužem a ženou je… špinavé, hanebné… a mně se to z hloubi duše pří− čí. Mám svoji hrdost, víte?“ Zvedla negližé, které svírala ve zpocených rukou. „Nechápete, že když mě přinutíte, abych vzala tohle na sebe, budu to považovat za výsměch? Že mi tím dáte najevo, jaká jsem špatná manželka?“ „Ne,“ odpověděl prudce. „Selhal tvůj manžel, Laro. Ty ne.“ Lara se na něj překvapeně podívala. Řekl „tvůj manžel“ – jako kdyby hovořil o nějakém jiném muži. Pravda, mohl o so− bě hovořit jako o druhé osobě, ale stejně to bylo divné. Srdce se jí rozbušilo strachem a zatímco uvažovala, jestli se odváží vyjádřit nahlas své pochybnosti, Hawksworth zamířil ke dve− řím. Na prahu se zastavil. „Obchod je uzavřen, Laro. Chceš−li, aby tu dítě zůstalo, musíš mi vyhovět. Víš dobře jak.“ Lara němě přikývla, a když odešel, nenávistně zmačkala necudný kus prádla v dlaních. Když, převlečená do lehkých šatů, vyšla ze svého pokoje, na chodbě čekal Hawksworth. Vypadal skoro provinile, i když
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174185