Skip to main content

Alexandrijská knihovna (Ukázka, strana 99)

Page 1

ceutické a automobilové firmy. Jiný se svými investičními společnostmi, spravujícími portfolia řady členských zemí Evropské unie, vévodil evropským akciovým trhům. Třetí byl výhradním majitelem dvou francouzských a jedné belgické firmy, které patřily k největším světovým výrobcům letadel mimo Spojené státy. Poslední byl samozvaným „betonářským králem“ – jeho společnosti zaujímaly vůdčí postavení v Evropě, Africe a na Blízkém východě. „Jaksepatří vlivná skupina,“ uznala Stephanie. „To je slabé slovo. V Kruhu odjakživa převládá výrazně árijský duch – Křesly se stávají převážně Němci, Švýcaři a Rakušané. Volí je ze svých řad členové a zvolení pak zastávají svou funkci doživotně. Zároveň se ke každému vybírá i jeho Stín, který by ho v případě úmrtí dokázal ihned spolehlivě nahradit. Křesla si pak mezi sebou volí toho, kdo bude stát v jejich čele, také doživotně.“ „Jsou výborně zorganizovaní.“ „Pyšní se tím. Dvakrát ročně, vždycky pozdě na jaře a pak na podzim, se všichni členové scházejí na formálním shromáždění na čtyřsetakrovém panství u Vídně, které vlastní Alfred Hermann. Běžné aktivity jinak mají na starosti Křesla – jednají prostřednictvím stálých výborů. Mají kancléře, pokladníka, sekretáře a navíc i pomocný personál, který má pracoviště na Hermannově zámku. Organizace si potrpí na výkonnost; žádné zbytečné průtahy a tanečky parlamentního typu.“ Stephanie si čmárala poznámky na podložku. „Modré křeslo nesmí volit ani v Kruhu, ani na shromáždění, pokud nedojde k rovnosti hlasů. Při počtu jedenasedmdesáti členů a čtyř Křesel k takové situaci může dojít.“ Neubránila se obdivu k výsledkům Thorvaldsenovy pátrací akce. „Povězte mi něco víc o ostatních členech.“ „Mezi těmi stávajícími jedenasedmdesáti jsou většinou Evropané, ale taky čtyři Američané, dva Kanaďané, tři Asijci, Brazilec a Australan. Muži i ženy. Ženám umožnili přístup už před desítkami let. K obměnám dochází zřídkakdy, ale čekací listina je zárukou, že celkový počet zůstane zachován.“ „Proč mají hlavní stan v Rakousku?“ zajímala se Stephanie. 98 n

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174168


„Ze stejného důvodu, proč si tam mnoho z nás ukládá peníze. Tamní ústava výslovně zakazuje porušení bankovního tajemství. Peníze se tam dají jen obtížně vystopovat. Řád nemá nouzi o finanční prostředky. Všichni členové platí stejně vysoký příspěvek v závislosti na plánovaném rozpočtu. Ten loni přesáhl sto padesát milionů eur.“ „A za co takovýhle příjem utrácejí?“ „Za to, po čem lidé prahnou po staletí – za politický vliv, hlavně pokud jde o snahy Evropské komise centralizovat měnu a odstranit obchodní bariéry. Zajímá je i nástup východní Evropy. Obnova infrastruktury v České republice, na Slovensku, v Polsku, Rumunsku a Polsku, to je byznys jako hrom. Prostřednictvím peněz rafinovaně nasměrovaných tam či onam získávají členové řádu na zakázkách víc než spravedlivý podíl.“ „Ale přesto, Henriku, sto padesát milionů eur se nedá utratit jen za získávání zakázek a podplácení politiků.“ „Máte pravdu. To seskupení sleduje i mnohem významnější cíl.“ Ve Stephanii rostla netrpělivost. „Čekám.“ „Jejich nejvyšší prioritou je Blízký východ.“ „Prokristapána, jak můžete tohle všechno vědět?“ Na druhém konci drátu se rozhostilo ticho. Vyčkávala. „Jsem jeden z nich.“

n 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174168


19 Londýn 12:30

M

alone a Pam vyšli z letadla British Airways a kráčeli po rampě. Noc strávili v Christiangade a potom společně odletěli z Kodaně do Anglie; pro Pam to bylo jen mezipřistání, protože se vracela zpátky do Georgie, pro Malonea cílová destinace. Gary zůstal u Thorvaldsena, kterého znal ze svých dvou letních pobytů v Dánsku. Malone věřil, že v Christiangade je pro něj nejbezpečněji, dokud on sám přesně nezjistí, jak se věci mají. Thorvaldsen provedl dodatečné opatření – najal si lidi ze soukromé bezpečnostní služby, aby na panství hlídkovali. Pam se Maloneovo rozhodnutí, že Garyho nechají v Dánsku, dvakrát nezamlouvalo a pohádali se kvůli tomu. Nakonec jeho důvody uznala, vzhledem k tomu, co se stalo v Atlantě. Když teď měli nejhorší za sebou, potřebovala se vrátit do práce; z Ameriky odjížděla narychlo, ani nestačila dát vědět své firmě. Nechtělo se jí Garyho opustit, ale nakonec připustila, že ho Malone dokáže ochránit líp, než by to svedla ona sama. „Jen doufám, že tu svoji práci pořád ještě mám,“ povzdechla si. „Určitě jim vyděláváš dost, aby sis tím vykoupila odpuštění. Řekneš jim, co se stalo?“ „Budu muset.“ „To nic. Klidně jim pověz všechno, co bude potřeba.“ „Proč se do toho dál mícháš?“ zeptala se. „Proč to nenecháš plavat?“ Všiml si, že se docela úspěšně vyspala ze své kajícnosti. Předtím se mu ustavičně omlouvala za včerejšek, ale on to odbýval jen mávnutím ruky. Neměl na vybavování náladu a díky tomu, že si kupovali letenky na poslední chvíli, ani neseděli v letadle vedle sebe. Vyhovovalo mu to. Sice si potřebovali vyříkat jisté věci

100 n

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174168


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Alexandrijská knihovna (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu