uvidí a sestřelí. Jsou rychlejší, ovladatelnější a silnější. Navíc je radary prakticky nezaznamenají.“ „Výstižně řečeno, generále,“ pochválil ho Stanton. „Pokusím se o stejnou věcnost. Žádná země na světě nebuduje letectvo, které by se nám mohlo rovnat. Ve světě se teď staví relativně levné, účinné a přesné raketové systémy. Řada z nich bohužel skončí v rukou teroristů. Ano, bitevník F−22 je opravdu špička, ale má krátký dolet. To znamená, že potřebuje základny blízko bojiště. Ale co když je nepřítel vyřadí raketami? Nové a drahé stíhačky nám budou k ničemu.“ „Budu mluvit za námořnictvo,“ řekl Brose. „V současné do− bě přehodnocujeme přístup k letadlovým i dalším lodím. V uza− vřených vodách nebo blízko pobřeží je rakety trefí jako kachny. Pokud vypukne válka hluboko ve vnitrozemí, žádná loď nebo letadlo s krátkým doletem se stejně na bojiště nedostane.“ „Takže zbývá pěchota a dělostřelecký systém Protector,“ prohlásil ministr pozemních vojsk Jasper Kott. Byl to elegantní muž s vybraným chováním. Měl hladké tváře, klidný výraz a výrazné oči. Dokázal se ovládat i za nejvypjatějších situa− cí. „Souhlasím s kolegou Stantonem, že potřebujeme armádu s možností rychlého nasazení, jakou si představuje. Kdyby v Kosovu vypukla pozemní válka, našim tankům by to tam trvalo měsíce a nakonec by se to stejně minulo účinkem. Model Abrams váží sedmdesát tun a prolomil by deset z dvanácti mos− tů mezi přístavem a bojištěm. Proto teď cvičíme ‚prozatímní‘ brigády. Nakonec dostanou nový obrněný vůz, který je mno− hem menší než Abrams a dá se přepravit vzduchem.“ „V tom případě ale vůbec nepotřebujeme systém Protector, co říkáte, pane ministře?“ popíchl ho Stanton. Kottův hlas zůstal zdvořilý, téměř neutrální. „Naopak, po− třebujeme ho velice naléhavě. Jak už řekl generál Guerrero, má− me řadu možných nepřátel – Čínu, Rusko, Srbsko, Indii, Pákis− tán a nesmíme zapomínat ani na Írán a Irák. Naše bombardéry jsou silné, ale někdy jim chybí přesnost. Základem vítězství ve velké bitvě je pořád dělostřelectvo. Protector je mnohem lepší než náš současný systém Paladin. Díky němu můžeme odstrašit 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174175
i velké protivníky. Mimochodem, Protector se dá lehce přepra− vit letecky.“ „To jistě, zvlášť když jste ho odstrojili na čtyřicet dva tun. Vyhodili jste spoustu pancéřů, ale každý ví, že je při první pří− ležitosti vrátíte zpátky. Pak ten krám bude vážit tolik, že nikam nepoletí.“ „Možnost přepravy letadlem zůstane,“ opáčil generál Guer− rero. „O tom bych pochyboval, generále. Armáda obrněnce přímo miluje. Jakmile dostanete od vlády souhlas Protector vybudo− vat, najdete si cestičku, jak ho zase opancéřovat. Jen si vzpo− meňte, co zjistili Němci za druhé světové války v Rusku a Ardenách: špatné silnice, staré mosty, úzké tunely a špatný te− rén připraví těžké tanky a dělostřelectvo o všechny výhody. Při− dejte k tomu psí počasí a můžete si tam rovnou vykopat hrob.“ „Ale lehké síly zase selhávají proti těžkým zbraním a početní převaze,“ poznamenal ministr Kott. „To nelze popřít. Vy byste nás, Stantone, vedl do záhuby.“ Jak se muži kolem stolu rozčílili, připraveni opět vášnivě diskutovat, admirál Brose zvýšil hlas. „Teď jsme si celkem dostatečně vyjasnili pozice. Ale finanční prostředky na výzbroj nejsou neomezené, je to tak, Emily?“ Poradkyně pro národní bezpečnost zasmušile přikývla. „Bo− hužel.“ „Takže tady bych souhlasil s ministrem obrany,“ sdělil jim Brose. „Náš úkol číslo jedna je vyvinout lehčí síly, jak nám velí naše zkušenosti od Somálska až po dnešek. Také potřebujeme rozvíjet to, co máme, a pozorně sledovat vojenský vývoj poten− ciálních nepřátel.“ Podíval se přes stůl na prezidenta. „Co vy na to, pane prezidente?“ I když Castilla zůstal při zdlouhavé diskusi nezvykle tichý, bylo o něm známo, že je zastáncem úspornější armády. Téměř neznatelně kývl. „Každý z vás řekl pádné argumenty, které je třeba uvážit. Je jasné, že potřebujeme dostatečně velkou a poho− tovou armádu, která by zvládla lokální války a hrozby třetího světa, případně tam chránila naše občany a zájmy. Další Somál− sko si nemůžeme dovolit. Zároveň se nedá spoléhat, že bude 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174175
nějaká země nečinně čekat, než jí Amerika kolem hranic roz− místí masivní vojenskou sílu, jak nám to dovolil Saddám Hasajn za války v Perském zálivu.“ Prezident kývl na admirála Broseho a ministra Stantona. „Pánové generálové a ministr Kott nám na druhou stranu při− pomínají možnost obrovských konfliktů, při kterých proti nám budou stát nepřátelé z první ligy s nukleárními zbraněmi. Bu− deme muset bojovat na rozlehlých plochách, kde lehké síly ne− budou stačit.“ Zdálo se, že se znovu ponořil do zamyšlení. Nakonec přítomným oznámil: „Možná budeme muset zvážit větší vojenské výdaje, než jsme očekávali.“ Všichni v místnosti se po sobě zmateně podívali a pak se vrátili pohledem k prezidentovi. Váhal, což byla u tak rázného člověka vzácnost. Jen admirál Brose měl tušení, co se za jeho podivnou nerozhodností skrývá – nákladní loď Císařovna a stra− tegický zájem Číny. Prezident vstal. „Brzy se znovu sejdeme a budeme se bavit dál. Emily, potřebuju s vámi a Charliem ještě něco probrat.“ Vybraní generálové, členové vlády a asistenti se zamračeně trousili z místnosti a vyměňovali si strohé poznámky. Výsledek schůze je zjevně neuspokojil. Prezident Castilla sledoval odcházející s vážným výrazem. ŠANGHAJ V taxíku se Smith převlékl do obleku s vázankou, který mu vrátil chudák Andy. Každých pár minut se ohlížel přes rameno a upíral pohled na pohyblivé světlomety za zadním sklem. Ne− mohl se zbavit dojmu, že ho někdo sleduje. Navíc ho strašily tváře Andyho Ana a Averyho Mondragona. Třeba jim mohl – a měl – nějak zachránit život. V duchu si procházel poslední dva dny a přemýšlel, co mu uniklo, kdy se špatně rozhodl. Znovu se ho zmocnila zlost. Svaly se mu napjaly. Hrudník mu vzteky málem praskl. Co je to za lidi, že pro ně život nemá žádnou cenu? Nakonec se z nejhoršího otřepal. Přílišná zlost zatemňuje mozek, a to si nemohl dovolit, protože musel najít ten seznam. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174175